Mohlo by vás také zajímat
Jak je to s cenami bydlení? Klesají, či stagnují? Napoví srovnání hypoték a reálných mezd
Jan Bureš, Jan Čermák 18. září 2023Neustále se objevují zprávy, že propad cen bytů a domů už je u konce. Při pohledu do budoucna ekonom Jan…
Ztráta konkurenceschopnosti a zájem o české vládní dluhopisy aneb souhrn 37. týdne
Jan Strouhal, František Novák 15. září 2023Zájem o české vládní dluhopisy; Česko ztrácí konkurenceschopnost; akciím leteckých výrobců vládne české Primoco UAV; firmy přesměrovávají investice z Číny…
Inflace ustupuje, proti jsou ceny pohonných hmot
Jakub Seidler 11. září 2023Srpnová inflace nepřinesla žádné velké překvapení, i nadále klesá. Proti jejímu oslabení působí vyšší ceny pohonných hmot. A na přelomu…
- KOMENTÁŘ
České veřejné finance vykazují znepokojivé trendy. Náprava bude bolet
Propast mezi příjmy a výdaji rozpočtu se v České republice zvětšuje, obrat směrem k udržitelnosti není na obzoru. To je základní sdělení zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, kterou vydala Národní rozpočtová rada. Svůj pohled nyní připojuje v komentáři analytik ČSOB Dominik Rusinko.
Konsolidace českých veřejných financí si vyžádá navýšení daňové zátěže, shodují se stále častěji odborníci. (Ilustrační foto) Zdroj: PxHere
Tuzemské veřejné finance se od propuknutí pandemie propadly do významné nerovnováhy. Tu navíc dále prohlubují negativní dopady energetické krize.
Přestože současná vláda nastupovala do úřadu s cílem konsolidovat veřejné rozpočty, ve svých střednědobých plánech počítá jen s velmi pozvolným ozdravným procesem.
GRAF: Vývoj státního dluhu ČR
Od roku 2000 do roku 2024 (projekce), v % HDP.
Zdroj: Ekonomický výzkum ČSOB, ČSÚ
Největší problém představuje tzv. strukturální deficit, který vzniká bez ohledu na to, zda se ekonomice daří, nebo ne, a který má v příštích letech setrvat okolo tří procent HDP (přibližně 200 miliard korun).
„Ošklivý, zlý, nepěkná věc“
Z pohledu veřejných financí lze navíc pozorovat jeden zvláště znepokojivý post-pandemický trend – rostoucí nárokovost, aby vláda kompenzovala jakýkoli negativní šok v ekonomice.
V současné energetické krizi se tak opět přijímají primárně plošná opatření. I když se tak z části děje i z důvodu ne-flexibility sociálního systému, který neumožňuje efektivně zacílit podporu na nejohroženější skupiny.
Tento přístup je problematický minimálně ze dvou důvodů. Za prvé, klade vysoké a dlouhodobě těžko udržitelné nároky na státní rozpočet.
Za druhé, plošná opatření typu cenového stropu zatemňují cenový signál. Ten může být pro část společnosti opravdu drtivý, proto je potřeba aktivovat a dále zpevnit sociální síť.
Přílišné tlumení cenového signálu však konzervuje ekonomiku ve stavu, který nebere v potaz novou – v tomto případě energetickou – realitu. Tuzemská ekonomika přitom potřebuje pravý opak – na šok reagovat nejen přizpůsobením, ale hlavně jej využít k pozitivní změně tak, aby došlo ke strukturálnímu posunu směrem k produkci s vyšší přidanou hodnotou.
VÍCE K TÉMATU:
Krocení veřejných financí v Česku: jízda na zdivočelém koni, který se bude brzdit těžce
Nečekaní vítězové nad inflací budou důchodci. Díky valorizaci
Český důchodový systém čím dál víc připomíná letadlo
Bolestivá opatření na řadě
I k tomu bude potřeba udržet veřejné finance v uspokojivé kondici, což vyžaduje přijetí řady méně či více bolestivých opatření.
V zásadě leží na stole jen dvě možnosti – buďto při stávající úrovni veřejných výdajů dojde k posílení příjmové strany (tj. zvýšení daní). Anebo se musí snížit existující výdaje (tj. omezit sociální transfery nebo některé z veřejných agend).
Ať již politické špičky zvolí kteroukoli z těchto variant (pravděpodobná je jejich kombinace), platí, že čím déle se budou snažit oddalovat nevyhnutelné, tím tvrdší náraz do zdi nás nakonec čeká…
