Levné nemůže být dobré. Švýcarsko má nejdražší maso na světě

Kilo šunky za 23 franků (skoro 600 korun) nebo dva špízy na grilování o hmotnosti 300 gramů za 12 franků (asi 300 korun). Když se v zemi bankéřů a hodinářů rozhodnete uspořádat letní grilovačku, musíte si u toho sáhnout hluboko do kapsy. Ve Švýcarsku je totiž maso výrazně dražší, než je tomu v jiných státech.

V sousedním Německu už ale vedou debatu o tom, že by i u nich mělo maso zdražit, protože jej diskontní řetězce nabízejí za příliš nízké ceny.

Cena masa, proti kterému brojí řada ochránců klimatu, je ve Švýcarsku ve srovnání s unijním průměrem o 230 procent vyšší. Přitom ceny potravin obecně se v této alpské zemi od evropského průměru tolik nevychylují, pohybují se na úrovni 160 procent průměru zemí unie. Podle průzkumu firmy Caterwings je pak maso ve Švýcarsku o 150 procent dražší, než byl celosvětový průměr.

GRAF: Srovnání cenových úrovní masa v Evropě
Jde o údaje za rok 2018, přičemž průměr EU = 100 %, v procentech.

Zdroj: Eurostat

Proč je maso ve Švýcarsku výrazně dražší?

Jedním z důvodů je zákon, který chrání životní podmínky hospodářských zvířat. Předpis je považován za jeden z nejpřísnějších na světě.

Vyšší náklady na chov a produkci masa se v konečné ceně pro spotřebitele však odráží jen částečně. „Z vyšších cen mají primárně výhody maloobchodníci, nikoliv zemědělci,“ zdůraznil profesor ekonomie Mathias Binswanger z univerzity v Oltenu.

Švýcarsko má velmi přísné zákony vztahující se k chovu zvířat. Foto: Pixabay

Vyšší marže pro obchodníky

Velkoobchodníci i koncoví prodejci mají na prodeji masa nejvyšší marže. Švýcarská organizace pro dobré životní podmínky zvířat STS ukázala, že náhodně vybraný vzorek šunky z běžného chovu stojí 23 franků za kilogram (skoro 600 korun), kilo šunky z biochovu dokonce 51 franků (1275 korun).

Marže obchodníkům u biomasa navíc dále rostou. Přesto z rozdílu 28 franků mezi konečnou cenou obyčejné šunky a biošunky získá farmář jen dva franky, jatka tři franky, ale maloobchodník si polepší o 23 franků, tvrdí organizace.

„Přechod na produkci udržitelného masa se tak zemědělcům nevyplatí,“ přiznává Binswanger. Navíc maso z biochovů je pro zákazníky zbytečně drahé a není o něj takový zájem.

Farmáři jsou na tom lépe

Chovatelé ve Švýcarsku sice vydělají na prodeji masa i dvojnásobek toho, co farmáři v okolních zemích, mají ale také vyšší provozní náklady, zdůraznil šéf Švýcarského svazu farmářů Martin Rufer.

Obecně jsou na tom ale lépe, než v členských zemích EU. Tím, že je Švýcarsko členem Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), ale zároveň není součástí evropského hospodářského prostoru, může se izolovat od vnitřního trhu EU a chránit domácí výrobce.

„Švýcarsko není zaplaveno levným masem z Německa. To je pro místní farmáře obrovská výhoda,“ pochvaluje si Rufer.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: 

Laciné maso v supermarketech trápí německé farmáře i řezníky. Zasáhne vláda?

Šance pro vegetariány? Maso z laboratoře by mohlo obohatit jejich jídelníček

Jídlo budoucnosti: Lidl s hamburgery z hrachu odstartoval v Německu bezmasou horečku

Nezávislá zemědělská politika

Při vstupu do země může každý dovést maximálně kilogram masa na osobu, které navíc podléhá vysokým clům. Výhodou toho, že stojí alpská země mimo unii, je i to, že může provádět nezávislou zemědělskou politiku.

„Přímá demokracie také umožňuje mít lidem větší vliv. To má pozitivní dopad i na chovy zvířat,“ vysvětlil švýcarský ekonom Binswanger. I když není vše v zemi ideální, je pro politiky obtížnější přijímat zákony, které jdou proti zájmům většiny obyvatelstva, míní.

Omezení velkochovů

Proto i maximální počty zvířat, jež mohou zemědělci chovat, jsou o dost nižší, než je tomu v sousedním Německu. Velkochovy jsou omezeny počtem i rozlohou. V případě nosnic je například stanoven limit na 18 tisíc kusů, přitom v sousedním Německu je i 30 tisíc.  Průměrná výměra švýcarské farmy je 20 hektarů, v Německu to je trojnásobek.

A výsledek? Ve Švýcarsku se zkonzumuje 80 procent domácí produkce masa, jen pětina se dováží. Německo nebo i Nizozemsko naopak část produkce vyváží do celé Evropy.

Debata o lepších podmínkách pro chovy hospodářských zvířat se ve švýcarské konfederaci vedly o několik desítek let dříve, než je tomu v rámci EU, vysvětlil Cesare Sciarra z organizace STS.

Už od roku 2010 je zakázána kastrace selat bez anestézie, slepice v klecových chovech jsou zakázány už od roku 1992. „Švýcarsko je dobrých dvacet let napřed oproti ostatním zemím v oblasti dobrých životních podmínek pro zvířata, i když ani zde není vše perfektní,“ doplnil.

Tlak od řetězců

Není to ale způsobeno pouze přísnější legislativou. Zásadní roli sehrál přístup prodejců masa, tedy lokálních řetězců supermarketů značek Migros a Coop, jež zavedly vlastní značení masa z udržitelných chovů.

„Některé programy mají dokonce lepší podmínky pro zvířata než programy pro produkci biomasa,“ dodal Sciarra.

Farmáři, kteří takto označené maso do maloobchodů dodávají, získávají peníze navíc. Na druhou stranu za porušení pravidel jim hrozí přísné pokuty.

Přitom samotná organizace STS hodnotí dobré podmínky chovů hospodářských zvířat jen u jedné třetiny chovaných zvířat ve Švýcarsku. V případě produkce kuřecího masa to je pouze osm procent.

Kritika dováženého masa

Ochránci zvířat kritizují zejména to, že je stále pětina spotřebovaného masa importována ze zahraničí ze zemí, kde jsou podmínky chovů mnohem horší. Levnější maso z dovozu si oblíbili hlavně řezníci a majitelé restaurací, aby snížili náklady.

Tlak na nízké ceny je totiž stále enormní, vysvětlil Philipp Zimmermann z odborového svazu Unia. „Masný zpracovatelský průmysl není vzorovým sektorem,“ zdůraznil Zimmermann. Mnoho zaměstnanců, zejména těch z východní Evropy, nedostává odpovídající platy, dokonce ani ve výši minimální mzdy.

Levné není dobré

Ve Švýcarsku panuje také vyšší kultura u spotřebitelů, protože zákazníci levným masným výrobkům nevěří. „Levné maso podobné tomu, jaké se vykytuje v řadě německých supermarketů, by bylo prakticky nemožné ve Švýcarsku prodat,“ zdůraznil ekonom Tilman Slembeck z univerzity v Curychu, jenž se zaměřuje na chování spotřebitelů.

„Pokud Švýcar uvidí maso, které je tak laciné, automaticky si pomyslí: To nemůže být dobré.“