Mohlo by vás také zajímat
Chuligánství ve sněmovně aneb demokracie jako rituál kšeftů a korupce
Jan Urban 8. března 2023Ve své knize Cesta demokracie napsal první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk: „Máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu rozvoji demokracie:…
Důsledek drahých nemovitostí: už nejen studenti volí bydlení na hromádkách
Vladimír Brůna 2. března 2023Spolubydlení bývalo typické pro studenty. Nedostali koleje, tak se složili na nájem bytu. Teď je kolejné tak drahé, že se…
Trh nemovitostí zamrzl, ceny už klesají. Ale neměly by padat příliš
Vladimír Pikora 20. prosince 2022Nemovitostí se v posledních měsících prodává výrazně méně než v minulosti a ceny pomalu padají. Dramatický pokles cen nemovitostí není…
- KOMENTÁŘ
Krize stíhá krizi, i proto mladí lidé ztrácejí důvěru v demokracii
Mileniálové jsou ve srovnání s předchozími generacemi historicky nejvíc zklamanou generací z demokracie, vyplývá z průzkumu Centra pro budoucnost demokracie. Čím to je a proč je podpora demokracie u mladých tak nízko, rozebírá ve svém komentáři hlavní ekonom Patria Online Jan Bureš.
Podpora demokracie mezi mladými v Evropě a v USA je na historicky nejnižších úrovních, vyplývá z průzkumu Centra pro budoucnost demokracie při univerzitě v Cambridge. Zdroj: Pixabay
Podpora demokracie mezi mladými v Evropě a v USA je na historicky nejnižších úrovních. Alespoň to ukazuje znepokojivý průzkum Centra pro budoucnost demokracie při univerzitě v Cambridgi.
Tento průzkum staví na čtyřech milionech respondentů zpovídaných průběžně mezi lety 1973 až 2020. Důvodů, proč tomu tak je, může být řada.
Dvě či tři krize se projeví
Mezi těmi ekonomickými to však bezesporu bude zkušenost posledních 15 let, ve kterých si svět prošel hned dvěma (v případě Evropy dokonce třemi) ekonomickými otřesy. A to velkou finanční krizí, eurokrizí a nyní koronavirovou krizí.
Ukazuje se, že lidé opouštějící vzdělávací systém v recesích mají jednoduše smůlu. Hůř se jim shání práce a na jejich výplatní pásce to může být cítit ještě roky po konci krize.
To možná není takový problém v ekonomikách s pružným trhem práce, jako je Česko. V řadě jiných evropských zemích však nezaměstnanost mezi mladými zůstává na extrémně vysokých úrovních. Ve Francii okolo 20 procent, v Itálii okolo 30 procent a ve Španělsku dokonce okolo 40 procent.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:
Mladí lidé v práci: že jsou leniví a nejdůležitější je pro ně plat? Průzkum ukazuje opak
V Berlíně by chtěl žít každý. Hlavně mileniál
Studie: Čechům by změny klimatu měly přinést pozitivní ekonomický dopad
Konec světa, jak ho známe? Mladí věří demokracii méně než jejich rodiče
Faktor vládní reakce na krizi
Druhým velkým problémem pro mladé generace je bezesporu způsob, jakým se snaží vlády a centrální banky na krize reagovat.
Dobrá zpráva je, že reakce rozpočtové a měnové politiky, zejména v poslední koronavirové krizi, je výrazná. Dokonce natolik výrazná, aby nedocházelo k prudkému nárůstu nezaměstnanosti a tlaku na pokles cen ve stylu velké deflace třicátých let minulého století.
Nové měnověpolitické nástroje, zejména kvantitativní uvolňování, mají ale bohužel vedlejší účinky. K těm patří výrazný tlak na růst cen aktiv, od akcií po nemovitosti.
A právě kvůli tomu bohatnou v poslední dekádě ti, co již nějaký majetek mají, a relativně chudnou mladší generace. U akcií to není problém, ale drahé nemovitosti a pokračující urbanizace silně omezují mladým generacím manévrovací prostor.
Dostupné statistiky ukazují, že ve věkové skupině 25–34 let v poslední dekádě viditelně roste podíl těch, co stále žijí se svými rodiči. To platí pro USA, Velkou Británii i Německo. A to bezesporu může živit pocity frustrace.
Bude nedůvěra v demokracii narůstat?
Nárůst nedůvěry v demokracii u mladších generací zatím ve volbách nebyl tolik cítit, protože váha jejich hlasů není tak výrazná.
Podle demografických odhadů by však v rámci bohatých zemí G7 měla růst. Na konci dekády budou totiž mileniálové a generace Z tvořit stejně silnou skupinu jako všechny starší ročníky dohromady…
To je celkové selhání systému zvaného kapitalismus, potažmo kapitalistické demokracie. Tento systém jde od krize ke krizi a je to dáno pseudo hodnotami, na kterých stojí.
Lidová demokracie, kde opravdu rozhodují lidé, kde má společnost cíl a program, tam ke krizím nedochází.
A dáte nám zde nějaký příklad lidové demokracie, která v minulosti dlouhodobě fungovala, nebo v současnosti funguje?
Zřejmě lidová demokracie v Číně, jak už z oficiálního názvu (ČLR) vyplývá… 🙂
Tak v ČLR je docela tvrdý kapitalismus, a ekonomicky funguje proto, protože lůza Vašeho ražení tam je považována za věci, předměty a zdroje.
Kapitalismus neselhává, selhává panatlantický socialismus. Holt už v současné době panatlantický absolvent VŠ nemá dvacetinásobné schopnosti, jako jeho asijský nebo východowvropský kolega, tak holt nemůže očekávat 20-30 násobnou vejplatu. Kromě toho slovo kapiotalismus používaJÍ POUZE rudí potkani. Jinak lidové demokracie, čili bolševické chlívy byly v permanentní krizi stále.
Plně souhlasím. Neustálá krize byla hlavně vyvolávána neustálou revolucí, která je těmto sociálním experimentům příkladná.
Proboha, co chcete? Proč by vám měl dávat nějaký příklad? Vyvraťte jeho tvrzení. Já taky chápu, že výraz Lidová demokracie je trochu nesmysl Lidová lidovláda, že? No ale výraz se za desetiletí vžil, nedá se nic dělat. Ale to je jen malá vada. Ten kapitalizmus je něco jako Ponziho schema. Ne zcela, ale skrytě ano. Kdyby to bylo něco krásného, tak asi ti mladí z něj budou nadšeni. Je pravda, že kapitalismus dosti lidem přináší zisk tu větší, to menší. Jde taky o to, jak dlouho ho bude přinášet. Nějak se to zadrhává.