Kde stát vezme na penze? Demografie nabourává udržitelnost penzijního systému

Už za dva roky budou důchodci brát v průměru 15 tisíc korun, tvrdí ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Otázka je, zda na to bude mít.

V souvislosti s nyní diskutovaným navyšováním penzí a přebytkem průběžně financovaného důchodového systému totiž stojí za to nahlédnout pod pokličku demografického vývoje u nás.

Na první pohled se může zdát, že nynější penzijní systém je dlouhodobě udržitelný a k žádným zásadním reformám nemusí v dohledné době dojít, vždyť již druhý rok v řadě vykázal důchodový systém na konci období kladný výsledek.

To je však spojeno s nynější velmi dobrou ekonomickou situací. Příjmy sociálního pojištění se meziročně zvýšily bezmála o desetinu. Celkem bylo na odvodech vybráno rekordních 480 miliard korun. Z toho na penze připadal příjem ve výši 445 miliard, z čehož bylo vyplaceno 423 miliard.

Penzijní systém pod tíhou demografie

Současný přebytek penzijního systému je ale pouze dočasný. Zpět do deficitu ho brzy stáhne ochlazení ekonomiky, neboť současná úroveň nezaměstnanosti není dlouhodobě udržitelná. Ještě daleko zásadnějším faktorem je však demografický vývoj.

V současné době dosahuje podíl osob starších 65 let u nás 19,6 procenta, konkrétně se jedná o bezmála 2,1 milionu obyvatel. Podle současných projekcí by měl jejich podíl v horizontu 40 let, tedy do roku 2059, narůst na 30 procent.

Osob starších 65 let tak přibude o přibližně 1,1 milionu! Počet obyvatel ČR by přitom měl v podstatě stagnovat na současné úrovni. Svůj vliv bude mít v tomto ohledu odchod do penze takzvaných Husákových dětí, tedy silné populační vlny z počátku sedmdesátých let.

GRAF: Projekce věkové struktury obyvatel České republiky dnes a za 40 let

Zdroj: ČSÚ

Na tento vývoj je možné reagovat v podstatě několika kroky. V úvahu připadá navýšení věku odchodu do důchodu, snížení reálné hodnoty vyplácených penzí či zvýšení zdanění pracujících.

Zřejmě bude muset dojít k částečné kombinaci všech tří variant, s čímž se v podstatě již dnes počítá.

Bouřlivá debata nad penzemi

Vraťme se ještě k plánům ministryně Maláčové, zmíněným v úvodu. Ty totiž jdou proti hlavnímu proudu. Maláčová usiluje o to, aby se průměrná penze v roce 2021 zvýšila o 800 korun, uvedla to v nedělních Otázkách Václava Moravce.

Jenže takové navýšení důchodů by stát přišlo na 801 miliard korun, na což podle europoslance Luďka Niedermayera, který byl v OVM spolu s ministryní, státní kasa nemá.

VIDEO: Záznam debaty v OVM nad udržitelností penzijního systému 

Zdroj: ČT, YouTube.com

Peníze na vyšší penze chce Maláčová získat zavedením digitální daně, zvýšením některých spotřebních daní či zrušením daňových výjimek. Ohrožení důchodového systému v budoucnu chce řešit například zavedením sektorových daní.

Niedermayer (TOP 09) ovšem poukázal na to, že vláda rozdává peníze, které ještě nemá. „Stát by měl platit co největší možné penze, které si může dovolit, tak aby penzisté za pět, deset i patnáct let penzi získali,“ apeloval.

Systém se stávající výdajovou politikou je podle něj dlouhodobě neudržitelný, i v kontextu toho, že sociální demokraté lpí na odchodu do důchodu v 65 letech. „Můžeme si dovolit platit vyšší sociální výdaje, ale musíme si říct, které výdaje budeme snižovat a které příjmy navýšíme,“ dodal Niedermayer.

Poměr ekonomicky neaktivních bude růst

Nelichotivý výhled pro český penzijní systém přináší i prognóza Eurostatu. Ten zveřejňuje svoje očekávání vývoje ukazatele old-age dependency ratio.

Ukazatel vyjadřuje poměr osob ve věku 65 let a starších oproti potenciálně ekonomicky aktivní skupině obyvatel ve věku 15–64 let.

Zatímco dnes je tento ukazatel přibližně na úrovni 30 procent, v roce 2060 by měl vystoupat až na hodnotu 56 procent. To znamená, že na sto osob ve věku 15–64 bude připadat 56 osob majících alespoň 65 let, tedy téměř dvakrát více než dnes.

GRAF: Výhled vývoje ukazatele old-age dependency ratio pro ČR
Jde o prognózu Eurostatu na příštích 50 let od roku 2015, v procentech.

Zdroj: Eurostat

Problémem je nízká porodnost

Za tímto negativním vývojem pochopitelně nestojí jen stále kvalitnější zdravotní péče a prodlužující se délka dožití, ale i malý počet nově narozených dětí.

Zatímco v roce 1990 dosahoval ukazatel fertility (tedy průměrný počet potomků připadajících na jednu ženu, pozn. red.) úrovně 1,9, dnes je to okolo 1,7. Historicky byla fertilita v Česku dokonce ještě znatelně nižší. V letech 1996 až 2003 byla dokonce pod hladinou 1,2.

Z logické úvahy přitom vyplývá, že pokud není tato hodnota alespoň lehce na nebo nad úrovní 2, dochází k postupnému snižování počtu obyvatel, respektive k vymírání daného národa.

U nás slabou porodnost dohání a dohánět bude imigrace, díky které by měl počet obyvatel v Česku v příštích několika desítkách let prakticky stagnovat.

GRAF: Vývoj úhrnné porodnosti (fertility) v Česku
Od roku 1990 do 2017

Zdroj: ČSÚ

Pay as you go alias další letadlo

Na tento demografický vývoj výrazně doplatí současná mladá generace, neboť její zástupci budou dlouhé roky odvádět do průběžně financovaného systému (nazývaného též pay as you go, pozn. red.) relativně vysokou část svých příjmů.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Dramatické navyšování důchodů pokračuje. Již podruhé dostanou penzisté 900 korun navíc

Čeká Česko osud Řecka? Rozpočtová rada vydala své první „varování“

Důchodu se však dočkají až v pozdním věku, a to ještě zřejmě v relativně malé reálné výši. Z tohoto pohledu by šlo současný penzijní systém přirovnat s trochou nadsázky k Ponziho schématu (přezdívanému též jako letadlo).

Tento systém funguje tak, že na výplatu dříve příchozích členů tohoto systému přispívají nově vstupující členové. Ti sami se však plnění v odpovídající výši vůbec nemusejí dočkat.

Komplikovaná situace může nastat i v rámci financování zdravotní péče, kdy je přímá participace pacientů na nákladech vlastní léčby prakticky nulová.

Společně s rostoucím počtem osob ve starším věku logicky porostou i výdaje na zdravotnictví, které budou opět hradit ekonomicky aktivní lidé. Podobné problémy, jako postihnou penzijní systém, se tak budou dotýkat i tuzemského zdravotnictví.

Spása jménem robotizace?

Částečnou útěchu nad chmurnou vyhlídkou stárnutí populace může přinášet očekávaný růst produktivity práce spojený s příchodem Průmyslu 4.0, tedy digitalizace, automatizace a robotizace výroby.

Díky ní by teoreticky menší množství ekonomicky aktivních osob mohlo zajistit solidní obživu pro více lidí v postproduktivním věku než dnes. Vždyť pozice jako řidič, pokladní, montážní dělník či administrativní pracovník mohou být v relativně blízké budoucnosti nahrazeny roboty a automatizovanými systémy.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Bída, hlad, lidé bez práce? Ne. Digitalizace žádnou nezaměstnanost nezpůsobí

Jak se s nástupem digitalizace a robotizace mění role HR?

Roboti už jdou do Česka. Baví zákazníky, dělají pohovory nebo fungují jako recepční

Problémem české ekonomiky je však to, že je výrazně zaměřena právě na obory vysoce ohrožené robotizací. To potvrzuje i loňská studie PwC, podle které patří Česko společně se Slovenskem, Slovinskem a Litvou mezi země, kterých se tento trend dotkne nejvíce.

Konkrétně je automatizací do poloviny třicátých let 21. století ohrožena existence 55 procent průmyslových pozic u nás. Pochopitelně vzniknou i nová pracovní místa, nicméně ta budou vyžadovat vysokou odbornou kvalifikaci. A ta tuzemským zaměstnancům velmi často schází.

V důsledku Průmyslu 4.0 by tak mohlo dojít k úbytku počtu pracovních míst u nás v řádu statisíců, což by rozhodně kondici penzijního systému nepomohlo.

Největší otazník tak visí zejména nad možným budoucím uplatněním nekvalifikované pracovní síly, na kterou se tuzemská ekonomika nadále výrazně upíná.

V budoucnu tak hrozí, že se nám současná výrazná orientace na průmysl krutě vymstí, a to nejen v rámci penzijního systému. Může být totiž zaděláno na daleko hlubší sociální problém.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr