Je německý zbrojní průmysl schopen navýšit výrobu? Evropa řeší, jak být nezávislá na Americe

Od pádu železné opony a následného rozpadu Sovětského svazu evropský zbrojní průmysl upadal. Chyběla politická vůle rozvíjet zbrojní sektor v době, kdy se soudilo, že se Rusko a další nástupnické země bývalého Sovětského svazu postupně demokratizují a už nebudou bezpečnostní hrozbou pro starý kontinent.

Rozhodnutí ruského diktátora Vladimira Putina agresivně okupovat Ukrajinu, ke kterému došlo před dvěma lety, ale i poslední evropské snílky o zbytečnosti zvyšování výdajů na obranu „vyléčilo“.

Navíc nedostatek munice pro ukrajinské vojáky ukazuje, že evropský zbrojní průmysl není soběstačný v případě velké konvenční války s největší zemí světa.

Evropa není na válku připravena

Dalším impulsem pro to, aby byla Evropa soběstačná ve zbrojní produkci, bylo i prohlášení Donalda Trumpa. Republikánský kandidát na prezidenta prohlásil, že Spojené státy nebudou pomáhat evropským členům Severoatlantické aliance, pokud na obranu nevydávají alespoň slíbená dvě procenta svého HDP.

V této souvislosti německý týdeník Der Spiegel varoval, že ani snaha velkých německých zbrojovek jako Rheinmetall a Krauss-Maffei Wegmann zásadně zvýšit svou produkci, by v současnosti nestačila na případnou obranu Německa.

Akcie evropských zbrojních firem sice rostou, protože investoři očekávají, že bude sektor růst. V praxi k tomu ale vede značně zdlouhavá cesta.

Objednávky mají evropští producenti zbraní i munice na dlouhé měsíce dopředu plné. I když německý kancléř Olaf Scholz v reakci na okupaci Ukrajiny oznámil finanční injekci pro armádu ve výši 100 miliard eur a část má jít i na zakázky německého zbrojního průmyslu, problém je v tom, že začíná z velmi nízké úrovně výroby.

K masové produkci zbraní vede daleká cesta

K masové výrobě má německý zbrojní sektor daleko. Podle německého týdeníku jsou zbrojní firmy spíše exkluzivními butiky, které vyrábějí pár kusů sofistikovaných zbraňových systémů ročně. Chybí výrobní kapacity, kvalifikovaná pracovní síla, ale i základní suroviny a materiály, jako je ocel nebo výbušniny.

„Mnoho našich společností se snažilo, v některých případech na vlastní nebezpečí, co nejrychleji vylepšit vybavení německé armády,“ tvrdí Hans Christoph Atzpodien, výkonný ředitel Německé asociace bezpečnostního a obranného průmyslu.

VÍCE K TÉMATU:

Ukrajina tajně buduje vlastní zbrojní průmysl. Nové drony testuje přímo v ruském týle

Západ zaspal. Soustředil se na Green Deal a ve zbrojení nemá proti Rusku a Číně šanci

Jak silná je izraelská armáda? Má větší rozpočet než Egypt, Libanon a Jordánsko dohromady

Nicméně jednorázový fond na zbrojení ve výši sto miliard eur je podle něj žalostně nedostačující. „Navíc ho vyčerpáme už v roce 2027,“ dodal.

Německá vláda by měla zásadně navýšit pravidelný obranný rozpočet Německa. Aby firmy měly jistotu, že má smysl investovat do zvyšování produkce, potřebují stabilní a mnohaletý výhled konkrétních zbrojních zakázek. „Čím dříve budou objednávky zadány, tím rychleji mohou být dodány,“ vysvětlil zbrojařský lobbista.

Výdaje na obranu se zvyšují, dlouhodobě byly nízké

Že se „mírová“ nálada v Evropě v souvislosti s agresivní politikou Putinova Ruska mění, dokazuje i nová studie renomované poradenské společnosti McKinsey.

Evropské výdaje na obranu se v letech 2022 až 2028 mají kumulativně zvýšit o 700 až 800 miliard eur. Ale ani tato suma stále nemusí stačit na vyrovnání obrovského finančního deficitu, kterým trpí armády evropských zemí.

Evropské státy, jež jsou členy NATO, za poslední tři dekády utratily o 1,6 bilionu dolarů méně, než by odpovídalo dvouprocentnímu cíli, ke kterému se členové aliance zavázaly už v roce 2014.

Většina zbraňových systémů stále totiž pochází z doby před rokem 1989. V případě tanků a houfnic to je zhruba polovina vybavení, u systémů protivzdušné obrany tento ukazatel dosahuje až 80 procent.

Evropské výdaje na zbrojení navíc rozmělňuje i vysoký počet navzájem konkurenčních výrobců vojenské techniky. Těch je dvakrát až třikrát více než u dodavatelů ve Spojených státech. Evropští zbrojaři jsou také výrazně méně ziskoví než jejich američtí konkurenti. Vytvářejí podle McKinsey jen 30 procent obratu ve srovnání s americkými firmami.

Rheinmetall postupně zvyšuje produkci munice

V Německu dominují na trhu dvě zbrojovky. Rheinmetall a Krauss-Maffei Wegmann. Prvně jmenovaná byla založena v roce 1889 a už před první světovou válkou byla největším exportérem zbraní v císařském Německu.

V roce 2022 vykázala společnost z Düsseldorfu obrat 6,4 miliardy eur (162 miliard korun). Vyrábí všechny typy velkorážové munice: 155milimetrové dělostřelecké granáty, 120milimetrovou tankovou munici nebo 35milimetrové náboje do protiletadlových kanonů. Loni si už zajistila objednávky ve výši 20 miliard eur.

Šéf společnosti Armin Papperger dlouhodobě zdůrazňuje, že se musí zvýšit produkce hlavně munice. Cena akcií vzrostla z 90 eur před ruskou invazí na současných 400 eur, poté co firma začala stavět novou továrnu na výrobu munice v dolnosaském Unterlüssu. V roce 2025 by měla ročně vyrobit 700 tisíc kusů dělostřelecké munice.

GRAF: Vývoj ceny akcií společnosti Rheinmetall
Za posledních 5 let, v eurech.

Zdroj: Infront

Firma je zavalena objednávkami z Ukrajiny, Německa, ale i Španělska nebo Spojených států. Papperger navíc plánuje rozšířit výrobu tanků na Ukrajině nebo v Maďarsku. Je nutné ale zdůraznit, že společnost nečekala na vládní pobídky a produkci začala rozšiřovat díky vlastní iniciativě.

Sjednoťte požadavky

Mnichovská zbrojovka Krauss-Maffei Wegmann se zase zaměřuje na produkci kolových a pásových obrněnců. Vyrábí tanky Leopard, obrněná vozidla Dingo nebo bojová vozidla pěchoty Puma. Je součástí společné francouzsko-německé skupiny KNDS se sídlem v Amsterdamu. V roce 2022 měla obrat 3,2 miliardy eur.

Její ředitel Frank Haun chce nabízet zákazníkům veškeré zbraně potřebné pro vedení pozemní války. Kromě tanků a obrněných vozidel také děla a houfnice a potřebnou munici. Firma investuje do nových produkčních kapacit ve Francii, Belgii a Španělsku. Nyní společnost registruje objednávky v objemu 17 miliard eur.

Velcí evropští zbrojaři navrhují, aby v rámci EU panovaly standardizované požadavky na objednávky tanků, houfnic nebo systémů protivzdušné obrany. Pak by bylo možné „vyzbrojit“ evropské státy mnohem rychleji. McKinsey varovala, že nyní se schvaluje každý typ zbraní zvlášť, což prodražuje jejich vývoj i výrobu.