Nikl. Další surovina, kterou může Putin vydírat Evropu

Německo je řadou zemí nejen v rámci EU kritizováno, že nepodporuje okamžitý zákaz dovozu zemního plynu a ropy z Ruska, aby Západ zvýšil tlak na ukončení války na Ukrajině.

Obavy kromě německé vlády vyjadřuje zejména německý průmysl a velké koncerny, které varují, že mohou být narušeny celé dodavatelsko-odběratelské řetězce. Berlín si ale nechce zavřít dveře na ruský trh možná i proto, že z Ruska importuje také další klíčové suroviny, jež jsou nezbytné pro růst německé ekonomiky.

Řada firem je životně závislá na dovozu niklu, palladia, mědi a chromu, popsal server Deutsche Welle.

Nikl je nezbytnou součástí výroby nerezové oceli a také zásadní složkou lithium-iontových akumulátorů, bez nichž se neobejde výroba elektromobilů nebo bateriových úložišť energie. Palladium je zase nutné pro výrobu katalyzátorů v benzinových a hybridních autech.

Dvě pětiny niklu jsou z Ruska

V roce 2020 bylo Rusko největším poskytovatelem surového niklu pro Německo. Podle projektu Observatory of Economic Complexity, který vizualizuje světový obchod, se z Ruska dováželo do Německa 39 procent niklu.

Podíl ruského palladia na celkovém německém importu tohoto kovu je 25 procent, přibližně 15 až 20 procent připadalo na chrom a kadmium. Ruská měď se na německém dovozu podílela z 11 procent, stejně jako platina. Železné rudy z Ruska do Německa směřovalo 8,5 procenta z celkového importu.

Ekonomický think tank Německý ekonomický institut (IW) z Kolína nad Rýnem varoval, že zatímco omílaná ropa či plyn nahraditelné (byť s obtížemi) jsou, u dalších surovin tomu tak být nemusí.

Řadu drahých kovů z Ruska by Němci rozhodně nedokázali nahradit rychle, anebo jen velmi obtížně a nákladně. „Je nezbytné, aby se navázaly nové obchodní vztahy s alternativními exportními zeměmi pro tyto suroviny,“ uvedl IW. Zásadní jsou dodávky hlavně surového niklu, který německé firmy dovážejí také z Nizozemska (29 procent), kde se ale často jedná o reexport.

Rusko patří v exportu této komodity mezi světové lídry. Na globální trhy navíc dodává pětinu veškerého niklu v nejvyšší kvalitě – class 1, jež obsahuje téměř 99 procent tohoto kovu. Největším producentem je ruský podnik Norilsk Nickel.

GRAF: Největší producenti niklu
Srovnání podle firem, data za rok 2020, v tisících tun

* 85 % produkce pochází z dolů na Papui Nové Guineji.

Zdroj: Statista

Musk varuje před nedostatkem

Vysoce kvalitní nikl začíná být nedostatkovým zbožím zejména kvůli spotřebě v autoprůmyslu. Tento obor s rozmachem výroby elektromobilů výrazně zvýšil po vzácném kovu poptávku.

I šéf Tesly Elon Musk opakovaně upozorňuje na to, že kovu bude nedostatek. Zejména kvůli tomu, že se zvyšuje poptávka po velkoobjemových bateriích i dojezd aut.

Spojené státy v produkci zaostávají i za Kanadou a Austrálií, postěžoval si. Jedno auto značky Tesla potřebuje v akumulátorech v průměru 45 kilogramů niklu. Již dříve výzkumná agentura BloombergNEF spočítala, že na výrobu 100kilowatthodinové baterie do elektrovozu výrobci použijí asi 66 kilogramů niklu.

TABULKA: Největší producenti niklu podle zemí
Data za rok 2020, v tis. tun a tržním podílu v proecntech.

Zdroj: Government of Canada

Ceny letí vzhůru

V roce 2021 byla průměrná cena niklu asi 18,5 tisíce dolarů (420 tisíc korun) za tunu. To znamená, že v každé baterii (zmíněných 66 kg, pozn. red.) bylo tohoto kovu za 1200 dolarů.

Cena niklu první třídy se přitom za poslední dva roky zdvojnásobila a invaze Ruska na Ukrajinu obavy z růstu cen ještě zvýšila. Obchodníci s drahými kovy počítají i s černým scénářem, že Moskva vývoz zakáže, pokud se dále vyhrotí vztahy se západními ekonomikami.

Nervozita mezi obchodníky vynesla na začátku března cenu niklu krátkodobě na historicky nejvyšší úrovně, cena se dostala přes 100 tisíc dolarů za tunu, burza v Londýně musela zastavit obchodování, poprvé za 37 let. Nyní se obchoduje na úrovni 33 tisíc dolarů za tunu.

GRAF: Vývoj ceny niklu na Londýnské burze kovů (LME)
Za posledních pět let, v USD za tunu

Zdroj: tradingeconomics.com

Volkswagen se pojistil v Indonésii

Obavy z nedostatku niklu má i německý gigant Volkswagen, pod jehož křídla patří i česká Škoda Auto. Jedna z německých automobilek proto podniká kroky v předtuše, že nemusí být na trhu dostatek této strategické suroviny.

Navíc automobilka již deklarovala, že v budoucnu bude vyrábět výhradně elektromobily (od roku 2035 má v Evropě vyrábět výhradně auta s akumulátory, pozn. red.).

Koncern si raději pojistil dodávky niklu s čínskými firmami Huayou Cobalt a Tsinghan Group. Žádaný kov mají společně těžit v Indonésii. Memoranda o spolupráci údajně sníží ceny akumulátorů o 30 až 50 procent.

Putinova válka zvyšuje nervozitu

Putinova válka na Ukrajině nicméně znamená, že firmy zůstávají nervózní z toho, zda se dodávky ruských surovin nezastaví. To s sebou přináší i vyšší ceny na světových trzích. Jen vysoké ceny niklu mohou zvýšit cenu vozu s elektromotorem o tisíc dolarů.

Německá organizace výrobců aut VDA varovala před tím, že konflikt na Ukrajině dále poškodí a omezí výrobu vozů (nejen) v Německu. Celý sektor byl přitom už významně zasažen covidovou pandemií a následně i nedostatkem polovodičů.

Nyní se k tomu přidává i vyšší cena vstupních surovin. Z Ukrajiny se navíc téměř přestaly dovážet kabelové svazky pro automobilky.

VÍCE K TÉMATU:

Lithium: Bolívie má podobný problém jako Česko u Cínovce. Obří zásoby, ale minimální těžba

Evropa bez ruského plynu? Odborníci se shodují, že ekonomika EU není připravena

Biden má problém s arabskými spojenci. Nechtějí pomáhat s bojkotem ruské ropy

Čečna, Gruzie, Ukrajina aneb ruské barbarské mýty o „cestě ke spáse“

Ohrožení projektu s Norilsk Nickel

Poškozen může být i německý chemický gigant BASF, který v roce 2020 oznámil dohodu o spolupráci s největším firemním producentem niklu Norilsk Nickel. Ruský výrobce kovů měl dodávat nikl a kobalt do nové továrny na výrobu a recyklaci baterií BASF ve Finsku.

Nyní se zvyšuje veřejný tlak na veškeré západní společnosti, aby ukončily spolupráci s ruským průmyslem.

I když zatím není ruský nikl na sankčním seznamu Bruselu nebo Moskvy, situace se může kdykoliv změnit. Zejména v návaznosti na to, jak EU přijímá další balíčky protiruských sankcí, aby donutila Kreml zastavit válčení na Ukrajině.

Brusel již omezil dovoz řady produktů, jako je uhlí, kaviár, dřevo, guma, cement nebo vodka. Niklu a dalších vzácných kovů se zatím bojkot netýká. Nicméně i zde se dá čekat, že (nejen) německé firmy budou veřejným míněním tlačeny, aby importy z Ruska omezily na minimum.

Německá prosperita a levné ruské suroviny

Od začátku války na Ukrajině varují němečtí manažeři před scénářem, že se Německo odstřihne od ruských energetických surovin. Hlavní obavy se točí kolem toho, jak ekonomika přežije bez ruského plynu.

Šéf chemického koncernu BASF Martin Brudermüller již varoval, že bez ruského plynu nebo ropy může dojít k nejhorší hospodářské krizi od druhé světové války, při které zkrachují stovky tisíc menších firem, jež jsou navázány na velké německé koncerny.

Ekonomové a analytici však opakovaně upozorňují, že ekonomická prosperita Německa je v posledních letech způsobena právě relativně levným dovozem energií z Putinovy říše.

Nicméně ne všichni souhlasí s predikcí nejčernějších variant budoucího vývoje. Studie ekonomického institutu DIW Berlin uvedla, že Německo zvládne bez ruského plynu už nadcházející zimu, pokud se kromě změny dodavatelů také sníží spotřeba.

Toxická závislost na Číně

V souvislosti s protiruskými sankcemi se začínají brát s větší vážností i hlasy, že evropská ekonomika není ohrožena jen velkou závislostí na dovozu surovin z Ruska, ale také z Číny.

V tomto případě je riziko ekonomických komplikací případného výpadku možná ještě vyšší. Zejména při přechodu na obnovitelné zdroje a elektrifikaci dopravy, jež ani ve světle ekonomické války s Ruskem nebudou polevovat, jak vyplývá z vyjádření Evropské komise a dvou největších ekonomik Unie – Německa a Francie.

Vzácné kovy jsou nicméně zásadní i pro digitalizaci ekonomiky. „Čína by mohla způsobit Evropské unii velký bolehlav,“ napsal před nedávnem web Deutsche Welle.

Sijamend Al-Barazi z Německé agentury pro nerostné zdroje (DERA) varuje před tím, že čínský komunistický režim kromě těžby řady „kritických“ kovů ovládá také jejich zpracování a globální produkci.

Devatenáct kritických čínských kovů

Evropská ekonomika je u většiny kovů závislá na importech ze 75 až 100 procent. Z třicítky kovů, které sám Brusel klasifikuje jako kritické (tedy zásadní pro průmyslovou výrobu včetně vojenského sektoru), se 19 z nich dováží především z komunistické říše středu.

Například na hořčík a bismut má Peking fakticky globální monopol a nedostatek těchto surovin už loni postihl automobilový průmysl.

Pokud se vrátíme ke kobaltu, podle prognóz EU se poptávka zvýší do roku 2030 pětkrát, po lithiu dokonce osmnáctkrát kvůli masivnímu přechodu na elektrická vozidla. Už od roku 2010 někteří autoři varují před tím, že Čína připravuje ekonomické „vydírání“ Západu přes produkci řady vzácných nerostných surovin.

Tento tlak v souvislosti s oslabením geopolitické váhy Ruska, které se vyčerpává konfliktem na Ukrajině, bude v následujících letech pravděpodobně růst. Už v lednu 2021 čínské úřady vážně diskutovaly o omezení vývozu vzácných kovů do Spojených států.

Obnovení těžby se v Evropě nenosí

V rámci zemí EU je další komplikací také to, že tam, kde se vzácné kovy nacházejí, panuje nechuť k rozšiřování těžby u místních obyvatel.

Příkladem je těžba lithia, o které se hovoří v řadě zemí už několik let. Kromě ložisek na česko-německých hranicích to jsou například také zásoby v Británii, Španělsku, Portugalsku nebo Srbsku.

Snížení závislosti evropského průmyslu na dodávkách z jiných částí světa – nejen z Ruska nebo Číny – je ale v nedohlednu. Souvisí to i s tím, že náklady na těžbu jsou v Číně stále na výrazně nižší úrovni, než by tomu bylo na evropské půdě, podotkl Al-Barazi.

Ani recyklace nemůže problém vyřešit, pokud poptávka po některých kovech bude násobně růst. Jen třeba spotřeba mědi se za posledních čtyřicet let zdvojnásobila a obdobně vzestupný trend vykazuje i poptávka po dalších vzácných kovech.