Zbrojní průmysl v Česku rozkvétá v důsledku válečných konfliktů

„Není nic dražšího pro obchodníka se zbraněmi než mír,“ říká ve filmu Obchodník se smrtí hlavní hrdina, jehož hraje Nicolas Cage. Vzhledem k tomu, že již třetím rokem probíhá na Ukrajině válečný konflikt mezi Rusy a Ukrajinci a eskaluje napětí na Blízkém východě, je po zbraních velká poptávka. I po těch českých.

Česko tak oprašuje svoji historii z dob první republiky: zbrojní průmysl se dostává opět na výsluní a stává se tahounem českého průmyslu. Zatímco firmy v motoru české ekonomiky – autoprůmyslu – s obavami vyhlíží další roky, čeští zbrojaři zvyšují produkci a expandují.

Společnosti jako Czechoslovak Group (CSG), Colt CZ Group nebo STV Group jsou vnímány jako významné evropské zbrojní firmy. Nejde ale jen o ně, již léta působí v tomto sektoru Omnipol nebo Aero Vodochody.

Ostatně vzestup zbrojních firem ukazuje i jejich hodnota. Jen první tři jmenované podle žebříčku Česká elita, který připravily Seznam Zprávy, mají dohromady hodnotu skoro 160 miliard korun. O rok dříve se přitom do stejného žebříčku stovky nejhodnotnějších firem za zbrojaře dostaly pouze CSG a Colt, jejichž hodnota dohromady činila zhruba 72 miliard korun.

Pozitivně hodnotí český zbrojní průmysl i ekonomové, podle nichž tuzemský zbrojní průmysl potáhne pokračující konflikt na Ukrajině. Podle partnera PwC Petra Smutného by tuzemský zbrojní průmysl mohl pomoci právě české ekonomice, která v posledních letech neměla zrovna na růžích ustláno.

Export zbraní roste

Statistiky ministerstva průmyslu a obchodu uvádějí, že export zbraní v roce 2023 vzrostl na 60 miliard korun. O rok dřív to bylo asi 30 miliard a v roce 2021 to bylo 15 miliard. Poslední dva roky tedy o sto procent.

„Zhruba 40 až 50 procent vývozu jde na Ukrajinu, daří se však také dostávat na nové trhy, především v Africe. Ukrajina je pro nás důležitá, ale závislí na ní nejsme,“ uvedl prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR (AOBP) Jiří Hynek při konání valné hromady AOBP v Brně letos koncem května.

Samotný vývoz vojenského materiálu z Česka loni meziročně vzrostl o více než 60 procent na 48,9 miliardy korun. Dovoz stoupl téměř trojnásobně na přibližně 11,5 miliardy korun. Podle výroční zprávy MPO udělil úřad v minulém roce 1580 licencí k vývozu vojenského materiálu do 99 zemí za asi 68,2 miliardy korun.

I přes růst se obor ale potýká s různými problémy. Jednou z těžkostí je financování, dalším problémem je nedostatek materiálu a také kvalifikovaných pracovníků nebo potíže s dovozem surovin z Asie. „Tyto komplikace jsou v současnosti více zjevné než dříve, před ruskou válkou,“ uvedl Hynek.

Hurá za hranice

Čeští zbrojaři ale nejsou činní jen na domácí půdě, v posledních letech poměrně hodně expandovali i za hranice. Například zmíněná jednička CSG si před pár dny připsala obří akviziční úlovek za v přepočtu 53 miliard korun. Tím se stala americká firma Kinetic, kterou po více než ročním jednání a několikanásobném navýšení ceny odkupuje od americké firmy Vista Outdoor.

Podle analytika Capitalinked.com Radima Dohnala jde o velmi správné napojení na největší trh se zbraněmi na světě. Podobně strategicky to podle něj vyznívá pro Česko, domovskou zemi CSG, že s USA se utužují vazby i tímto způsobem. „Celkově jde o vzorný přístup, kdy donedávna malá česká firma expanduje do USA, a to i přes dřívější snahu JD Vance (nyní viceprezident USA) obchod zhatit,“ řekl.

CSG navíc rozšiřuje svoje nadnárodní působení dlouhodobě. Před měsícem koupila na severozápadě Německa průmyslový park s výrobou nitrocelulózy potřebné pro produkci trhavin a střelného prachu. Na jaře pak přidala do svého portfolia nejstarší španělskou továrnu na munici Fábrica de Municiones de Granada (FMG). Navíc již dříve koupila také majoritní podíl v italském výrobci munice Fiocchi a producenta zbraní Armi Perazzi.

Globálně působící holding, který se zaměřuje kromě zbrojního průmyslu také na strojírenství, letecký, železniční a automobilový průmysl, má své hlavní výrobní podniky kromě Česka na Slovensku, ve Španělsku, v Itálii, Indii, Velké Británii a v USA.

CSG navíc nyní finišuje dotažení společného projektu s ukrajinskou zbrojovkou Ukrajinska bronetechnika. Od příštího roku by spolu měly rozjet výrobu dělostřelecké munice ráže 155 milimetrů přímo na Ukrajině. Podle plánů bude v roce 2025 v rámci spolupráce vyrobeno 100 tisíc kusů munice a v roce 2026 přesáhne roční produkce hranici 300 tisíc kusů. Výroba by měla začít od příštího března. Samotnou produkci bude financovat ukrajinská strana, CSG dodá potřebné know-how.

Přeshraniční spolupráce

Také pro českou zbrojařskou dvojku Colt CZ Group představuje hlavní trh Amerika, především poté, co v roce 2021 spojila Česká zbrojovka síly s tamním výrobcem zbraní Colt (a po dokončení spojení se holding přejmenoval na Colt CZ Group, pozn. red.). Letos o sobě dala firma vědět akvizicí českého výrobce munice Sellier & Bellot. Loni zase získala stoprocentní podíl ve švýcarském výrobci munice a technologií pro ozbrojené složky swissAA Holding.

Zbrojní holding STV Group zatím není tolik rozkročený po světě, má výrobní závody v Česku a na Slovensku, kde ostatně letos koupil strojírenskou firmu MATADOR Industries. Jeho důležitost je ale zřejmá, neboť jde o jediného výrobce velkorážové munice v Česku. Díky této akvizici rozšířil svůj zbrojařský sortiment mimo jiné o nadstavbové části houfnice Zuzana 2 a zařízení a stroje pro gumárenský průmysl. Firma se však zaměřuje také na opravy a modernizaci těžké vojenské techniky.

Součástí holdingu jsou i další firmy: například STV Technology vyrábí střelivo do ručních zbraní, Fenix Protector se zase zaměřuje na balistické ochranné prostředky, DEUS Automation se specializuje na průmyslovou automatizaci a Poličské strojírny vyrábí pneumatické dveřní systémy a mechanické muniční komponenty.

Investice do zbrojení

Na vzestupu jsou i investice českých subjektů do oblasti zbrojařského průmyslu. Experti odhadují, že celý obranný sektor by mohl čekat růst nejen v Evropě po dalších deset až patnáct let.

„Několik měsíců po invazi Ruska na Ukrajinu se zdálo, že je růst hodnot akcií zbrojních firem u konce, to se ovšem nepotvrdilo. Loni vzrostl index Stoxx Europe Aerospace & Defense o 37 procent. Za poslední tři roky pak celý index dosáhl výkonnosti plus 72 procenta, zatímco v předchozích třech letech prakticky stagnoval,“ uvedl pro týdeník Forbes Pavel Ryska, analytik J&T Banky.

Příkladem je česká investiční skupina RSBC Roberta Schönfelda. Tato skupina vybudovala fond ERSBC Defence, do jehož portfolia získala v roce 2017 slovinskou zbrojovku AREX. A letos na jaře si připsala další „úlovek“ v podobě rakouského výrobce zbraní s globální působností Steyr Arms.

„Steyr Arms má výjimečné produktové portfolio zejména v oblasti dlouhých zbraní pro armádu a ozbrojené složky, v takzvané military/law enforcement, a také v kategorii loveckých a sportovních zbraní,“ okomentoval akvizici generální ředitel skupiny RSBC Milan Šlapák.

Skupina chce využít synergií, především v oblastech obchodu, produktového portfolia. AREX je již nyní dvojkou na evropském trhu ve výrobě zásobníků na náboje. Společně se Steyrem by také podle Šlapáka měli navýšit kapacitu pro vývoj a výzkum nových produktů.

Ostatně i emise dluhopisů ze zbrojního odvětví zaznamenávají nárůst investorského zájmu. Potvrdit to mohou i čeští zbrojní lídři CSG a Colt CZ, kteří v posledních letech vydali několik vln dluhopisů a vždy se po nich jen zaprášilo.

Přijatelnější Evropa

Obranné odvětví jako důležitou součást evropské ekonomiky musel přehodnotit kvůli válce na Ukrajině i Brusel. Důkazem toho je, že se do investic do obranného sektoru zapojuje i Evropská investiční banka (EIB). Podtrhuje to ochotu Evropy více půjčovat firmám z obranného sektoru vzhledem k tomu, že ruská invaze na Ukrajinu změnila zakořeněný názor, že region je před útoky v bezpečí a může se v obraně spoléhat na Spojené státy.

EIB zatím investovala dvě miliardy eur, nicméně ty šly primárně na výzkum a vývoj. Podpořila například satelitní projekt v Polsku a německého výrobce dronů. Letos v červnu oznámila, že má připraveno dalších šest miliard eur. Tato částka by měla směřovat do bezpilotních letounů, satelitů a do kybernetické bezpečnosti.

Tim Lawrenson z Mezinárodního institutu pro strategická studia považuje krok EIB za důležitý symbol, neboť vysílá signál i dalším bankám, že je přijatelné podporovat zbrojařské firmy. „Každý evropský tank se skládá z tisíců dílů, které vyrábějí stovky malých dodavatelů obranných zařízení po celé Evropě. Tyto podniky měly a mají potíže získat úvěry, o to více by z toho nyní mohly těžit,“ dodal.

Tuzemské banky nespěchají

Zatímco nálada mezi investory v Evropě se vůči zbrojnímu průmyslu zlepšuje, přístup tuzemských bank zatím zůstává opatrný. Jedním z důvodů je zkratka ESG, pod níž se skrývají standardy odpovědného podnikání. I kvůli němu byl donedávna přístup bank víceméně zcela odmítavý.

„Kdyby se přístup bank a jejich akcionářů, kteří mnohdy nejsou v Česku, trochu změnil a podařilo se nám uvolnit vázané finanční prostředky, které máme třeba v zásobách, do investic, určitě nám to pomůže. Nebo kdybychom dostali, podobně jako jiné části průmyslu, třeba investiční pobídky, to by nám určitě pomohlo,“ uvedl již dříve k problému pro ČRo1 Radiožurnál předseda správní rady STV Group David Hác.

Mezi ty vstřícnější patří Komerční banka, Česká spořitelna nebo Moneta Money Bank, které úvěry podnikům z obranného sektoru při splnění poměrně přísných podmínek poskytují. „V případě zbrojních zakázek, jejichž finální země určení spadá do EU, financujeme tyto zakázky v zásadě bez omezení. Jedná-li se o zbrojní zakázky, které směřují do zemí mimo EU, například na Ukrajinu, posuzujeme tyto zakázky individuálně a v některých případech financujeme například pouze obranný materiál, který nemá přímo zbrojní charakter,“ citoval mluvčího České spořitelny Filipa Hrubého týdeník Echo.

Zvýšená poptávka firem po bankovních úvěrech se týká především oblasti financování výroby. Nicméně prolomit ledy se snaží celá řada subjektů včetně ministerstva obrany. Zástupci bank, obranného průmyslu i ministerstev obrany a financí se shodují na tom, že je potřeba, aby podpora obrannému průmyslu byla dlouhodobá.

Z těchto diskuzí také vzešel jeden z návrhů řešení. Banky by mohly přenést na stát odpovědnost za potřebné prověření. Sám stát totiž po obranném průmyslu vyžaduje řadu administrativních úkonů (získání licence) a bezpečnostních opatření (mj. prověrky), díky kterým tento trh reguluje a kontroluje. Banky by tak nemusely samy řešit vlastní prověřovací procesy, protože by to za ně vyřešil stát. A banky by pak mohly být vůči firmám obranného průmyslu vstřícnější.

Ostatně v tomto smyslu proběhla 8. dubna na ministerstvu obrany schůzka expertní skupiny a zástupců ministerstva obrany, ministerstva financí, České bankovní asociace (ČBA) a českého obranného průmyslu.

Evropa musí zbrojit

Funkční zbrojní průmysl, který je na vzestupu, však není otázkou jen Česka, ale celé Evropy. Pro její obranu nyní i v nejbližší budoucnosti bude přitom klíčová rychlost výroby společně s dostatečnou kvantitou.

Evropský obranný průmysl totiž naráží na pomalou produkci malého množství zbraní či munice. Ostatně nutnost investic do této oblasti zmínil letos v září bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi ve své zprávě o konkurenceschopnosti EU.

Jako velmi důležité oblasti zdůraznil digitalizaci a právě obranný průmysl, kde by měla Evropa společně zlepšit práci. Země EU podle něj nakupují příliš mnoho vybavení pro obranu v zahraničí, z toho téměř dvě třetiny ve Spojených státech. Místo toho by měly více investovat do společných vojenských projektů.

„Evropa plýtvá společnými zdroji. Máme velkou kolektivní kupní sílu, ale rozmělňujeme ji v mnoha různých národních a unijních nástrojích,“ stojí v obsáhlé zprávě. Sedmadvacítka také nevyužívá evropské výzkumné a vývojové kapacity k modernizaci svých ozbrojených sil.

I když je zbrojní průmysl v Evropě dosti roztříštěný, řada firem – včetně těch českých – od počátku útoku Ruska na Ukrajinu sama připravuje plány na rozšiřování výroby či na investice. Příkladem je třeba zmíněná STV, která navýšila výrobu dělostřelecké munice na více než dvojnásobek, což znamená až 300 tisíc nábojů ročně.

„Objem výroby munice, především té velkorážní, se za poslední dva roky zdesetinásobil. Do rozšíření výroby budeme investovat stovky milionů korun, které se týkají našeho závodu v Poličce. Chceme ze skupiny STV postupně udělat průmyslového a zbrojního lídra středoevropského regionu, připraveného na expanzi do všech koutů euroatlantického prostoru,“ doplnil nový výkonný ředitel skupiny Martin Kele.

Sedm let na dozbrojení

Důležitost obranného průmyslu v Evropě navíc potvrzuje i nově vytvořená pozice evropského komisaře pro obranu. Tu by měl v nově složené Evropské komisi zastávat Litevec Andrius Kubilius. I podle jeho slov je třeba urychleně posílit evropskou obranu. Důvodem je hrozba vojenské konfrontace s Ruskem.

„Ministři obrany a generálové NATO se shodují na tom, že (ruský prezident) Vladimir Putin by mohl být připraven na konfrontaci s NATO a EU za šest až osm let. Pokud bereme tyto odhady vážně, je čas, abychom se náležitě připravili, a je to krátký čas. To znamená, že musíme přijmout rychlá rozhodnutí, ambiciózní rozhodnutí,“ řekl v září při svém jmenování bývalý litevský premiér Kubilius.

Tento časový rámec potvrzuje i analytická zpráva Daniela Koštovala, kterou vypracoval pro Aspen Institute CE. Země NATO a EU mají podle něj sedmileté časové okno, aby v budoucnu zkonsolidované Rusko po vyčerpání z války na Ukrajině a po nastartování válečné výroby v důsledku agrese na Ukrajině dokázaly zastavit.

„Členské státy NATO kvůli nízkým obranným rozpočtům od konce studené války po dnešek dovedly své obranné průmysly do silně atrofovaného stavu. To ukazují potřeby vznikající v důsledku ozbrojených konfliktů na Ukrajině, Blízkém východě i jinde. Evropští spojenci dokonce ztratili schopnost vyrábět řadu zbraňových systémů potřebných k vedení moderní války,“ píše dále Koštoval.

Obranný průmysl se po ruské agresi proti Ukrajině těší na Západě zájmu, nicméně jak v závěru podotýká Koštoval, dluhy a omyly z minulosti jsou obrovské. „Pokud chceme ochránit náš způsob života – svobodu, demokracii, vládu zákona, tržní hospodářství a svobodu podnikání –, měli bychom se umět vrátit ke kořenům, a tedy k principům a přístupům, které vedou k zajištění efektivní obrany,“ vyzývá.