Žijeme v rozdělené společnosti. Průzkum „různých světů“ zmapoval, co štěpí Čechy

O rozdělené společnosti se mluví v Evropě, v USA i jinde ve světě stále více. A nejen mluví – lidé ji zažívají dennodenně v běžném životě i v mimoběžných diskusích na sociálních sítích.

Konfliktní témata jsou ještě konfliktnější, více polarizují. Ochota naslouchat druhému klesá, stejně jako schopnost argumentovat, používat i přijmout fakta. Vítězí emoce a dojmy, z čehož pak politicky těží populistické strany, jak se velmi pravděpodobně ukáže už za čtvrt roku i v českých parlamentních volbách.

Různé světy

A dá se čekat, že i tyto volby budou v názorovém rozložení mimořádně vyrovnané i rozdělující společnost. To potvrzuje je nedávný průzkum agentury STEM nazvaný příznačně: Jedna společnost – různé světy. V jakých světech tedy lidé v Česku žijí?

„Silná polarizace ohrožuje společenskou soudržnost a demokracii. Je pro nás důležité vždy identifikovat nejen linie konfliktu, ale také oblasti a  témata, která mohou lidi spojovat,“ konstatuje v úvodním slově k výše zmíněnému průzkumu ředitel zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v Česku a na Slovensku (spolu s Masarykovou demokratickou akademií vydavatel publikace) Urban Überschär.

Mezi témata, jež lidi nejvíce rozdělují, patří obavy z migrace, vnímání nerovností ve společnosti a hodnocení vývoje po roce 1989. Nejde však o dělení na dva podobně velké tábory.

GRAFIKA: Témata, která Čechy rozdělují

Zdroj: studie STEM Jedna společnost -> různé světy

„Často se mluví o tom, že naše společnost je polarizovaná, ale to je svého druhu mýtus. Nejde o dva stejně velké nesmiřitelné tábory. Společnost je fragmentarizovaná. Prochází jí dlouhodobě pocit nespravedlnosti, často mezigeneračně předávaný, některé skupiny společnosti mají pocit, že nemají vyslyšení,“ říká k výsledkům studie ředitel STEM – Ústavu empirických výzkumů Martin Buchtík.

A dodává, že „u skupiny kritických lidí je specifické, že opakují, jak oni celý život tvrdě pracují. A pak jsou tam nějací „ti druzí“, kteří se naopak snažit nemusí a dostávají dávky. Když si s těmi lidmi pak ale povídáte, zjistíte, že sami mají tendenci vidět se v lepším světle.“

Nenávist vůči cizímu pohledu na svět

„Často se lidé sebeutvrzují v tom, že je jiná část společnosti odsuzuje, že nenávidí jejich pohled na svět, což pak upevňuje ty rozdíly. Není to ale ryze český fenomén. Je to mezinárodně zkoumaný efekt, který se potvrzuje ve studiích napříč státy po celém světě,“ upozorňuje Buchtík na další poznatek.

Na téma rozdělené společnosti už v roce 2019 vznikl rozsáhlý projekt pro Český rozhlas Rozděleni svobodou: česká společnost po 30 letech. Podle této analýzy je v české společnosti šest tříd, jež se výrazně liší tím, zda a jakými typy zdrojů (kapitálů) disponují.

Kromě odlišností v příjmu a majetku, sociálních kontaktech a kulturních preferencích se tyto třídy rozcházejí i v pohledu na dění ve společnosti, na systém vládnutí a směřování země.

Kritičtí, pozitivní a názorový střed

Aktuální průzkum STEM se blíže zaměřil na to, v čem se různé skupiny Čechů názorově liší a rozdělil je do tří skupin: kritičtí, pozitivní a názorový střed.

V rovině osobních hodnot se přitom lidé z různých názorových skupin shodují. Nejdůležitější je pro ně rodinný život, mezilidské vztahy, zdraví, svoboda. Mezi kritickými se objevuje i důraz na jistoty, pocit bezpečí a zajištění („finanční zabezpečení, nebát se, že nebudu mít z čeho žít“).

U vnímání celospolečenských hodnot se již významně projevují silné názorové rozdíly. Pro skupinu „kritičtí“ je typický důraz na sociální jistoty a bezpečí. Vadí jim „prohlubující se sociální rozdíly, vnější ohrožení ze strany migrantů, vnitřní ohrožení nepřizpůsobivými/romskými spoluobčany“.

„Převažuje pocit nespravedlnosti, který čerpá především z postoje, že ve srovnání s nimi samotnými tu jsou skupiny, jež nemusejí pracovat, a přesto se o ně stát postará,“ píše autorský tým STEM ve složení Martin Buchtík, Patrik Eichler, Ondřej Kopečný, Kateřina Smejkalová a Jitka Uhrová.

Pocit ohrožení?

„Půl roku děláme na daně na ty, kteří nepracujou. Tehdy museli pracovat všichni. Práce dnes je taky pro všechny,“ citují například jednoho z respondentů identifikovaného jako „muž, 49 let“.

Skupina kritických mluví jak o pocitu ohrožení naší společnosti, tak i o osobním ohrožení. S tím se prolíná pocit strachu z cizího, neznámého, z různých vnějších vlivů, což vede k nekritickému přejímání argumentace typické pro krajní pravici.

„Evropská unie se úplně zpovykala. Cítím velký vliv politických neziskovek, které ve školách dělají inkluze, učí děti modlit se podle islámu. Nelíbí se mi, že finanční oligarchové, globalisti, z nás chtějí udělat otroky. Je to součást plánu, aby o nás měli přehled, počítače jsou kontrolovaný. Vadí mi, že nám vlastenectví bude nakonec k ničemu,“ cituje studie další účastnici průzkumu, ženu, 65 let.

U skupiny kritických se objevuje také „diagnóza“ rozštěpení podle příjmu a majetku.

Marné hledání idolů

Skupina „pozitivních“ současnou českou společnost vnímá hlavně perspektivou politické kultury a fungování politické reprezentace. Jejich kritika míří na současnou vládu a její vrcholné představitele a jejich působení v boji s epidemií koronaviru.

„Tito lidé obtížně hledají, na co by z hlediska společenského vývoje mohli být hrdí (a vypomáhají si příklady z historie, sportu nebo obecné identifikace s českou zemí, respektive přírodou),“ popisuje studie, z níž dále vybíráme:

Ti, kteří patří do skupiny názorového středu, jsou v sebeidentifikaci méně negativní, svůj pocit hrdosti opírají o schopnost se semknout v případě krize, vyzdvihují rovněž historii, literaturu, demokracii.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Krize stíhá krizi, i proto mladí lidé ztrácejí důvěru v demokracii

Anatomie neúspěchu. Pandemie otestovala připravenost Česka na nečekané ohrožení

Stát jako zaměstnavatel příliš neláká. Nemá sexy lídry, kteří by přitáhli mladé

Střety na ose staří–mladí

Lidé ve všech třech názorových skupinách souhlasí s tím, že česká společnost je rozdělená. Ve skupině pozitivních a názorového středu to ale vnímají do jisté míry jako přirozené: různé názory považují za normální a nikoli za problém. Potíže podle jejich mínění nastávají až v okamžiku, kdy lidé přestávají odlišné názory respektovat.

Ve skupině kritických je pocit rozdělení společnosti vyhrocenější. Tito lidé mají pocit, že neexistuje nic, na čem by se společnost dokázala shodnout, a jsou v tomto směru skeptičtí i při výhledu do budoucna.

Například pro starší lidi ve skupině kritických jsou dalším zdrojem napětí ve společnosti rozdíly mezi starší a mladší generací. Mladé lidi považují obecně za nevychované, lehkovážné, závislé na rodičích a bez pocitu vlastenectví.

Dojem, že se mezi sebou generace neshodnou, pramení i z komunikace s jejich vlastními dětmi, které mají často jiné názory než oni. Mladší kriticky naladění lidé zase mají pocit, že starší generace se příliš přizpůsobuje, poslouchá a nesnaží se nic změnit. Podobně i oni mají pocit, že je starší generace nerespektuje.

Za jeden z důvodů, proč je společnost rozdělena, pokládají zástupci pozitivních nedostatek informací nebo vůbec snahy je hledat. Podle jejich mínění řada lidí z pohodlnosti informace jen přejímá, neumí je vyhledávat a ověřovat, a proto často věří nesmyslům. Lidé ve skupině pozitivních citlivěji vnímají rozdíly mezi městem a venkovem.

Co nás štěpí hodně a co málo

Za významnou příčinu rozdělení společnosti považují lidé názorového středu i majetek a zvyšující se rozdíly mezi bohatými a chudými. Mají pocit, že mizí střední třída. Mladší příslušníci této skupiny se obávají, že se budou mít v některých ohledech hůře než jejich rodiče.

A jaká konkrétní témata českou společnost nejvíce či naopak nejméně štěpí? To vykresluje následující graf.

GRAF: Rozdělení témat podle jejich potenciálu štěpit společnost

Zdroj: studie STEM Jedna společnost -> různé světy

S  vnímáním, že je česká společnost rozdělená, úzce souvisí pocit, že není soudržná. Chybí pocit, že usilujeme o společné cíle, že „držíme pohromadě“. Přitom právě soudržnost a sounáležitost jsou zásadní hodnoty pro dobré fungování společnost.

Existují pouze dvě situace, u nichž se u nás o pocitu sounáležitosti dá mluvit: vyhrocená období krizí a sportovní úspěchy. Obojí jsme v uplynulých týdnech shodou okolností pocítili. Jak u ničivého tornáda na jihu Moravy, tak u postupu českých reprezentantů fotbalovým mistrovstvím Evropy.

Naše naše země

A jakou vizi budoucnosti vykreslují v analýze STEM tři názorové skupiny Čechů a Češek?

Kritičtí akcentují nutnost „vrácení státu“, což zahrnuje důraz na národní soběstačnost. A také na sociální systém, jenž by neměl zvýhodňovat ty, kteří nepracují.

Podle nich je třeba, abychom měli dostatečnou suverenitu na úrovni rozhodování státu, i významnější podíl občanů na rozhodování například formou referenda.

„Naše země by měla být naše. Na Východě ani na Západě není všechno špatně. Dobří politici by si vzali dobré z obou. Líbí se mi Rakousko, které má neutralitu,“ ilustruje to výrok kritického muže, 72 let.

Ignorace ani zesměšnění nejsou cesta

Pozitivní volají po větší hodnotové ukotvenosti české společnosti do budoucna, která by vedla k tomu, že by politici více dbali na potřeby občanů, nikoliv pouze na vlastní zájmy. Směřování do budoucna je v této skupině provázané s orientací na Západ a západní hodnoty.

S tím souvisí důraz na vzdělávání jako cestě k hodnotovému ukotvení, k širšímu rozhledu a k orientaci na budoucnost, včetně například zohlednění dopadů klimatické změny.

„Kdyby hodnostářům šlo o tu vlast, ne jenom o to, aby se oni měli dobře. Aby tam byli lidé vzdělaní, měli sociální myšlení, vedli nás podle křesťanského základu. Dali nám pravidla, která budeme respektovat. Měli by být vzorem. Svými názory teď hodně společnost rozdělují.“ (pozitivní, žena, 47 let)

Názorový střed akcentuje poměrně silně ekonomickou perspektivu a zlepšování životní úrovně do budoucna. „Česká republika by měla být bohatá, všichni by se v ní měli mít dobře, bez ohledu na obor, vzdělání. Ten cíl tu teď není. Byli jsme tomu blízko před covidem. Lidé se měli hodně dobře. Budeme se z toho těžko dostávat.“ (názorový střed, žena, 24 let)

Jak i v závěru konstatuje studie nespokojenost se stavem společnosti u skupiny kritických je zapotřebí brát vážně a snažit se ji řešit. Ignorace, zesměšňování nebo marginalizování problému může vést k jejich další politické radikalizaci.

Článek, jehož autorem je Robert Břešťan, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.