Pirátské zdanění kapitálových výnosů: takhle daňové změny opravdu dělat nelze

V posledních dnech dominovaly stránkám novin daně, respektive zmatek kolem schválení rozsáhlých daňových změn koncem listopadu. Zrušení superhrubé mzdy, zvýšení slevy na poplatníka a podobně jsou dobře známé návrhy zasekávající dodatečnou stotřicetimiliardovou sekeru do našeho rozpočtu.

V celém chaosu trochu zanikl nápad pirátských poslanců Mikuláše Ferjenčíka a Jana Lipavského danit přijetí příjmu z prodeje cenných papírů přesahující objem 20 milionů korun.

Vzor zákonů bez diskuse

Ještěže aspoň Senát na svém posledním zasedání schválil pozměňovací návrh, jímž tuto novou úpravu zdanění navrhuje odstranit.

Tento nápad totiž ilustruje vše, co je špatné na způsobu, jakým se tvoří zákony (nejen) v oblasti daňové. Ergo to, že se dělají na poslední chvíli, bez diskuse, bez zdůvodnění, bez analýz přínosů a nákladů. Prostě pocitově, populisticky, „ulicově“.

Zaprvé, zdůvodnění návrhu Pirátů je nesmírně chabé, a to i na poměry českého zákonodárství. A je jiné, než o jakém mluví duchovní otec myšlenky, internetový podnikatel Jan Barta.

Ten se dle svých slov pro Hospodářské noviny dlouhodobě přiklání k myšlence, že je „morálně správné o trochu méně danit práci a o trochu více kapitál“. Podle Barty „to je cesta, která zaručuje dlouhodobou udržitelnost kapitalismu. Bez toho se vám rozklíží společnost a v konečném důsledku utrpí fatální ztráty i ti nejbohatší“.

Ignoruje přitom skutečnost, že těch pár miliard, které (v nejlepším) krok Pirátů přinese, společnost štěpenou sociálními sítěmi asi těžko slepí. A o tom, že s myšlenkou danit zisk z prodeje přišel Barta až poté, co svou firmu za několik miliard prodal, předkladatelé usilující o zabránění „klížení společnosti“ ani nemluví.

Osoby HNWI

Dle Sněmovního tisku 464/0 totiž zavedení zdaňování tohoto příjmu odůvodňují tím, že „zacelí potenciální (!) mezeru, která by mohla (!!) být využívána pro vytváření daňově- optimalizačních schémat pro osoby s velkým čistým (investičním) kapitálem („high-net-worth-individuals“ – HNWI)“.

Kolik ona potenciální „mezera“ ročně stojí, kolik nové opatření přinese, kolik kapitálu třeba z Česka kvůli tomu odejde atp., tedy základní „cost-benefit“ analýza, děsivě absentuje.

To, co dělá občan i firma každý den, tj. porovnávání nákladů a přínosů svých kroků, se poslancům sahajícím na majetek jiných evidentně zdá jako moc práce.

Mezinárodní „srovnání“

Jan Barta si sice na rozdíl od Pirátů dal práci s tím, aby zjistil, jak je to jinde. Zmiňuje, že kromě Ruska, Singapuru, Nového Zélandu a Belgie to mají všude jinak než my, tedy že zisk z dlouhodobě drženého kapitálu zdaňují.

Z nějakého důvodu ale opomenul říct, že ze zemí OECD příjem (po jisté době) nezdaňují ani Maďarsko, Slovinsko, Turecko, Švýcarsko nebo Chile. A třeba že Austrálie do základu daně zahrnuje jen jeho polovinu.

Ano, vždy můžeme říct, že nechceme být „jako Rusko“. Ale jako Švýcarsko, Nový Zéland nebo Slovinsko bychom snad chtít být mohli, ne?!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Žádné papírování je hlavní lákadlo paušální daně. Otázka je, na koho zabere

Čím a proč může být Česká zbrojovka zajímavá po vstupu na burzu pro investory?

Nejen Apple či Google. Optimalizovat daně umí i evropské firmy

Zadruhé, celý nápad je nedomyšlený, nesystémový a nejasný. Netýká se například společností s ručením omezeným (proč ne, když cílem je zamezit daňové optimalizaci?). Je také retroaktivní (dotýká se i akcií již nabytých či výplat za prodeje, které již proběhly).

Není ani jasné, na co se vlastně limit vztahuje (na jeden prodej, nebo na prodej jednoho cenného papíru?), a neřeší možnost snížení základu daně (a o co). Všechny tyto a další mouchy by podchytila veřejná diskuse, která však neproběhla.

Zatřetí, v celé debatě absentuje regionální a makroekonomický pohled. Specifikem regionu je stále nízká úroveň nakumulovaného kapitálu, respektive vybavenost práce kapitálem. Podle statistik AMECO (roční makroekonomická databáze Evropské komise, pozn. red.) je kapitálová intenzita České republiky (kolik kapitálu připadá na zaměstnance) poloviční oproti eurozóně a třetinová například oproti Irsku.

Je skutečně dobré – za nanejvýš pár miliard korun ročně – házet procesu akumulace kapitálu (a tudíž produktivního bohatství) polena pod nohy ve jménu jakéhosi „tmelení“ společnosti?

Trojí uchopení daní

Takto se k daním jakožto k odebírání majetku soukromého na financování věcí veřejných přistupovat nemá. Je načase, aby Česká republika uchopila daňovou problematiku komplexně.

K tomu je nutné trojí. Zaprvé analýza potřeb a toho, jak chceme, aby stát vypadal – chceme, slovy Miroslava Kalouska, švédský, nebo rumunský systém?

Zadruhé analýza zdrojů a nákladů jejich získání – jakými daněmi, od koho a s jakými náklady potřebnou sumu vybrat? A zatřetí dlouhá a otevřená diskuse.

Jen tak můžeme získat daňový systém, který bude odolný vůči vrtochům populistických nájezdníků a v němž nebudou poplatníci do posledního prosincového dne trnout, čím je od ledna zase parlament překvapí.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr