Na jedné straně sankce, na straně druhé bez Ruska by Evropa neměla vzácné kovy

Je to rok, co byl v holandském Eemshavenu spuštěn terminál na zkapalněný plyn LNG, o němž jsme si ještě nedlouho předtím mohli myslet, že ho nikdy nebudeme potřebovat.

Události na plynovém trhu ale po 24. únoru 2022 nabraly zcela jiný směr. A tak dnes Česko naopak vůbec nepotřebuje dovážet plyn z Ruska, respektive se bez něj obejde. Nahrazuje jej dodávkami z Norska a právě holandského LNG terminálu.

Společnost ČEZ zdůrazňuje, že to, že žádný plyn z LNG terminálu v Holandsku nesmí být z Ruska, má smluvně garantováno a vyžaduje v tomto směru deklarace a záruky i od prodejců.

Bez ropy to zatím nejde

Naopak bez ruské ropy by Česko zůstalo na suchu. Na dovoz máme výjimku z protiruských sankcí – přinejmenším do doby, než se najdou (dostaví) dostatečné kapacity jinde.

Vloni činilo „Putinovo černé zlato“ asi čtyři miliony tun ročně; přibližně polovinu tuzemské spotřeby. Za letošní první pololetí tento podíl vyskočil dokonce na 65 procent. Podíl ruské ropy je tak nejvyšší minimálně od roku 2012.

Do budoucna se Česko plánuje od ruské ropy zcela odstřihnout. Mero proto letos v červenci zahájilo projekční práce na rozšíření kapacity evropského ropovodu TAL.

Projekt za 1,6 miliardy korun má od roku 2025 zajistit zvýšení kapacity pro Česko o čtyři miliony tun ropy ročně, do země tak bude možné ropovodem dodat až osm milionů tun za rok. Česká republika by se tím měla stát nezávislou na ruské ropě.

…a co teprve vzácné kovy

A pak je tu i segment, na nějž evropské sankce proti Rusku raději nemyslí: vzácné kovy a další kritické suroviny. Poptávka a spotřeba vzácných kovů rostou spolu se stále silnějším tlakem na zelenání evropské energetiky.

Podle schválených plánů by do roku 2030 měly obnovitelné zdroje tvořit nejméně 42,5 procenta z konečné spotřeby energie v celé EU. Bez surovin uvedených níže v tabulce se ale tento přechod neobejde.

TABULKA: Vzácné suroviny potřebné pro změny v evropské energetice

Zdroj: AMO/HlídacíPes.org

Potíž je v tom, že těchto zdrojů je v samotné EU jen pomálu. Například vysoce koncentrovaný nikl, používaný na výrobu baterií, je dostupný pouze v Rusku. Tamní společnost Norlisk Nickel naplňuje pětinu světové poptávky a pro země EU je zatím v podstatě nenahraditelná.

Jistou výhodou pro EU je to, že jde o vzájemnou závislost: zhruba 40 procent importu těchto surovin jde z Ruska do zemí EU. Moskva zároveň není dominantní producent a v případě potřeby by bylo možné získat tyto suroviny jinde – byť draze a komplikovaně.

„Výpadky dodávek surovin z Ruska – jako jsou vedle niklu zejména platinové kovy, vzácné zeminy a zinek – by měly dopad na klíčová evropská odvětví a moderní technologie,“ varuje analýza české Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

GRAF: Obchod s kritickými surovinami pro energetickou tranzici mezi EU a Ruskem v roce 2020

Zdroj: AMO, RMG Consulting, Evropská komise

Podle analýzy AMO patří Rusko mezi pět největších exportérů do EU u sedmi z dvanácti surovin, které jsou – jak se zatím zdá – nezbytné pro plánovaný (a probíhající) přechod k uhlíkové neutralitě a zelené ekonomice.

Na vzácnostech Rusko nevydělá

Válka na Ukrajině na těžbu těchto surovin v Rusku zatím žádný významnější vliv neměla. A to i díky tomu, že se EU rozhodla, že zrovna na tento segment ruské produkce sankce neuvalí.

Vedle výše zmíněné stávající závislosti převážil argument, že v příjmech Ruska těžba vzácných kovů nehraje finančně tak velkou roli. Rusko získává z prodeje kritických surovin „jen“ 5,9 miliardy dolarů ročně. Za plyn a ropu však inkasuje ročně zhruba třicetkrát více.

„Vhodným krokem na úrovni EU může být správně nastavený systém podpory vlastní produkce, zpracování a recyklace kritických surovin,“ navrhuje analýza AMO. Výhledově by se v Česku mělo například těžit lithium pod Cínovcem či z vytěžené hlušiny uložené v odkališti u elektrárny Chvaletice recyklovat mangan.

Evropský výzkum a vývoj by se měl zaměřit také na využití alternativních surovin. A v neposlední řadě jde i o diplomacii a vazby EU na země, které patří mezi významné producenty vzácných kovů v Jižní Americe či Africe. V tom Evropa na rozdíl zejména od Číny dosti zaspala.

VÍCE K TÉMATU:

Závod o nerosty se v Africe vyostřuje. Zatím vítězí Čína a Rusko, Západ tahá za kratší konec

Nikl. Další surovina, kterou může Putin vydírat Evropu

Lithium: Bolívie má podobný problém jako Česko u Cínovce. Obří zásoby, ale minimální těžba

Čína s náskokem

Dominantním producentem i zpracovatelem klíčových surovin je a ještě dlouho bude Čína, kde se její pozice místy blíží až globálnímu monopolu.

Nejde jen o suroviny samotné, ale i o výrobky, jež je využívají. Kupříkladu až 80 procent dovozu vybavení pro solární energetiku do EU pochází z Číny. V roce 2022 bylo šest z deseti největších výrobců baterií z Číny.

A tam, kde Čína přímo své zdroje nemá, si je cílevědomě roky opatřuje a zajišťuje v zahraničí.

Typickou ukázkou je africké Kongo, které je zodpovědné za 70 procent světové produkce kobaltu, z něhož se 80 procent pak zpracovává v Číně. V 15 z 19 dolů podle údajů AMO mají podíl čínské společnosti.

Nikoli náhodou se tyto strategické zájmy projevují i tak, že Čína výrazně navýšila zastoupení svých vojáků v rámci tamní mírové mise pod vlajkou OSN.

Evropa má cíle

Evropská komise má – zatím na papíře – ve vztahu ke kritickým surovinám velké cíle. V zemích EU by se do roku 2030 mělo těžit nejméně deset procent roční spotřeby kritických surovin, 40 procent výrobní kapacity pro fotovoltaiku, větrnou energetiku, baterie, vodík z obnovitelných zdrojů, tepelná čerpadla, energetické sítě a zachytávání a ukládání CO₂ má mít původ v EU.

Navíc by z jedné třetí země nemělo podle plánů EU pocházet více než 65 procent roční unijní spotřeby jakékoli strategické suroviny.

Článek, jehož autorem je Robert Břešťan, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.