Mohlo by vás také zajímat
Itálie jako „ekonomický tygr“ zastínila Německo. Růst ekonomiky je ale tažen zadlužením a dotacemi
František Novák 12. dubna 2024Italská ekonomika roste vyšším tempem než německá. Její růst je ale spojen s vysokými dotacemi a rostoucím vládním dluhem.
Češi šetří skoro jako za covidu. Proč stoupá míra úspor?
Jan Bureš 2. dubna 2024Míra úspor českých domácností se loni zvýšila, když za celý rok dosáhla hodnoty 18,6 procenta. Vyšších hodnot dosahovala v posledních…
Hypotéku se sazbou 0,5 procenta? Řekněte si politikům, ale trhům s byty to nepomůže
Vladimír Pikora 29. února 2024„Svět potřebuje méně populismu, méně byrokracie, méně zákonů a regulací, normální úrokové sazby a vše se vrátí do normálu i…
- KOMENTÁŘ
Každý natahuje ruku. Proč je česká ekonomika stále tolik „nároková“?
Během covidu ale došlo k mentálnímu posunu, kdy se stále větší část společnosti dožaduje kompenzací za jakýkoli šok snižující jejich životní úroveň. A politici na tuto hru přistoupili. Aktuálně se o to své dožadují zemědělci nebo stavebníci.
Stále častěji se setkávám s jedním pozoruhodným fenoménem – mileniálové se slušným příjmem čerpají příspěvek na bydlení. Díky tomu si mohou dovolit bydlet v těch nejlukrativnějších částech Prahy.
Vláda jim to umožnila díky štědře nastaveným limitům. I proto se někteří mladí řídí jednoduchým heslem – hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Jen pro představu, průměrně vydělávající zaměstnanec v Praze s hrubou mzdou 52 tisíc korun dosáhne na příspěvek téměř pět tisíc korun.
Pondělní protesty zemědělců zase připomněly, jak mohutně jsou na dotacích závislí agrárníci. Ti inkasují zdaleka největší část dotací z evropských peněz – téměř 40 procent z celkového rozpočtu EU. I přesto, že se zemědělství na zaměstnanosti podílí asi ze 4 procent a na HDP dokonce jen z 1,5 procenta.
Není tomu tak dávno, co svou nárokovost v Česku úspěšně prolobovali vinaři skrze nulovou spotřební daň na tiché víno, navzdory ušlému daňovému inkasu (cca 5 mld. Kč) nebo zdravotním hlediskům.
Stavebníci chtějí taky
A konečně tento týden vyšel v HN článek, ve kterém žádá po státu pomocnou ruku tentokrát stavebnictví. Jejich představitelé přišli s ideou státem dotovaných hypoték a jsou přesvědčeni, že „kdyby se stát postaral o to, aby dotoval komerční sazbu na dvě procenta […], tak by se to vyplatilo.“
Chtělo by se říct – není to málo, Antone Pavloviči? Proč zůstat jen u dotací úrokových sazeb, když můžeme zadotovat i samotné splátky jistiny?
Žádný nárok na levnější hypotéku, víno nebo bydlení samozřejmě neexistuje. Během Covidu ale došlo k mentálnímu posunu, kdy se stále větší část společnosti dožaduje kompenzací za jakýkoli šok snižující jejich životní úroveň.
VÍCE K TÉMATU:
Konec dotační ekonomiky v Česku? Ani náhodou, mrhání penězi pokračuje
Žijeme v éře dotací. Kam jdou stovky miliard korun z evropských a národních dotací?
Michaela Horáková (enovation): Dotace ve zdravotnictví nejsou záležitostí jednoho formuláře
Finanční obsluha voličů
A polici na tuto hru přistoupili. Zdejší politika totiž nemá jasně definovanou dlouhodobou vizi, ale stojí primárně na finanční obsluze nejrůznějších voličských skupin.
Jde vlastně o představu života v chráněné dílně – stát bude garantovat stabilní životní úroveň a v ideálním případě dokonce zajistí její nárůst.
To si ale jednoduše nemůžeme dovolit, jak ukázal bezprecedentní nárůst zadlužení během covidu. A hlavně – toto není úloha státu. Ten má nastavovat férová a efektivní pravidla hry a pomáhat těm nejslabším v naší společnosti.
A k těm rozhodně nepatří stavebnictví, vinaři ani solidně vydělávající lidé, kteří touží po bydlení s výhledem na Pražský hrad…
