Přichází doba drahých energií. Co chystá vláda Petra Fialy a jak to bude účinné?

Prvním, dočasným, ale o to citelnějším problémem je přechod zákazníků zaniklých dodavatelů na obří spotové ceny v režimu dodavatele poslední instance (DPI), dokud si nenajdou nového dodavatele.

Do té doby se mnoha lidem zvyšují zálohy několikanásobně a sociálně nejslabší prostě na tu složenku nemají. Novému dodavateli se přitom nemusejí být schopni ani dovolat.

Druhým, trvanlivějším problémem je příchod dlouhého věku drahých energií. Na většině z nás se ještě ani zdaleka neprojevil v plné síle – cenu energie zdražila většina dodavatelů na příští rok zhruba o třetinu.

A vzhledem k tomu, že až polovinu účtu dělávají fixní položky, většině energie zdražila zhruba o pětinu. Státní dotace na energie všem by nic neřešila, a byla by dokonce demotivační (nevyplatilo by se třeba zlepšit izolace), ale i zde se chce stát soustředit zejména na ty sociálně nejslabší.

Třetím, nejrozšířenějším problémem je prostup cen energií do zdražování všeho. Všechno, co si kupujeme, má v sobě nějakou energii. Dle Einsteinova slavného E = mc² je energií všechno materiální; ale i zdánlivě nemateriální služby básníka, kterého si pozvete na večírek, vyžadují energii na jeho dopravu.

Jak chce vláda pomoci?

Hlavním rozdílem oproti přístupu předchozí vlády je pokus o adresnost pomoci. Ano, celkově stát vydá na pomoc méně. Ale i méně znamená více, pokud to méně skutečně doplyne lidem ve vážných problémech a neplýtvá se státní pomocí na ty, kteří to zase tak moc nepotřebují. (Jistě, všichni se ve věku drahých energií budeme muset uskrovnit, ale většina lidí kvůli tomu nepřestane jíst.)

Problém šoku režimu DPI chce vláda řešit dávkou mimořádné okamžité pomoci, kterou již nyní mohou dostat lidé po posouzení úřadem práce, ale pro jiné účely. Budou muset přinést složenky „před a po“, kolik je režim DPI stál.

Pro věk drahých energií se chudším zvýší příspěvek na bydlení. Dnes do jeho výpočtu nelze započítat skok nákladů na energie, což má změnit rychlá novela po 5. lednu.

V závislosti na dalších parametrech by mělo jít o 1 120 až 2 147 korun měsíčně. Nově budou moci žádat i podnájemníci, nejen nájemníci, a státní rozpočet to má stát zhruba tři miliardy ročně.

Podnikatelům se stát zaručí za až 80 procent půjčky, kterou si vezmou na pokrytí nákladů energií – ale jen těm, jejichž současný dodavatel odešel z trhu. Jak úspěšně pomáhají tyto tři programy v řešení tří problémů věku drahých energií?

VÍCE K TÉMATU:

Ze všech tří nových programů je to jednoznačně nejracionálnější úprava. Zatím bylo o dávku možno žádat jen v šesti vyjmenovaných případech, pod které se nemusel vejít okamžitý nárůst cen energií v režimu DPI. A to byla přitom hlavní příčina okamžitých problémů spousty sociálně slabých domácností.

Problém končících dodavatelů tu trvá již dva měsíce. A dva měsíce se lidé dostávají do režimu DPI, který pro ně může být větší ranou než nové tarify u nového dodavatele.

Dříve to současná vláda logicky nemohla zavést, ale něco podobného měla okamžitě udělat vláda minulá. Namísto nelegálního rušení DPH, které stejně těm nejzasaženějším domácnostem problém obrovských záloh nepomohlo řešit.

Také je dobré, že dávka je podmíněna tím, že žadatel již ukončil režim DPI a přihlásil se k novému dodavateli. To působí motivačně – režim DPI počítá s tím, že si lidé rychle najdou nového dodavatele. Mnoho lidí v problémech to ale může paradoxně odkládat, když stejně na vyšší energie nemají, a problém tak jen násobit.

To se může ještě ukázat jako veliký problém, přejít na nového dodavatele není dnes triviální. Ještě mezi svátky, dávno po nejvyšší vlně nástupů na DPI, bylo normální, že jste se na telefonní lince, kde se dá alespoň zaregistrovat žádost, aby vám nový operátor zavolal, nedostali na řadu ani po třech hodinách čekání.

Problém poplatků v režimu DPI dávka řeší stále až zpětně, lidé si tedy museli na zálohy půjčit někde jinde. Avšak vzhledem k datu, kdy mohla nová vláda takto konat, to již není zásadní, většina žadatelů již doufejme u nového operátora je a podmínky tak splňuje. Pokud by však následovala další velká vlna, měl by podobný program ošetřit i možnost pro sociálně slabé získat (alespoň zálohově) nějakou platbu dopředu.

Příspěvek na bydlení

Příspěvek na bydlení se snaží řešit zcela jiný problém: nikoli dočasné náklady v režimu DPI, nýbrž dlouhodobý nárůst ceny energií.

Vzhledem k dlouhodobosti problému, který řeší tato dávka, tolik nevadí odklad na potřebnou novelu zákona. Rozšíření dávky i na podnájemce je důležité, na rozdíl od ceny podnájmu nelze o ceně energií individuálně vyjednávat s dodavatelem – třetí stranou.

Odhad nákladů pro státní rozpočet je však čistě hypotetický, může být nižší i mnohem vyšší, podle toho, jak trvanlivé budou vyšší ceny energií. Nízký odhad nákladnosti může být motivační, aby vláda nevyvolala paniku o přicházejícím věku drahých energií.

Nešikovná pomoc výrobě

Formulace pomoci pro podnikatele je naopak největší minelou ze všech tří programů. Rostoucí ceny energií dopadají na všechny podnikatele. Pomoc však směřuje pouze k těm, u kterých bylo zvýšení (standardních) cen energií spojeno s vynuceným přechodem na jiného dodavatele, ne tam, kde na výrobu citelně dopadlo zvýšení nákladů jako takové.

To nedává moc smysl. Náklady energií při výrobě vzrostly všem a všichni je budou promítat do ceny. Jen u náhodné malé části podniků bylo toto navýšení spojené s odchodem stávajícího dodavatele. Ano, postihlo je DPI, ale podnikatelé jsou lidé agilní, oni si nového dodavatele našli do pár hodin, maximálně dnů.

Tato státní pomoc nakonec nemusí stát ani korunu. Jde jen o záruky za komerční půjčku, aby ji v nejisté době banka vůbec dala, případně za lepší úrok. Výdaj státního rozpočtu by to byl pouze při jejím nesplacení. Pak ale taková krachující firma asi i odchází z trhu a výběrčí daní má mnohem větší problém.

Věk drahých energií

Vysoké ceny energií jsou – a ještě budou – příčinou přehodnocení mnoha byznys plánů. S pomocí investorů a věřitelů budou muset podnikatelé své výrobní plány přenastavit na přicházející věk drahých energií. Budou to ale dělat všichni, kterým zásadně vzroste cena energií, nezávisle na tom, jestli změnili, či nezměnili dodavatele.

Minulá vláda si tyto beznákladové „garance za půjčky“ nesmyslně započítávala ve výkazech svých údajných stovek miliard pomoci. Zda bude v tomto sci-fi pokračovat i současná vláda, ještě nevíme. Ale pokud chce vláda takto „beznákladově“ podpořit přenastavení ekonomiky na drahou energii, nedává smysl program omezovat touto náhodnou podmínkou.

V extrému by totiž podmínka mohla vést až k absurdnímu strategickému vyhledávání slabých dodavatelů v sázce na to, že za chvíli odejdou z trhu a tím si podnik zajistí přístup ke státním garancím za půjčky. Půjčky, které jinak jako podnikatelé a investoři budou muset nést tak jako tak, v přicházejícím věku drahých energií.

Článek, jehož autorem je Petr Bartoň, hlavní ekonom investiční skupiny Natland, původně vyšel na serveru Hlídací pes.org.