Prezident Pavel apeluje na přijetí eura. Cesta k němu by ale mohla odvést pozornost od skutečných problémů

Prezident Petr Pavel ve vzácné shodě se svým předchůdcem české vládě naznačil, že by měla vážně uvažovat o přijetí eura. „Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky, které nás k naplnění závazku přijmout euro dovedou,“ řekl prezident ve svém novoročním projevu.

Na první pohled je tu několik argumentů, které dávají prezidentovi za pravdu. Česká ekonomika je dlouhodobě velmi těsně obchodně i vlastnicky propojená s eurozónou. Míra propojenosti navíc v posledních krizových letech spíše vzrostla (i když možná jen dočasně).

Navíc v důsledku vyššího úrokového diferenciálu narostl objem eurových úvěrů. Podíl eurových úvěrů se dostal mezi nefinančními podniky na hodnoty okolo 50 procent a ve zpracovatelském průmyslu dokonce přes 60 procent.

Na druhé straně ovšem vzhledem k euru přetrvává řada rizik (i podle poslední analýzy stupně ekonomické sladěnosti z dílny ČNB).

Nezapomínejme ani na rizika

Hlavním rizikem je nedokončený proces ekonomické konvergence k eurozóně (cenový, mzdový). Přirozeně vyšší míry inflace by mohly udržovat reálné úrokové sazby v Česku nepřiměřeně nízko.

A s tím souvisí i druhý problém – poměrně malá strukturální podobnost české ekonomiky daná nadměrným podílem průmyslu na HDP. Česko se strukturálně podobá spíše Německu než průměru eurozóny. A potíž je v tom, že ECB v poslední dekádě šila měnovou politiku na míru spíše evropskému jihu nebo evropskému průměru než Německu.

I když transmise české měnové politiky není ideální (vzhledem ke zmíněné euroizaci), vyšší úrokové sazby i aktivní použití devizových rezerv dávaly v českém vyšším inflačním prostředí v uplynulých letech hluboký smysl.

VÍCE K TÉMATU:

Euro místo koruny? Ještě dlouho ne

Komedie v podání ODS. Strana tančí na hraně zrady, když jasně neodmítne euro

Přijetí eura v Česku: rituál politických výroků, nebo reálná šance?

Politické rozhodnutí

Vyhodnocení plusů a minusů eura se tak ve skutečnosti nijak dramaticky nemění. (Když pomineme oficiální kritéria, která Česko aktuálně nesplňuje, ale při troše snahy by s nimi neměl být velký problém.)

Stále proti sobě stojí mikroekonomické přínosy na straně exportně orientovaného byznysu a makroekonomická rizika vyplývající ze strukturální nesladěnosti a nedokončené konvergence.

Rozhodnutí o vstupu/nevstupu bude politické. Většina ideologicky nevyhraněných ekonomů nakonec v debatách přiznává, že česká ekonomika může stejně dobře prosperovat bez eura i s eurem.

Vyčerpávající projekt

Problém je možná jinde. Český stát má (jak ukázala zkušenost pandemie a energetické krize) velmi omezenou schopnost řešit více komplexních problémů dohromady.

A pro konkurenceschopnost české ekonomiky jsou bezesporu daleko důležitější témata než euro. Například urychlení stavebního řízení, efektivnější čerpání evropských fondů, snížení velkých rozdílů v kvalitě vzdělání nebo skutečně trvalé snížení strukturálního salda veřejných financí.

Projekt euro může státní aparát vyčerpat, od skutečných problémů odvést pozornost a vytvořit zdání, že politici jednotnou měnou automaticky vyřeší vše.