Zemřel největší podvodník Bernie Madoff: muž, který obral americkou smetánku o 65 miliard dolarů

Jméno Bernie Madoff bylo mezi burziány na Wall Street uznávaným pojmem. A vlastně jím zůstalo i do dnešní doby, i když v docela jiném kontextu – jako strůjce kolosálního finančního podvodu.

Bývalý investiční bankéř, jeden ze zakladatelů elektronické burzy NASDAQ, zpronevěřil téměř 65 miliard dolarů, podle současného kurzu 1,5 bilionu korun.

Správce jmění bohatých

Přitom se bohatí Američané skoro 50 let doslova předháněli v tom, aby právě on spravoval jejich peníze. Není se čemu divit, Madoffovy výsledky byly přímo famózní. S nezvyklou konzistencí totiž dokázal generovat stabilní výnosy okolo 10–12 procent ročně, prakticky bez ohledu na tržní vývoj. Problém byl v tom, že pouze na papíře.

Ačkoliv klientům sebevědomě tvrdil, že díky svým opčním strategiím a akciovým investicím dokáže přinášet pohádkové zisky, ve skutečnosti svěřené peníze ukládal na prachobyčejný bankovní účet.

Šlo o klasické Ponziho schéma (viz box vpravo), které však nabobtnalo do stěží uvěřitelných rozměrů.

V dobách své největší slávy totiž Madoff měl spravovat desítky miliard dolarů, aniž by přitom koupil jedinou akcii.

Prolhaný burzovní veterán

Bernie Madoff odstartoval kariéru investora v roce 1960, když začal v rámci nově založené společnosti obchodovat s akciemi malých firem.

Jeho byznys se úspěšně rozrůstal a v osmdesátých letech již patřil mezi pět největších tvůrců trhu na newyorské burze. V době, kdy všichni na burze komunikovali telefonicky, začal Madoff používat moderní průkopnické metody, především počítače a elektronické obchodování.

Na začátku devadesátých let dokonce tři roky působil na prestižním postu předsedy technologické burzy NASDAQ. Madoff tak patřil mezi burzovní smetánku a využíval svých bohatých konexí k získávání nových klientů.

Nespravoval přitom peníze jen tak někoho, naopak svoji strategii nastavil tak, že investice do jeho fondu byla privilegium pro vyvolené. Mezi jeho klienty patřily celebrity, významní byznysmeni, nejrůznější fondy či banky.

Ačkoliv v rámci pozdějšího soudního líčení Madoff tvrdil, že s podvodnými aktivitami začal až v roce 1991, je poměrně pravděpodobné, že kořeny jeho nekalostí sahají ještě výrazně hlouběji do historie.

Madoffova pravá ruka Frank DiPascali totiž vypověděl, že pomáhal falšovat účty prakticky od počátku svého nástupu do firmy v roce 1975.

Podvod odhalila až finanční krize

Rok 2008 však zlomil podvodnému byznysu vaz, když klienti v rámci tržní paniky chtěli vybrat větší část prostředků. Na výplatu však jednoduše nebylo.

V prosinci 2008 se tak Madoff svěřil svým dvěma synům, kteří mimochodem pracovali v jeho společnosti, že celé podnikání je postaveno na lži. Ti ho hned následující den udali policii a sami poté čelili dlouhému vyšetřování.

Vina jim prokázána nebyla. Jejich životy však celý skandál výrazně poznamenal, starší Madoffův syn dokonce dva roky po prasknutí celé kauzy spáchal sebevraždu. Mladší zemřel o několik let později na rakovinu.

Slova Bernieho Madoffa u soudu:

„Hluboce se omlouvám a stydím se.“

Bernie Madoff byl za své podvody v roce 2009 odsouzen k 150 letům vězení, veškerý jeho majetek byl pochopitelně zabaven na pokrytí ztrát poškozených investorů.

Letos na jaře žádal ve věku 82 let o předčasné propuštění z důvodu velmi špatného zdravotního stavu. Soud to však zamítl, Madoff tak zřejmě stráví zbytek života za mřížemi.

Touha po uznání, nebo skrývání vlastních chyb?

Zajímavou otázkou přitom je, proč se vůbec Madoff rozhodl vydat na cestu finančního podvodníka. Jeho byznys tvůrce trhu na burze byl totiž velmi ziskový, když koncem osmdesátých let údajně generoval příjmy okolo sto milionů dolarů ročně.

Madoff sice žil na vysoké noze, avšak jeho výdaje nedosahovaly vzhledem k postavení vyloženě obscénních rozměrů a byl by je rozhodně byl schopen pokrýt i bez klamání investorů.

Kromě možné touhy po uznání na Wall Street se však spekuluje o tom, že Madoff svými aktivitami chtěl skrýt investiční neúspěchy.

Jeho úmysly se svěřenými penězi tak mohly být zpočátku legitimní, avšak neschopnost přiznat chybu a veřejně prezentovat realizované ztráty mohla Madoffa dohnat k tomu, že svůj problém neustále valil před sebou jako sněhovou kouli.

Fatální selhání regulátora

Je až zarážející, že celý podvod dokázal vyrůst do takových rozměrů. Na pochybnosti ohledně podnikatelského modelu Bernieho Madoffa bylo přitom upozorňováno dlouhé roky, zejména ze strany analytika Harryho Markopolose.

Ten již v roce 2000 podal podnět Komisi pro cenné papíry (SEC). Upozorňoval například na to, že je velmi nezvyklé, aby fond držící především velké americké společnosti generoval stabilní výnosy za situace, kdy celý trh padá.

Regulátor však závažnější pochybení nenašel. Madoffovi v tomto ohledu bezpochyby pomáhaly udržet domeček z karet pohromadě rozsáhlé konexe. Kdo by ostatně čekal, že bývalý předseda burzy stojí za skandálem tak obrovského kalibru?

Nekonečné soudní tahanice

Ačkoliv k odhalení celého skandálu došlo před více než deseti lety, případ rozhodně není u konce. Nadále totiž probíhá odškodňování poškozených investorů, a to poměrně kontroverzní formou.

Klienti, kteří dokázali z Madoffova fondu vybrat peníze se ziskem, musí sanovat ztráty těch, kteří ve fondu svůj vklad ztratili.

Schéma, jak probíhá odškodňování Madoffových klientů. Zdroj: Bloomberg

Tento proces zahrnuje celou řadu soudních sporů, které se zřejmě potáhnou ještě dlouhou dobu. Na konci roku 2018 byla celková škoda vyčíslena na 19 miliard dolarů, přičemž přibližně 70 procent z této částky se podařilo získat zpět. Další kompenzace poškozených přitom nadále pokračují.

Ponziho schémata jen tak nezmizí

Ve zpětném zrcátku můžeme vidět celou řadu varovných indikátorů naznačujících, že s byznysem Bernieho Madoffa bylo něco v nepořádku.

Všichni okolo však byli zaslepeni vysokými zisky a náznakům možných problémů nevěnovali pozornost. To se řadě zúčastněných krutě vymstilo.

Obdobné podvody bohužel rozhodně nejsou dávnou historií, naopak nejrůznějších pochybných investičních schémat, byť v menším měřítku, v poslední době přibývá. Ostatně není se čemu divit, touha po rychlém a bezpracném zisku je totiž stará jako lidstvo samo.