Strašení veřejnosti, nebo armádní potřeba čerstvých dat? Po 20 letech se mluví o vojenských odvodech

Byl čtvrtek 18. listopadu roku 2004. Řada mladých mužů měla ten den o důvod víc zajít s kamarády „na jedno“ nebo „na dvě“. Tehdejší prezident Václav Klaus totiž podepsal zákony, které po 140 letech ukončily na českém území povinnou základní vojenskou službu.

Uplynulo dvacet let – a časy se i vlivem ruské agrese proti Ukrajině mění.

Od ledna 2005 sice platí, že česká armáda je plně profesionální, po celou dobu ale platila a platí branná povinnost při ohrožení státu nebo za válečného stavu pro všechny od 18 do 60 let věku.

V této věkové skupině ale ubývá lidí, kteří kdysi vojenský výcvik absolvovali. A česká armáda nyní nemá ani přehled o tom, kolik potenciálních branců by mohla mít v případě nutnosti k dispozici.

Ne na vojnu, ale do systému

Stále častěji se proto mluví o takzvaných administrativních odvodech, které by měly tyto informace zajistit. Vedle zástupců armády to nedávno zmínil v televizi Nova i vrchní velitel – prezident Petr Pavel. Podle něj to ale „nelze vnímat jako předstupeň obnovení základní vojenské služby“.

Náčelník Generálního štábu Armády ČR Karel Řehka se na druhé straně netají přesvědčením, že by Česko mělo „zvážit zavedení povinné nebo dobrovolné vojenské služby“.

„Na velkou krizi potřebujeme mít dostatečný počet vygenerovaných záloh. Na to, abychom zavedli nějakou vojnu, na to je potřeba společenská shoda, ale ta tu není,“ připustil však Řehka.

Strašák pro veřejnost

Část politiků již naznačila úvahy o povinných vojenských cvičeních. Například možnost zapojení majitelů zbrojních průkazů. Nebo tzv. dobrovolné předurčení (dobrovolník by nejprve podstoupil jen zdravotní prohlídku, výcvik by absolvoval až se zhoršením bezpečnostní situace). Povinné odvody ale podle ministryně obrany Jany Černochové i premiéra Petra Fialy „nejsou na pořadu dne a neuvažujeme o tom“.

Téma povinné vojenské služby se ale už stalo strašákem pro část veřejnosti, která to vnímá jako cestu ke konfliktu s Ruskem.

Dezinformace před poslední prezidentskou volbou ostatně „slibovaly“, že pokud vyhraje Petr Pavel, „zatáhne nás do války, rozešle povolávací rozkazy a pošle Čechy bojovat na Ukrajinu“.

VÍCE K TÉMATU:

Zbrojaři čelí výraznému nárůstu poptávky. Německo výrazně posiluje armádní rozpočet 

Je německý zbrojní průmysl schopen navýšit výrobu? Evropa řeší, jak být nezávislá na Americe

Jak silná je izraelská armáda? Má větší rozpočet než Egypt, Libanon a Jordánsko dohromady

Jak jsou na tom jinde?

Bez zajímavosti není podívat se na to, jak je to s povinnou vojnou jinde v Evropě. O znovuzavedení povinné služby už rozhodly vlády ve Švédsku (v roce 2018), v Litvě (již v roce 2015), v Gruzii a v Lotyšsku.

Mluví se o ní v Polsku (to ale už v březnu 2022 zavedlo nový systém „placené dobrovolné všeobecné vojenské služby“) i v dalších evropských zemích. Konkrétně v Německu, Chorvatsku, Rumunsku a v Bulharsku. A řadu let také ve Francii (zvažovanou variantu představuje měsíční výcvik pro všechny občany ve věku 15 až 17 let). Nizozemsko má zatím vojenskou službu na základě dobrovolnosti, ale také tam je ve hře i vojna povinná. 

Naopak v Británii, která má ryze profesionální armádu už od roku 1963, se o změně neuvažuje.  Téma to zatím není, jak se zdá, ani v Itálii, ve Španělsku, v Belgii či v Portugalsku.

Například v již zmíněném Lotyšsku, které vojnu zrušilo, stejně jako Česko, před dvaceti lety, má od letošního roku branná povinnost trvat 11 měsíců a týká se mužů ve věku 18 až 27 let.

Povinná služba existuje

Počátkem letošního roku předložil šéf srbské armády oficiálně prezidentovi Aleksandaru Vučićovi návrh na návrat povinné vojenské služby v délce 100 až 120 dní (v posledních 13 letech byla povinná vojna v Srbsku zrušena).

Povinnou vojenskou službu pro své občany mají v Evropě i další země. Jde o Švýcarsko, Norsko, Dánsko, Finsko, Turecko, Estonsko, Bělorusko, Řecko, Kypr, Ukrajinu a Rusko. Půlroční povinnou vojenskou službu (s možností vykonat ji formou civilní služby podobně jako v Česku před rokem 2004) má dokonce neutrální Rakousko.

V detailech týkajících se délky služby a odvodového věku (či účasti žen) se podmínky liší. Například v severských zemích jsou sice mladí muži (v Norsku i ženy) formálně odvedeni, k výcviku jich je ale pak reálně povolána jen část, případně (jako v Dánsku) personální požadavky armády zvládají naplnit dobrovolníci.

Strategické dokumenty české armády k roku 2030 zatím počítají s cílem 30 tisíc vojáků z povolání a deset tisíc příslušníků aktivních záloh. Loni v září bylo v armádě 27 982 profesionálních vojáků a jen zhruba 4300 lidí v zálohách.

Článek, jehož autorem je Robert Břešťan, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr