Komedie v podání ODS. Strana tančí na hraně zrady, když jasně neodmítne euro

Vládní debata o zavedení eura se pomalu mění v komedii, ve které máme jasně rozdělené role: čtyři malé strany jako zastánci eura a ODS, která se snaží hrát na opozici uvnitř vlády.

Ale jak může největší politická strana hrát umírněnou opozici? Hlavní strana by přece měla vládu vést. Tak tomu ale evidentně není.

ODS je zahnána do rohu a jen pokřikuje zpoza úkrytu. Chybí jí silný předseda, který tlačí své. Místo toho máme pána, který usiluje o smír za jakoukoli cenu.

Voliči ODS jsou zklamáni a opouštějí hlavní politickou stranu v zemi. Oni přeci volili ODS krom jiného i proto, aby v Česku zůstala koruna. Drtivá většina Čechů totiž euro nechce a už je obtěžuje, jak jim ho neustále nějaký lobbista exportérů vnucuje.

Pokud vláda prosadí přijetí eura, ptám se, koho vlastně zastupuje? Proč se u nás stále prosazují názory menšiny? Proč ODS spí? Já už nechci, aby vládla menšina.

Konec snahy o udržení neudržitelné koalice

ODS ustupuje až příliš. Klidně ať padne vláda. Nemá pro mě takovou cenu jako koruna. Předčasné volby by očistily politiku.

ODS se očistí od levice a piráti se zase očistí od „nechutných kapitalistů“. Druhý muž občanských demokratů Zbyněk Stanjura a jeho ministerstvo financí vypadají spíše jako politické loutky než jako reální hráči.

Stojí proti přijetí eura, ale přitom se nechali vtáhnout do diskuse, která by ani nikdy neměla být na stole. Kde je ten slibovaný odpor?

Vypadá to, že ODS se stala další marionetou v rukou malých stran a jejich lobbistických zájmů.

Je Česko připraveno na euro?

A to nám má jako stačit? To u nás už skončila politika a vládneme technokraticky na základě studií. To až příště studie řekne, že nás důchodci příliš finančně zatěžují, tak je postřílíme? Neměli by být voliči na prvním místě před nějakými studiemi?

Voliči přitom říkají euru jasné ne. Veškerá diskuse o euru je navíc předčasná. Je pravda, že v roce 2024 by mělo dojít k poklesu inflace a že Česko by mohlo teoreticky splnit maastrichtská kritéria. Ale to ještě není důvod, proč přijímat euro. Vyjednejme si výjimku!

Stanjura a jeho ministerstvo možná tvrdí, že nechceme stanovovat datum vstupu do eurozóny, ale to zní spíše jako slabý pokus o odklad nevyhnutelného, než jako rázné rozhodnutí silného premiéra a ministra financí, že euro prostě nebude.

Inflace vs. splnění Maastrichtu

Ačkoli je pokles inflace jistý, stále není jisté, že bude splněno maastrichtské kritérium. To totiž záleží i na našem okolí. Maastrichtské pravidlo zní: „Míra inflace nesmí být o více než 1,5procentního bodu vyšší než míra inflace tří členských států, které dosahují nejlepších výsledků.“ Jinými slovy, pokles inflace nemusí k plnění kritéria stačit.

Nejzajímavější na celé této frašce je, že vláda se zavázala „prověřit přínosy a rizika vstupu ČR do ERM II“… My jsme si přece už pevný kurz ale vyzkoušeli, když centrální banka intervenovala proti koruně a léta jí nedovolila posílit pod 27 korun za euro. A víme, jak to dopadlo.

Poklesly investice. Průmysl nemusel bojovat o své místo na světě, už nemusel tlačit na produktivitu práce, jako když koruna posilovala každý rok o 3 procenta. Prostě jsme zaostali. Vypadá to, že lobbisté exportérů jsou jediní, kdo má v této hře jasnou výhru.

A ODS? Jejich postoj působí jako zoufalý pokus udržet si voliče, zatímco se snaží balancovat mezi vlastním přesvědčením a tlakem lobbistů.

Závěrem můžeme říct, že celá vládní diskuse o euru je jako divadelní představení, ve kterém se herci snaží přesvědčit diváky o své roli. A voliči? Ti sedí v poslední řadě a diví se, jak daleko se jejich zástupci odvážili zajít…