Češi jsou ekologičtější, ale za průměrem EU stále zaostávají

Češi vypustí do ovzduší o 28 procent méně škodlivin než před 15 lety. Přesto je Česká republika v emisích domácností stále o 22 procent nad průměrem Evropské unie (EU). Podle nejnovějších dat Eurostatu vyprodukuje každý občan České republiky vytápěním své domácnosti, ohřevem vody nebo naopak klimatizací 743 kilogramů skleníkových plynů ročně.

„Provoz českých domácností je každým rokem ekologičtější. Přispívají k tomu především nejen moderní způsoby vytápění a využívání ekologických zdrojů. Důležitým faktorem je i lepší zamezení úniku tepla, a naopak ochrana domácnosti před přehříváním. Za  posledních 15 let tak emise českých domácností klesly o 28 procent,“ říká Public Affairs manažer výrobce střešních oken VELUX Ondřej Boreš.

V roce 2010 přitom dosáhla průměrná produkce skleníkových plynů z vyhřívání či chlazení domácnosti 1026 kg na osobu. Ještě o rok dříve přitom byla produkce o 25 kg na osobu
vyšší, vyplývá z aktuálních dat Eurostatu.

Průměrná produkce skleníkových plynů domácnostmi pak v EU dosáhla 607 kilogramů na osobu. Ještě v roce 2010 to přitom bylo 920 kilogramů. Objem škodlivých plynů vypuštěných českými domácnostmi je tak téměř o čtvrtinu vyšší (o 22 %) než je průměr v EU.

„Za průměrem Evropské unie nicméně české domácnosti nadále zaostávají. Potřeba renovovat a modernizovat zastaralý bytový fond tak stále přetrvává. Vidíme přitom, že mezi hlavní důvody, proč chtějí české domácnosti vylepšovat své bydlení nepatří jen modernější nebo estetický prvek, ale stále častěji je kladen důraz i na ekologičtější provoz,“ dodává Boreš.

Odklon od pevných paliv

Za přeměnou a pokračujícím poklesem v ČR podle něj stojí především odklon od pevných paliv směrem k ekologičtějším způsobům vytápění, výměna starých kotlů za nové i lepší izolační vlastnosti domů a bytů.

Pomáhá zateplení, lépe izolující nová okna i dveře nebo třeba venkovní stínící prvky bránící přehřívání domácností a jejich následné potřebě ochlazování. „Moderní ochrana domu či bytu zároveň pro majitele znamená nemalé úspory ročních nákladů na energie. I to je silným impulzem pro pokračující renovace a rekonstrukce. Stát navíc tyto modernizace podporuje poměrně rozsáhlými dotačními programy,“ podotýká Boreš.

Z dlouhodobých statistik přitom vyplývá, že kvalitním zateplením, novým kotlem a výměnou starých dveří či oken za nové lze spotřebu energie snížit až o vyšší desítky procent.

Evropské rozdíly

Mezi jednotlivými evropskými zeměmi jsou obrovské rozdíly. Švédové díky kvalitnímu zateplení a využívání ekologických zdrojů vypustí průměrně jen 29 kilogramů. V Lucembursku toto číslo dosahuje 1256 kilogramů.

„Severské země mají dlouhou tradici a obrovskou výhodu ve využití energie z přírodních zdrojů. Na Islandu se dokonce objem takto měřených emisí blíží nule. Oproti tomu vyspělé
západoevropské země jsou stále do značné míry závislé na uhlí, zároveň se potýkají se starší bytovou zástavbou, která podobně jako v ČR potřebuje renovovat, zateplovat a využívat další prvky, které úniku tepla zabrání,“ domnívá se Boreš.

Milionové podpory

Česká republika rekonstrukce vedoucí k úspornějšímu a ekologičtějšímu provozu podporuje řadou dotačních programů. V rámci programu Nová zelená úsporám již stát vyplatil více jak 70 miliard korun.

Letos spustil nová pravidla tak, aby se dotační programy využívaly především na komplexnější renovace, nikoli jen na dílčí úpravy.  Žadatelé mohou získat až 1 milion korun na optimální zateplení. Další statisíce korun pak na instalaci obnovitelných zdrojů energie, výměnu nevyhovujícího zdroje tepla, chytré větrání a další opatření, která přinesou značné úspory za bydlení.

Českým domácnostem přitom již v posledních měsících roste reálná mzda a domácnosti budou chtít investovat do svého bydlení, především směrem k levnějšímu, zdravějšímu a modernějšímu provozu.

„U rekonstrukcí tak neřeší jen to, aby jejich domácnost vypadala lépe a byla modernější. Zaměřují se stále častěji i na energetickou náročnost domácnosti a vhodné vnitřní klima – dostatek čerstvého vzduchu a světla, ideální teplotu nebo třeba boj s vlhkostí,“ domnívá se Boreš.

V roce 2024 se v České republice dokončilo 30 tisíc bytů, meziročně o pětinu méně. Klesla přitom jak výstavba rodinných, tak i bytových domů. Navíc se prohlubují rozdíly mezi regiony. Český bytový fond přitom čeká významná zatěžkávací zkouška. Mezi dospělé totiž míří silná generace potomků tzv. Husákových dětí – děti narozené v prvním desetiletí nového milénia.

„Tato generace je početně nesmírně silná a za pár let bude chtít bydlet ve vlastním. Bytová výstavba ale na příchod této silné generace není připravená. Abychom dokázali nabídnout těmto dorůstajícím dětem odpovídající bydlení, muselo by se každý rok v ČR dostavět minimálně dvakrát více bytů než nyní. Mění se přitom i požadavky – mladá generace bude chtít bydlet moderně, to mimo jiné znamená ekologicky a úsporně,“ uzavírá Boreš.