Ceny elektřiny na evropském trhu jsou v letních měsících značně rozkolísané. A to zejména v Německu, které ovlivňuje i ceny elektřiny u nás. Na vině je rozvoj solárních panelů a hlavně větrných elektráren v Baltském moři, které při dobrých povětrnostních podmínách stlačují cenu jiskřivé komodity až do záporu.
Tak jako například minulý slunečný víkend, kdy i foukalo a do německé přenosové soustavy začaly proudit gigawatty elektřiny, které neměli producenti komu udat. I proto se cena elektřiny v Německu propadla do záporu, a to až 500 eur za megawatthodinu.
![](https://d2j1fqqektg7qq.cloudfront.net/wp-content/uploads/2023/07/Spotove-ceny-elektriny-na-evropskych-trzich-2-7-2023_14-15.jpg)
Znamená to, že výrobci energií byli ochotni platit zákazníkům za to, aby odebrali přebytek jejich elektřiny. Taková situace samozřejmě není nijak zdravá a má negativní dopady i na český trh, protože evropský energetický trh je propojený a přetoky elektřiny vyrobené v Německu do naší kotliny snižují i cenu u nás.
To je například vidět z následující tabulky českého Operátora trhu s energiemi (OTE), které znázorňují vývoj cen elektřiny na spotovém vnitrodenním trhu. Z hodnot je vidět, že přetoky elektřiny posílaly ceny v České republice do záporu. A to v hodinách, které jsou nejvydatnější na sluneční svit.
OZE v záporu
V tomto případě k poklesu cen do záporu stačil pouze výkon solárních elektráren v Německu. Kdyby do toho na Baltu zafoukalo, ceny by se podívaly do daleko hlubšího záporu a mohly by se tam držet nejen pár hodin, ale klidně po celý den.
![](https://d2j1fqqektg7qq.cloudfront.net/wp-content/uploads/2023/07/cena_elektrinyCR.jpg)
Nízké či dokonce záporné ceny jsou výhodné pro zákazníky, do nižších faktur za elektřinu se jim ale nepromítnou. Ty se totiž vypočítávají z dlouhodobějších kontraktů, kde se cena konkrétně u jednoročního kontraktu pohybuje na Lipské burze stále nad hranicí 140 eur za megawatthodinu. Před energetickou krizí přitom byla třetinová.
Problém pro uhelky
Záporné ceny elektřiny, a to i krátkodobě, tak přidělávají vrásky zejména výrobcům elektřiny, jako je ČEZ nebo Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače. Výroba elektřiny v Česku je stále z jedné třetiny závislá na uhlí a právě oni vlastní klíčové uhelné elektrárny, jako jsou Chvaletice nebo Dětmarovice.
A když se ceny dostanou na nízké hodnoty nebo do záporu, tyto elektrárny flexibilně vypínají, protože na trhu je dostatek elektřiny a oni na každé vyrobené megawatthodině silně prodělávají. „Takových dní je čím dál víc,“ říkal už loni na podzim Tykač v rozhovoru pro Forbes. A se vzrůstajícími instalovanými gigawatty OZE v Německu ten počet dál narůstá.
I proto ČEZ a Sev.En Energy bijí na poplach a jednotně říkají, že výroba elektřiny z uhlí pro ně bude už za tři roky v souhrnnu za celý rok nerentabilní a že může dojít k uzavření elektráren. Ekonomika je totiž neúprosná.
VÍCE K TÉMATU:
Bez Indie nelze globální boj s emisemi vyhrát
Německé jádro žije. Startup vsadil na slučování jader ve stelarátoru
Svět se vrací k uhlí. V Mexiku ho těží primitivními metodami
Uhelná elektrárna dnes totiž není schopna vyrobit jednu megawatthodinu elektřiny pod 100 eur. Má totiž jeden velký handicap, kterým jsou emisní povolenky. V posledních měsících se drží na hodnotě kolem 90 eur a je nutno ji přičíst k ceně elektřiny vyrobené v uhelkách.
A ta se s variabilními náklady uhelných elektráren v podobě nejen spáleného uhlí pohybují kolem 30 eur na megawatthodinu. Součet tak přesahuje 120 eur na jednu megawatthodinu.
Ovšem představa, že by v českých uhelných elektrárnách za tři roky opravdu vyhasly kotle, je i přes jejich případnou nerentabilitu krajně nereálná. Elektřinu z uhelných elektráren totiž potřebujeme a v zimě ji potřebují i okolní státy. Jednou z variant, o které už se mluví v kuloárech, je podpora výroby elektřiny z veřejných zdrojů, tedy z kapes daňových poplatníků.