Letošní cena za ekonomii obdržel autorský kolektiv Joel Mokyr, Philippe Aghion a Peter Howitt, který se ve svém výzkumu věnoval konceptu kreativní destrukce.
S ním poprvé přišel Joseph Schumpeter narozen v roce 1883 v Třešti, který se nachází jen pár kilometrů od Jihlavy. Základní myšlenka kreativní destrukce je, že nové nápady, technologie a firmy postupně nahrazují ty staré.
Inovace tak přináší pokrok, ale zároveň „ničí“ staré způsoby. Příchod automobilu upozadil koňský průmysl. A třeba příchod televize výrazně ubral rádiu, což krásně popisuje i píseň Video Killed the Radio Star od skupiny The Buggles.
Inovace a technologický pokrok zvyšují produktivitu a tlačí na růst ekonomiky a životní úrovně. Přechodně ale přinášejí ztráty v podobě zániku některých odvětví a pracovních míst.
Růst není samozřejmostí
Nejnovější nobelisti právě vysvětlují zásadní vliv inovací na ekonomický růst. Zaměření výzkumu je v dnešní době navýsost aktuální, protože jsme svědky zásadního posunu nových technologií v čele s AI.
Z práce je také zřejmé, že růst nemůžeme brát jako samozřejmost. Většina historie naší civilizace se nesla v duchu ekonomické stagnace, kterou prolomil až příchod inovativního řešení postavené na nové technologii. Vynález parního stroje vedl k zásadnímu urychlení přechodu ze zemědělské společnosti na průmyslovou,. To pak vedlo k zásadnímu ekonomickému růstu zúčastněných zemí a růstu životní úrovně jejich obyvatel.
Riziko stagnace naší i světové ekonomiky je naopak spojeno s úzkými hrdly inovací, které si lze představit v podobě nevhodné regulace, nedostatečného kapitálu a financování. A třeba i nedostatek kvalifikovaných lidí, což opět podtrhuje důležitost vzdělání a vzdělávacího systému.
Proces kreativní destrukce v takovém případě bude tlačit na růst nerovností a rozdílů mezi regiony. Nejen v rámci státu, ale v rámci celé světové ekonomiky. Pokud Evropa nepodchytí nové inovace, tak může být právě semleta procesem kreativní destrukce. Obzvlášť v době svižného technologického pokroku, kterého jsme my nyní svědky…