Proč se objevují „klacky“ pod korejskými nohami v jaderném tendru?

Korejská společnost KHNP vyhrála český tendr na stavbu dvou jaderných bloků v Dukovanech. Nicméně existuje problém korejských reaktorů v Čechách, který spočívá ve sporech s americkou firmou Westinghouse Electric Company. Tento problém se projevuje na dvou frontách.

První je, že Westinghouse podal odvolání k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) proti výběru korejské společnosti KHNP jako preferovaného dodavatele pro stavbu nových jaderných reaktorů v Dukovanech.

Podle Westinghouse nemají Korejci licence k nabízené technologii. V tomto ohledu jsem optimistou a domnívám se, že se to nějak podaří vyřešit na české půdě. Nechci předpovídat, jak to dopadne, ale rozhodně to ukazuje, že tato věc chtěla ošetřit asi předtím, než se vyhlásilo, že Korejci tendr vyhrají.

Export citlivých technologií

Druhá věc je vážnější. V půli srpna probíhala jednání zástupců KHNP, jejich majitele Kepco a jejich zřizovatele, což je ministerstvo energetiky s Američany. Tito lidé byli ve Washingtonu a snažili se dohodnout povolení od Američanů, aby mohli technologie, které od nich mají, použít v Čechách.

Jedná se o věc, která je u nás málo známá, všichni mluví o patentech a průmyslovém vlastnictví, ale tady se jedná o export citlivých technologií.

Trochu se to podobá příběhu českého podniku Aero Vodochody, který skončil tak trochu stejně jako Korejci. U bojové stíhačky L-159 se namontovaly americké motory a software, a proto ve všech zakázkách, kde se Aero snaží tyto kvalitní letouny prodávat, musejí Češi požádat Američany, aby jim je povolili exportovat.

Nejedná se jen o motory a avioniku. Vede to samozřejmě k tomu, že když tyhle české letouny jsou v soutěži proti americkým letounům, tak Američané souhlas nedají. A když se podíváme, kolik amerických letadel je exportováno do světa a kolik od Aera, tak vidíme, jak jedním podpisem státního úředníka můžete zlikvidovat celý sektor.

Ale zpět k jádru. Jde o to, že existuje instituce Nuclear Suppliers Group (NSG) sdružující země, jež v rámci této instituce podepsaly to, že budou dodávat jaderné technologie do jiných zemí jenom s povolením původních vlastníků. Původní myšlenka mířila na to, aby se takové citlivé jaderné technologie nedostaly do rukou států jako je Severní Korea nebo Írán a ty pak nezačaly vyrábět jaderné zbraně.

Americká páka

Takže k nám Korejci chtějí dodat něco, na co jim v minulosti poskytla licenci firma Combustion Engineering, která sice zkrachovala, ale pak ji převzal Westinghouse.

Tahle firma tedy v minulosti něco předala Korejcům a oni to nyní po více než 40 letech přivážejí do Čech. Nějaké riziko zneužití v Česku nehrozí, to je irelevantní, ale je to páka, s níž Američané drží Korejce „pod krkem.“

Ta páka funguje tak, že povolení musí vydat ta firma, která tu licenci poskytla. Takže korejské nářky u amerického ministerstva energetiky míří špatným směrem a Korejci zde nemohli uspět ani povolení získat. Musí to povolit Westinghose, který to zřejmě udělá, ale pouze za peníze.

Je to hra o to, kolik Korejci zaplatí Američanům za to, že mohou u nás stavět v Dukovanech.

Podobnost s Emiráty

Tenhle spor je poměrně vyostřený v českém prostředí, nicméně podobná záležitost již proběhla. A to v době, kdy Korejci vyhráli tendr na reaktor Baracca ve Spojených arabských emirátech.

Tam proběhl podobný tendr tomu českému v tom, že se do něj přihlásil s reaktorem ESBWR americký General Electric a s tlakovodními reaktory
francouzská Areva a pochopitelně korejský KHNP.

Nejlepší nabídku na varný reaktor z mého profesionálního pohledu měli Američané, ale ti tehdy odstoupili. Francouzi se podobně jako u nás snažili svoji nabídku politicky podporovat a prosadit, dokonce tehdy postavili první vojenskou základnu na Středním východě.

Ale nakonec vyhráli Korejci, kteří tehdy dali nižší cenu o zhruba 30 procent než Francouzi, což mimochodem je výrazně větší rozdíl než nyní u nás. Tady se pohybuje korejská cena přibližně o jednu šestinu níže než francouzská. To nepřesstavuje zas tak velký rozdíl, aby někdo mohl přehlédnout některé věci, které mohou celou akci zastavit.

Tichá dohoda

Nicméně ve Spojených arabských emirátech poté, co Američané odstoupili a Francouzi neuspěli kvůli vyšší ceně, se Američané potichu dohodli s Korejci. A to tak, že většinu výnosů této zakázky, kterou tam Korejci dodávali, finančně dostali Američané. Hovoří se o cca 55 procentech z celkového výnosu.

Takže můžeme říkat, že Korejci postavili své reaktory ve Spojených arabských emirátech, ale většinu peněz z toho získali Američané. Samozřejmě to nebylo za hardware, železo, reaktory a dráty. Bylo to za studie, software, za nějaké konzultační práce, které mají daleko vyšší přidanou hodnotu a daleko lépe se na nich dá vydělat. A předpokládám, že to bude asi cesta, ke které se schyluje i na české straně.

Westinghouse jako takový poté, co si prošel krachem, patří investičnímu fondu z Kanady, který má podíl 51 procent. Zbylých 49 procent vlastní kanadská firma Cameco, což jsou uranové doly a výrobce uranového paliva. A tyto fondy chtějí na transakci rychle vydělat, takže je to o tom, jestli Korejci budou ochotni Američanům zaplatit a kolik to nakonec bude.

Francouzi se nevzdají

Pokud si myslíme, že toto byla a je jediná překážka na cestě k tomu, aby u nás vyrostly nové korejské reaktory, tak rozhodně tomu tak není. Protože samozřejmě druhý poražený uchazeč – francouzská EDF, má také několik es v rukávě.

A už jen domluvit si notifikaci u Evropské komise na víc než jeden reaktor bude problém. Podobně jako Westinghouse i Francouzi podali u českého antimonopolního úřadu odvolání. Reálně se může stát, že tedy EDF ještě také s něčím přijde.

Takže rozhodně vyhlášení před měsícem o tom, že tendr na nové reaktory vyhráli Korejci, ještě neznamená, že tu budou stavět…