Práce rukama? Stroje nahradily lidi, ale školy na nové profese neumí moc přepnout

Automatizace lidem uvolňuje ruce. Člověk nemusí rutinně skládat těžké sudy v pivovaru, kontrolovat, zda těsní víčka u jogurtů, nebo se piplat s titěrnými elektronickými spoji v automobilových dílech. Jenže stroje musí někdo programovat, řídit, opravovat a inovovat.

To už vyžaduje technické vzdělání, hlavu ochotnou učit se digitální vychytávky a neztratit řemeslnost. Potřebné profese se razantně mění. Jenže školy až na výjimky neumí mladé naučit nové dovednosti, jejich kombinace, a tak je připravit na budoucí potřeby zaměstnavatelů.

Výrobní firmy si stěžují dokonce na absenci základních návyků. U absolventů technických škol se diví, jak to, že neumí číst ani výkresy…

Práce rukama? Neřešitelné

Lidem se manuálně už moc dělat nechce. Najít lidi na práci rukama je často neřešitelný problém. Výhodnější je proto naprojektovat a vymyslet automatickou linku na míru.

„Těsnost víček na kelímcích mléčných výrobků dříve palcem kontrolovalo na jedné lince a jedné směně šest žen. Udělali jsme na to spolehlivý automat. Další automatická linka nahradí dvacet dělnic, které jogurty skládaly do lednic,“ ukazuje Bohumil Říha, šéf české společnosti ISOS Automation, která dělá automatické výrobní linky pro průmysl.

Ještě před dvěma třemi lety bylo těžké získávat zakázky, dnes má firma objednávky na rok a půl dopředu.

Řada producentů si rychle spočítala, že návratnost automatů je v řádu pár let a nemusí se trápit s nejistým hledáním dělníků.

Roboti se vyplatí

Typický malý a střední podnik má v současné době automatizovanou čtvrtinu produkce, ukázalo loňské dotazování Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP) u dvou set firem. Mírně vyšší je tento podíl ve firmách s 50–249 zaměstnanci. Robot se vždy vyplatí na opakujících se a přesně definovaných procesech.

Zaujalo mě řešení společnosti Optisolutions, která vyvinula robota s řídicím systémem Siemens, jenž se stará o rajčata. Zaštipuje třeba listy. Slouží v rodinné farmě Ráječek.

Parádní ukázkou automatizace je zdicí robot pod patronací společnosti Wienerberger (na titulním obrázku). Vyzdí deset metrů čtverečních za hodinu a přitom dvakrát rychleji než parta zedníků. Firma ho bude na stavby pronajímat. Investice dosáhnou sto milionů korun.

Na běžnou zeď se nasadí robot, ale na fajnovou práci bude pořád potřeba štukatér. Jen se to musí umět. Ano, kdo zdí stylem „do 30 centimetrů se to zamázne“, ten už může být brzy nahrazen.

VÍCE K TÉMATU:

Jiří Matas (FEL ČVUT): Robot, který by uměl vyměnit duši u kola, by na mě udělal velký dojem

V Číně už jezdí první autonomní robotaxi v ostrém provozu

Potřeba informačních systémů ve firmách roste a s tím i byznys jejich poskytovatelů

Martin Juřík (APUtime): Nejlepší šéf? Robot, který zaměstnance vytrhne z rozhodovací paralýzy

Lidskost vs. technologie

„Slýcháme mnohé obavy z toho, že nám roboti vezmou práci. Ale přesvědčili jsme se, že technologie mohou lidské dovednosti posílit,“ říká ředitelka českého zastoupení personální agentury ManpowerGroup Jaroslava Rezlerová.

„Poslední věcí, kterou budou stroje schopny udělat, je projevit úctu, uznání nebo péči o druhé,“ podotýká k tomu Tomas Chamorro-Premuzic, profesor obchodní psychologie na University College London, který působí jako šéf inovací v ManpowerGroup.

I když si někteří mohou myslet, že s rostoucím významem technologií bychom se všichni měli stát datovými vědci a naučit se kódovat, je podle něj ve skutečnosti potřeba, aby lidé posilovali své lidské dovednosti. „Ty se v náboru hledají nejobtížněji,“ dodal.

Moudrá slova. Rozvíjet lidství, přemýšlení, empatii. „Potřeba budou lidé schopní leadershipu, schopní přijít věci na kloub, jít k podstatě, zejména v technicko-inženýrských profesích. A také lidé schopni vžít se do jednání obyčejného člověka, navrhnout zařízení nebo software tak, aby se s ním lidem dobře pracovalo,“ míní zakladatel společnosti ABRA Software Jaroslav Řasa.

Čeká školství reforma?

Od základu by to chtělo překopat školství. Máme moc univerzit, ale žádnou skutečně patřící ke světové univerzitní elitě. Karlova univerzita není ani v první dvoustovce v žebříčku univerzit na světě. Jen s tradicí si už nevystačíme.

V zahraničí mají prestižní školy velkou váhu. U nás takové školy zatím nejsou. Klíčová pro IT a technické profese je matematika. Nevyučuje se ale dobře. Mladí k ní až na výjimky mají odpor. Kvůli tomu se většina orientuje na humanitní směry. Nebude v nich ale třeba tolik lidí, a rozhodně ne v oborové skladbě, jako se produkuje dnes.

Neříkám, že humanitní směry jsou na odpis. Je to o rovnováhách. Třeba etika, která se jeví jako zdánlivě nepotřebný obor, bude pro udržitelný vývoj určitě nezbytná. Stejně tak potřební budou lidé schopní propojit bankovnictví a informační technologie tak, aby byly co nejvíce intuitivní. Matematika–ekonomie–psychologie…

Osobní zkušenost

„Fintech je revolucí v tradičních finančních institucích. Jsou díky tomu dostupnější a efektivnější,“ shrnuje dvaadvacetiletý student vídeňské Ekonomické univerzity Dan Ivanov. Nelouská jen skripta, ale pochvaluje si zejména praxi ve velkých společnostech.

Právě osobní zkušenost přímo v provozu je to nejcennější, aby absolventi něco po těch letech studia uměli. I u nás si proto firmy začnou častěji zakládat své školy. Například Bageterie Boulevard otevřela vlastní učiliště. Je o něj zájem.

Anebo podniky začnou ještě více prohlubovat partnerství se školami. A nemusí jít vždy jen o korporace, ale i o středně velké české firmy jako třeba ISOS Automation, která spolupracuje se SPŠ strojní v Ostrově. Zajímavá je i tím, že se věnuje také výzkumu na vysoké škole…

Článek, jehož autorem je český investor Vladimír Brůna, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr