Lithium: Bolívie má podobný problém jako Česko u Cínovce. Obří zásoby, ale minimální těžba

Německo společně s celou Evropskou unií vsadilo na rozvoj elektrické mobility. Tamní automobilky se předhánějí v tom, kdo nabídne více modelů elektromobilů. K tomu je potřeba zajistit výrobu dostatečného množství lithium-iontových akumulátorů bez závislosti na asijských výrobcích, zejména těch čínských.

I proto se řada německých manažerů spoléhá na ovládnutí jednoho z největších zásob lithia na světě, solných plání v Bolívii. A o těžbu se zajímají i čínští investoři. Celá věc má ale háček.

Moralesova stopka

Plány na vybudování obřího komplexu na těžbu a výrobu oxidu lithného však narazily na odpor místních obyvatel a bývalého prezidenta Evo Moralese, který byl prvním zvoleným prezidentem indiánského původu a zastával funkci deset let od roku 2009.

Právě Morales, který měl s rozvojem lithia v zemi velké plány, slibně rozvíjející se spolupráci mezi místními podnikateli a německým byznysem zastavil. Vyslyšel kritiky, že by chudá jihoamerická země z cenné nerostné suroviny neměla velký ekonomický prospěch.

Poté, co musel před rokem v listopadu uprchnout ze země kvůli podezření ze zfalšování voleb, se upírají naděje německého průmyslu k novému prezidentovi Luisi Arcemu. Ten by na rozdíl od Moralese měl být více nakloněn zahraničním investicím do bolivijské infrastruktury a těžby nerostných surovin. V době úřadování Moralese byl Arce ministrem financí, oba jsou členy bolivijské socialistické strany.

Španělské drancování

Otázka je, zdali k širší těžbě lithia dojde. Kritici poukazují na případ města Potosí, kde se v minulosti těžilo stříbro (později i cín a měď) a byl zde v době koloniální nadvlády Španělů největší stříbrný důl na světě. Zisky tehdy inkasovala španělská koruna.

Opakování podobného scénáře nechtějí místní politici dopustit. Místní obyvatelé dokonce vtipkují o tom, že množství vytěženého stříbra by stačilo na postavení mostu z Bolívie až do Evropy.

Zásoby stříbra jsou v současnosti už téměř vytěženy, pozornost investorů se však nyní upírá k novodobému stříbru – tím je právě lehký kov lithium, který dokáže dobře ukládat energii.

Na největší solné planině na světě Salar de Uyuni s rozlohou deset tisíc čtverečních kilometrů se totiž tento vzácný kov nalézá, což z lokality dělá největší naleziště z jednoho zdroje na světě. Odhady hovoří o zásobách 21 milionů tun lithia, které by se daly ze soli extrahovat. To je více, než produkují největší producenti lithia na světě Austrálie, Chile, Argentina, Čína nebo Zimbabwe.

Jen pro srovnání, objem českých zásob lithia pod Cínovcem (místní ložisko má být největší v Evropě; dvě třetiny zásob jsou na české straně a jedna třetina na straně německé, pozn. red.), se odhadují na 1,4 milionu tun.

GRAF: Největší producenti lithia
Srovnání produkce v roce 2018 a 2019 (jde o odhad), v tunách

Pozn.: * Pro rok 2019 jde o odhad.

Zdroj: United States Geological Survey (USGS)

Sliby chyby

Ředitel bolivijské státní těžařské společnosti YLB Juan Carlos Montenegro už v roce 2018 slíbil lidem z městečka Uyuni, že se příběh města Potosí a jeho obyvatel nesmí nikdy opakovat. Nerostné bohatství, které se v horách soli nachází, musí sloužit ku prospěchu všech Bolivijců. Stejný názor mají i obyvatelé, kteří chtějí mít větší podíl na „nerostné kořisti“ v případě těžby.

Montenegro představil mamutí projekt na výrobu 40 tisíc tun oxidu lithného ročně. Financovat ho ale měli němečtí partneři. „Lithium nastartuje průmyslovou éru v naší zemi,“ sliboval. Zatím se ale ukazuje, že projekt probíhá v duchu „skutek utek“.

Ani po dvou letech Bolivijci nevidí žádné příjmy z unikátního bohatství regionu solných plání. Důvodem je Moralesova stopka pro nadějný projekt, který se před rokem zastavil.

Chybí peníze i znalosti

Naději pro projekt vzbuzuje Moralesův nástupce v úřadu prezidenta Arce, který by mohl spolupráci s Němci obnovit. Sám ví, že bez německých peněz a know-how se projekt nerozběhne.

„Pokud německé firmy budou souhlasit s podmínkami nové smlouvy, jsme připraveni ve spolupráci pokračovat,“ slíbil nový prezident krátce po svém zvolení. Do pěti let by těžba mohla zemi přinést dvě miliardy dolarů. Pragmaticky uznává, že bez strategického partnera ze zahraničí to nepůjde.

Němečtí manažeři stále drží naději, že by se mohli přiživit na výnosném byznysu. Jednou z firem je K-Utec, jež má dodat do jihoamerické země stroje na těžbu lithia v lokalitě Uyuni. Její ředitel Heiner Marx stále doufá, že se smlouva bude blížit původní dohodě.

„Podmínky, které jsme nabídli, byly velmi zajímavé pro vládu, protože respektují sociální a environmentální aspekty. Garantují také to, že důležité části výrobního řetězce zůstanou v regionu,“ zdůraznil.

Produkce lithia i hnojiv

Plány kromě samotné těžby lithia obsahovaly i stavbu solární elektrárny pro zajištění provozu a další továrny na výrobu hnojiv, jež by využívala zbytky z těžby. Samozřejmé je školení místních lidí, aby mohli v nových provozech pracovat.

Marx přiznal, že projekt by mohl být pro Bolívii „požehnáním“, zároveň ale ví, že by tu firma odváděla nižší daně než v ekonomicky vyspělejších zemích Chile a Argentině, kde se také podílí na těžbě lithia.

I když byly ztraceny další dva roky, němečtí investoři mají stále o žádanou surovinu zájem. Zejména automobilový průmysl čeká na průlom v jednáních o zajištění stabilních dodávek lithia. Přísnější pravidla EU pro produkci oxidu uhličitého totiž tlačí automobilky, aby nabízely stále více modelů elektromobilů bez emisí.

Dohoda na 70 let

Podle původní dohody měli němečtí investoři na rozvoj těžby a produkce lithia dát 1,2 miliardy eur v regionu Uyuni. Bolivijská společnost YLB měla mít v konsorciu firem podíl 51 procent, německé společnosti ACISA a K-Utec zbytek. Oxid lithný měl být produkován od roku 2022. Ročně alespoň deset tisíc tun. Dohoda měla zajistit trvání dodávek na 70 let.

Analytici i přes zpoždění tvrdí, že poptávka po lithiu poroste, i proto je stále výhodné začít do těžby v Bolívii investovat i za cenu toho, že německé firmy ze svých požadavků sleví.

„Je pochopitelné, že si země jako Bolívie snaží udržet větší část hodnotového řetězce. Je to trend, který se projevuje na komoditních trzích po celém světě,“ uvedl Michael Schmidt z Německé agentury pro suroviny (DERA). Organizace odhadla, že německá poptávka po lithiu se do pěti let zvýší na 31 tisíc tun za rok.

Poptávka poroste

Například jen čínský výrobce akumulátorů CATL, který staví novou továrnu u Erfurtu, bude potřebovat 12 700 tun lithia ročně.

Také Muskova Gigafactory u Berlína spolyká velké množství tohoto kovu. Zakladatel firmy Tesla hovoří o rozšíření stavby a vytvoření největší továrny na baterie na světě. Ročně by měly mít produkované akumulátory kapacitu až 250 gigawatthodin.

I když německé ministerstvo plány německých firem v Bolívii podporuje a sleduje jednání, nechce do dalšího kola o podobu nového kontraktu vstupovat přímo. Pouze uvedlo, že je pochopitelné, že se bolivijská strana snaží zajistit maximální ochranu životního prostředí a také co největší podíl na výrobě oxidu lithného, aby měla z těžby a produkce této nerostné suroviny maximální profit.

Heiner Marx se podle svých slov navíc snaží v Bolívii nabídnout místním úřadům co nejlepší nabídku pro místní obyvatelstvo, aby byli všichni spokojení. V nový kontrakt doufá v řádu týdnů. Udržitelnou těžbu lithia ze solných jezer nabízí jedna z německých společností ACISA.

Pohled na stavbu zpracovatelského závodu lithia v Uyuni, která měla být dokončena již v roce 2018 a kterou staví čínská společnost Beijing Maison Engineering. Zdroj: YLB

Bolívie, světové centrum lithiového boomu

Naději německým firmám dávají i slova prezidenta Bolívie Arceho. Počítá s tím, že se z této chudé indiánské země stane do roku 2030 „světové lithiové centrum“. Na těžbu se má navázat i zpracování nerostného bohatství včetně výroby baterií, aby co nejvíce peněz zůstalo takzvaně doma. Nový prezident oznámil, že by už za pět let mohl tento byznys zaměstnávat 130 tisíc lidí.

„Snaží se před veřejností ukázat, že se stane lídrem v lithiovém sektoru,“ komentovala snahy nového prezidenta Kirsten Francesconeová z nevládní organizace MiningWatch Canada, jež se specializuje na Jižní Ameriku.

Pokud se mu to podaří, může to být zásadní řešení ekonomických problémů země. Potenciál má země totiž obrovský, zásoby lithia pod zemí jsou s přehledem největší ze všech zemí na světě. Navíc kromě zásob solné planiny Salar de Uyuni, kde se nachází 21 milionů tun lithia, se žádaná surovina nachází i v oblastech Lago Ciopasa a Pastos Grandes, což jsou méně známé solné pláně.

Technické a klimatické překážky

Extrakce lithia ale nebude mít v Bolívii zcela na růžích ustláno, důvodem jsou technické a klimatické problémy. V solance v Uyuni se totiž nachází velké množství hořčíku a klima tu je relativně deštivé oproti podobným lokalitám v Chile a Argentině. Proto tu nefungují velké odpařovací nádrže.

I když Bolívie už před deseti lety vyhlásila „lithiovou ofenzivu“ s cílem vybudovat celý výrobní řetězec až po výrobu akumulátorů, bude nutné překonat i technické problémy. Navíc podle některých odborníků je státní společnost YLB neefektivní pro řízení takto složitého projektu.

I proto na konci Moralesova působení v úřadu vznikly pouze menší pilotní projekty. První komerční továrna na produkci lithia se začala stavět v roce 2018, ale zůstává nedokončena. Naděje se tak upínají na zahraniční firmy včetně Německa a oblast již navštívili i zástupci několika čínských firem.

Němci stále nemají vyhráno

Francesconeová tvrdí, že zahraniční firmy ale i přes nabízené finance nemusí mít vyhráno, protože odpor místních obyvatel vůči projektu byl velký a je nutné postupovat opatrně.

Navíc se upozorňuje i na to, že současní producenti lithia stačí dodávat na trh dostatek suroviny, takže její cena neroste a v důsledku pandemie se poptávka spíše propadla. Nižší cena pak znamená, že Bolívie bude mít horší vyjednávací pozici.