Rozpočtový zločin? České veřejné rozpočty lze vyrovnat jedním tahem pera

„Rozpočtový zločin“. Přesně tak před šesti lety označovali tehdejší opozičníci plánovaný schodek státního rozpočtu čítající 40 miliard korun. Nakonec deficit za rok 2019 činil 28,5 miliardy. Což byl tedy i tak opět „zločin“. Protože jakýkoli schodek byl tehdy zločinem.

Poté, co se někdejší opozičníci dostali do vlády, je vše jinak. Nebo snad je zhruba desetinásobně vyšší schodek, plánovaný pro příští rok na úrovni 286 miliard korun, pořád zločinem? Nikoli. Jde o „výsledek hledání rovnováhy mezi prioritami a danými požadavky.“

Vítězové rozpočtového návrhu

Priority jsou zřejmé a lze je jen těžko zpochybňovat. Vítězi návrhu rozpočtu na rok 2026 jsou totiž z hlediska meziročního navýšení absolutních výdajových částek dva. Ministerstvo obchodu a průmyslu, hlavně kvůli Dukovanům (má mít o skoro 31 miliard korun více než v rozpočtu schváleném na rok letošní). A dále resort obrany, hlavně „kvůli Trumpovi a NATO“ (o více než 21 miliard).

Pozor, k vítězům lze na první pohled řadit i ministerstvo práce a sociálních věcí. Zejména kvůli starobním důchodům, ovšem po očištění o inflaci se výdaje tohoto resortu reálně procentuálně sníží, o 0,1 procenta.

Vláda tedy dává prioritu energetice a obraně, a to dokonce na úkor resortu, jenž zodpovídá za výplatu důchodů.

To však stále neospravedlňuje desetkrát vyšší schodek v porovnání s rokem 2019. Šest let starý schodek 28,5 miliardy by v úpravě inflaci v příštím roce odpovídal nějakým 42 miliardám. Takže i v úpravě o inflaci bude schodek příštího roku bezmála sedmkrát vyšší než ten údajně „zločinný“ z roku 2019.

Vyrovnaný stav na dohled

Samozřejmě geopolitická i související energetická situace se od roku 2019 změnila, a ne k lepšímu. To rozpočet na příští rok reflektuje, jak víme. Ovšem i tak se mohly veřejné finance blížit vyrovnanému stavu. Jak?

Trvaleji největší „sekeru“ do nich v období po roce 2019 zatíná nikoli covid, válka na Ukrajině, Dukovany nebo Trumpovy požadavky na zbrojení, nýbrž opatření ryze domácí provenience. Takzvané zrušení superhrubé mzdy z konce roku 2020.

Toto faktické snížení daně z mezd zaměstnanců ze zhruba 20 na 15 procent – prosazené společně částí stran současné vlády a částí stran současné opozice – připravuje jen letos veřejné rozpočty o zhruba 150 miliard korun. V podobném rozsahu je ochuzovalo pochopitelně i v minulých letech.

Nebýt takzvaného zrušení superhrubé mzdy, Česko by tak letos pomalu mohlo hovořit o vyrovnaném hospodaření. Kraje a obce budou totiž hospodařit opět přebytkově. V letošním prvním pololetí vykazovaly přebytek zhruba 65 miliard korun. Pokud by tento přebytek platil pro celý letošek, pak při jeho součtu s možným inkasem ze superhrubé mzdy, jestliže by stále existovala, oněch 150 miliard, dospíváme k sumě zhruba 215 miliard korun. Která je jen o 26 miliard nižší než letos plánovaný schodek státního rozpočtu, oněch 241 miliard korun.

Schodek veřejných financí v rozsahu nízkých desítek miliard by už znamenal v podstatě vyrovnané hospodaření státu, alespoň tedy v poměru k HDP, který má letos nominálně činit 8454 miliard korun. Vždyť 26 miliard z 8454 miliard odpovídá 0,3 procenta. I příští rok se deficit veřejných financí v poměru k HDP mohl vejít do hodnoty 0,5 procenta. Jejich hospodaření by tak mohlo být takřka vyrovnané. I přes navýšení výdajů na Dukovany a armádu.

Chybí politická vůle

Kdepak, vyrovnání hospodaření veřejných financí je čistě otázkou domácí, tuzemské politické vůle. A jednoho tahu perem. Vůle se ale nedostává, přestože na úrocích z dluhu má Česko zaplatit v příštím roce 110 miliard – z podstatné části jsou tyto peníze odrazem zrušení superhrubé mzdy. Ty úroky nakonec nebudou spláceny z ničeho jiného než z velké části opět z daní.

Politici snížili lidu daně, aby ten v budoucnu zaplatil jiným daněmi za vzniklé manko, ovšem i s úroky.

Nebuďme však jen škarohlídy. Nadějně působí třeba to, že návrh rozpočtu vychází z odhadu výkonu ekonomiky. Ten je o 88 miliard horší, než s jakým ve své nejnovější prognóze počítá Česká národní banka (ČNB).

A pokud se naplní prognóza ČNB, mohou veřejné finance ČR počítat s dodatečnými 30 miliardami korun navíc. Podstatou část z toho by si k dobru připsal sám státní rozpočet.

Omezený manévrovací prostor

Na obranu vlády je navíc třeba říci to, že má manévrovací prostor notně omezený. Vždyť na penze půjde rekordních zhruba 740 miliard korun, 31 procent veškerých výdajů. Půjde tedy na ně 3,6krát více než na obranu státu, kterýžto výdaj, zhruba 207 miliard, bude přitom rovněž rekordní. A na obsluhu státního dluhu půjde taktéž rekordních 110 miliard korun.

Náklady a dluh a na výdaje na jsou ze všech mandatorních výdajů ty „nejmandatornější“. S nimi se prostě nehne. A dělají hned 850 miliard korun. Tedy více než třetinu všech výdajů.