Mohlo by vás také zajímat
Kdo může za výpadek? Jednoznačně Evropská unie, tvrdí Microsoft
Lukáš Kovanda 23. července 2024Mnoho firem z celé řady oborů po celém světě postihla v pátek série výpadků. Důvodem byla aktualizace bezpečnostního softwaru od…
Umělá inteligence je “jen” čtvrtá průmyslová revoluce
Redakce 4. června 2024S reálným příchodem umělé inteligence (AI) vstoupilo lidstvo naplno do éry už čtvrté průmyslové revoluce. V případě AI se nejvíce…
Milan Mitošinka (Qinshift): Bariéry umělé inteligence zatím ovlivňuje výpočetní výkon
Libor Akrman 1. června 2024Pokud nástroje umělé inteligence dostanou data, dokážou být velmi dobrým pomocníkem. „Určitým rizikem AI je její schopnost si vymýšlet. V…
- KOMENTÁŘ
Odvrácená strana Průmyslu 4.0 aneb o čem se moc nemluví
Levnou pracovní sílu nahradí stroje. Firmy tak ušetří na personálních nákladech, logistice i na nové, vysoce automatizované výrobě. Také to patří pod módní pojem Průmysl 4.0. Odborník na technologické inovace Jaroslav Otcovský se však zamýšlí i nad stinnými stránkami tohoto trendu.

O Průmyslu 4.0 se dnes hovoří převážně pozitivně. Většina negativ, která se v této souvislosti zmiňují, se pojí jen s tématem zaměstnanosti, respektive nahrazení lidských pozic roboty.
Pojďme se ale podívat na šest dalších rizik, která se pojí s Průmyslem 4.0 a o nichž je třeba hovořit už teď.
IT bezpečnost
Tématem číslo jedna je jednoznačně bezpečnost informačních systémů (IT). Nevěříte?
Na fakt, že IT bezpečnost začíná být v moderních průmyslových podnicích zcela zásadním tématem, jako první taktně upozornil německý Spolkový úřad pro informační bezpečnost ve své zprávě Stav IT bezpečnosti v Německu za rok 2014.
V tomto roce totiž hackeři dokázali napadnout řídicí systém vysoké pece jednoho hutního podniku. Pec se zastavila a škoda šla do desítek milionů eur. A v budoucnu bude podobných bezpečnostních incidentů mnohem víc, pokud se výrobní podniky nezačnou IT bezpečností zcela zásadně zabývat.
V Průmyslu 4.0, kde značnou část řízení i chodu výroby převezmou stroje a systémy umělé inteligence, bude nezbytné, aby data z jednotlivých senzorů uvnitř strojů byla autentická. A také aby nastavení vah neuronové sítě, která bude řídit výrobu, nebylo nijak měněno.
Škody by pak mohly jít do stamilionů korun. Právě proto také Rada Evropské unie rozhodla, že řada těchto podniků se kybernetickou bezpečností bude muset zabývat povinně. Učinila tak v rámci nařízení NIS o síťové bezpečnosti, jehož národní implementací je zákon o kybernetické bezpečnosti, který je nyní novelizován.
Spolehlivost kritických systémů
V Průmyslu 1.0 byly výrobní podniky závislé v podstatě jen na přísunu uhlí a vody do parních strojů.
Pak přišla závislost na elektřině, později i na dalších systémech. Průmysl 4.0 však bude plně závislý na komplexní a velmi složité IT infrastruktuře – datové sítě, výkonné servery spojené v cloudu, desítky podpůrných softwarových a hardwarových nástrojů (disková pole, síťové prvky, firewally, load balancery atd.) a samozřejmě samotné informační systémy, databáze a další nástroje pro řízení výroby.
Výrobní podniky najednou začnou být existenciálně závislé na ICT infrastruktuře a na integritě svých dat.
Integrita všech procesů
Mnoho menších, převážně rodinných českých průmyslových podniků přešlo na Průmysl 3.0, tedy na řízení výroby a celého SCM s využitím ERP systémů, relativně nedávno.
Podniky mimo chemický a automotive průmysl k tomu zas tak nuceny nebyly. Řada těchto firem si přitom na vlastní kůži vyzkoušela, co se stane, když některý z procesů není při implementaci dobře zanesen do ERP systému nebo když například skladník ignoruje nový ERP systém a materiál si naskladňuje na skladová místa, která jsou mu zrovna po ruce. Výsledkem pak byly značné prodlevy či výpadky ve výrobě.
V Průmyslu 4.0 by však podobné excesy mohly znamenat mnohem fatálnější důsledky.
Buď by došlo k nesmyslné výrobě, nebo by se její chod kompletně zastavil. Při přechodu na Průmysl 4.0 tak budou potřeba velmi zkušení implementační partneři i zkušený trpělivý a důsledný management, který zajistí, že všechny procesy budou detailně popsány, optimalizovány a správně zaneseny do nových ERP systémů a že vše projde řádným testováním.
Obvyklý tlak na co nejbližší termín a co nejnižší cenu se u Průmyslu 4.0 nemusí vyplatit.
Citlivost na softwarové chyby
Už v současných moderních výrobních podnicích je chod výroby značně závislý na softwaru.
Tím přitom ani zdaleka nemyslíme jen ERP systémy řídící chod výroby i kapacitní plánování, jako je třeba HELIOS Green. Zejména ale půjde o operační systémy, hypervizory a celou řadu dalších nástrojů, které fungují pod nimi a u nichž dochází často i několikrát měsíčně k nejrůznějším bezpečnostním záplatám ze strany výrobce.
Klíčový rozdíl mezi současným stavem a Průmyslem 4.0 je přitom v tom, že jednotlivé výrobní stroje jsou obvykle nezávislé na softwarových nástrojích. Fungují i bez nich, protože mají lidskou obsluhu.
Ta ale s Průmyslem 4.0 zmizí. Každý jeden stroj bude řídit centrální software, který sám o sobě bude závislý na správném fungování hypervizorů, operačních systémů, firewallů, IDS/IPS, nástrojů pro řízení síťového provozu atd.
Ochrana firemního know-how
S předchozím rizikem souvisí ještě další věc. Veškeré firemní know-how se přesune do elektronického světa.
Zatímco dnes je značná část konkurenčních výhod firem stále ještě ukryta v hlavách a rukách zkušených mistrů, v Průmyslu 4.0 se přesune do nastavení procesních postupů a jednotlivých vah u neuronových sítí.
Všechny „zkušené mistry“ a „plánovače výroby“ tak vměstnáte na jediný flash disk o velikosti lidského malíčku.
Firmy tedy budou muset chtě nechtě začít přemýšlet o fyzické bezpečnosti své IT infrastruktury i o striktním nastavení správy elektronických identit a uživatelských oprávnění jednotlivých zaměstnanců. Bez toho by se totiž mohlo hravě stát, že si nespokojený manažer napříště s sebou z firmy neodnese jen databázi zákazníků, ale rovnou celou výrobu.
Neochota vlastníků investovat
Doteď jsme se zabývali v podstatě jen riziky, která Průmysl 4.0 přináší přímo. Jenže ono je tu ještě jedno zcela zásadní a pouze nepřímé riziko. Je jím neochota vlastníků do Průmyslu 4.0 investovat. Ta může na výrobní podniky dopadnout hned dvojím způsobem.
První riziko, jež zde existuje, je, že firma, jež s modernizací výroby bude váhat přespříliš, se během pár let stane zcela nekonkurenceschopnou. To teď postihlo šest subdodavatelů Adidasu v jihovýchodní Asii, kteří sice měli moderní výrobu, ale ne na úrovni Průmyslu 4.0.
Adidas si proto vybudoval vlastní, plně automatizovanou továrnu přímo v Německu a oproti jihovýchodní Asii ještě ušetřil.
Druhé, neméně závažné riziko pak spočívá v tom, že vlastník či vedení podniku se sice rozhodnou na Průmysl 4.0 přejít, ale budou tak chtít učinit co nejlevněji. Ušetří tedy třeba na některých z IT systémů nebo na implementaci klíčových ERP systémů pro řízení výroby. Tím si však de facto objednají „časovanou bombu“, která až „vybuchne“, odstaví celou výrobu.
Stejně jako u německé hutní firmy, jež přišla o celou vysokou pec jen kvůli nedostatečné investici do kybernetické bezpečnosti.
UŽ JSTE SI HO OBJEDNALI? – Přihlaste se k odběru newsletteru – NEVÁHEJTE!!!