Ukrajina stojí na rozcestí: oligarchové versus reformy

Ukrajinská politika se zmítá v korupčních skandálech. Přitom země s téměř 45 miliony obyvatel potřebuje nutně reformy. Hraje se také o její další směřování: upadne opět do chaosu, nebo se přiblíží Evropské unii?

Ukrajina je stále velmi zranitelná. Ukazují to poslední útoky hackerů z Ruska, kteří v prosinci odstřihli část Kyjeva od elektřiny a napadli stránky státních institucí.

Prezident Petro Porošenko hovoří o kybernetické válce ze strany Ruska. Podle něj stále hrozí kybernetické útoky na ukrajinskou infrastrukturu a do útoků jsou přímo či nepřímo zapojeny ruské tajné služby.

Země je v konfliktu s Ruskem od anexe Krymu v březnu 2014. Přestože se Západ rozhodl uvalit na Rusko hospodářské sankce a ekonomicky pomáhat Ukrajině, ekonomika se stabilizuje jen pomalu.

GRAF: Vývoj ukrajinského HDP
Meziroční údaje za posledních pět let, v procentech

Zdroj: Tradingeconomics.com

Ve třetím kvartále 2016 ale už HDP vykázal solidní meziroční růst o dvě procenta.

Přitom Ukrajina po anexi Krymu a bojích v oblasti Donbasu stála před kolapsem. V prvním čtvrtletí 2015 se ekonomika propadala ještě o 17 procent a inflace atakovala 60procentní hranici.

GRAF: Vývoj ukrajinské inflace
Za posledních pět let, v procentech

Zdroj: Tradingeconomics.com

Od postsovětské éry k západním standardům

Je nyní Kyjev už na správné cestě k reformám a případnému připojení k EU?

I když se to z agenturního zpravodajství nezdá, jak podotýká německý týdeník Die Zeit, ukrajinská společnost a ekonomika se pomalu posouvají od postsovětského modelu směrem k západním standardům. Celý proces jde ale pomalu, dodává týdeník.

Navíc mnohé korupční skandály barví obraz Ukrajiny do temnějších odstínů, než je tomu ve skutečnosti.

Nová nařízení a úřady v boji proti korupci narážejí na odpor starých struktur, jež z dosavadního chaosu těžily. Hlavní politický boj svádějí oligarchové, kteří si prozápadní reformy nepřejí, proti nimž stojí reformisté, kteří chtějí vymanit zemi z ruského vlivu.

Obvinění z korupce se týkají jak řadových úředníků, tak vysokých politiků včetně prezidenta Porošenka. Toho loni v listopadu obvinil exprezident Gruzie Michail Saakašvili, jemuž právě Porošenko loni v květnu nabídl úřad guvernéra Oděské oblasti.

Saakašvili ale od počátku svého působení v této funkci čím dál častěji poukazoval na nečinnost kyjevských úřadů v boji s úplatkářstvím. Korupce podle něj zasahuje „až do nejvyšších pater“ ukrajinské politiky. Trnem v oku se mu stal i sám Porošenko, jenž prý kryje záda tamním klanům a nese hlavní odpovědnost za neuspokojivý stav.

Po necelém půlroce Saakašvili funkci šéfa oblasti opustil a odstartoval „novou etapu boje s korupcí“. Zda bude úspěšná, zatím není jasné.

Mládí vpřed

Společenské a politické změny jsou ale patrné. Mocní oligarchové jsou stále více vytlačováni z rozhodování o státních záležitostech. Jak podotýká Die Zeit, zdá se, že jejich zlaté časy končí.

Je to také případ Ihora Kolomojského a Hennadije Boholjubova, kteří v prosinci souhlasili, aby stát převzal jejich zadluženou banku PrivatBank, jež byla do té doby s 20 miliony klientů největší bankovní institucí v zemi. Protože jí však chybí aktiva ve výši 140 miliard hřiven (asi 200 mld. korun), rozhodla se Ukrajina, že ústav zestátní, aby peníze klientů dokázala ochránit.

V ukrajinské společnosti se naopak více prosazují mladší lidé, kteří byli aktivní během revolučních dnů na přelomu let 2013 a 2014, pro něž se vžilo označení Euromajdan.

I když byly občanské nepokoje potlačeny, tito prozápadně orientovaní lidé se prosazují v politice, jako lobbisté, novináři a úředníci a tlačí na prorusky orientované elity.

Na Ukrajině je nadto stále více vidět Evropská unie a Mezinárodní měnový fond. „S přílivem peněz z Bruselu, Washingtonu a Berlína je patrnější větší tlak na transparentnost, transformaci a hmatatelné výsledky,“ napsal německý týdeník.

Západní diplomaté a investoři v Kyjevě spolupracují s občanskými aktivisty, novináři a vědci, aby investice neskončily v rukou zkorumpovaných úředníků a oligarchů.

GRAF: Vývoj zahraničních přímých investic na Ukrajině
Za posledních pět let, v milionech USD

Zdroj: Tradingeconomics.com

Ještě deset let

Do deseti let by se tak Ukrajina mohla přiblížit standardům zemí EU. Pak by mohla být zajímavá i pro samotný Brusel.

Na druhou stranu nadšení Ukrajinců pro EU během několika let opadlo. Ještě před třemi lety jim Porošenko sliboval, že budou moci volně cestovat do zemí EU od ledna 2015. Později termín posunul na rok 2016, nyní je termín opět o rok odložen.

Velké zklamání přišlo také loni, když Nizozemsko jako členský stát unie hlasovalo proti ratifikaci dohody o přidružení Ukrajiny k EU. „Bohužel, EU není připravena přijmout nás za člena a my zase nejsme připraveni stát se členem EU,“ citoval nedávno list Politico ukrajinského opozičního vůdce Andreje Artemenka. „Nemusíme klepat na zavřené dveře tam, kam jsme nebyli pozváni.“

Rizika pro Ukrajinu pak hrozí spíše zvenčí. Zejména z Moskvy, případně z Minsku. Pokud se bude více přibližovat k Západu, mohlo by to vyvolat opětovnou ozbrojenou reakci Moskvy, zejména v průmyslové části na jihovýchodě země, kterou Rusové z pohledu historie označují jako Nové Rusko.

MAPA: Nové Rusko na konci 19. století
Území takzvaného Nového Ruska (také Novoruska) na mapě carského Ruska z roku 1897

Zdroj: Dim Grits / Wikimedia.org

Pokud by došlo k nové eskalaci bojů na východě, mohlo by to mít katastrofální důsledky pro celou Evropu, včetně nové vlny uprchlíků z Ukrajiny, varoval německý liberální týdeník.

Proto by členské státy EU měly mít zájem vyřešit bezpečností rizika na Ukrajině. Měly by bývalé „obilnici Evropy“ dát bezpečnostní záruky a ochranu investic, aby k dalšímu kolapsu ukrajinské ekonomiky nedošlo.

Také státy Polsko a Litva, jež mají s Ukrajinou společnou historii a jsou členy EU i NATO, by měl Brusel podporovat, aby co nejvíce ekonomicky spolupracovaly s velkým východním sousedem.