Mohlo by vás také zajímat
Země, kde to opravdu funguje skvěle, jsou Izrael, Spojené arabské emiráty a Bahrajn
Libor Akrman 19. ledna 2021Při očkování proti novému typu koronaviru zatím ze všech zemí postupuje nejrychleji Izrael, který již naočkoval více než 25 procent svých obyvatel. Ze zemí Evropské unie je na tom nejlépe…
Česko při startu očkování zaostává. Pomoci má vládní strategie, masivní kampaň a časem i počasí
Jan Bureš 12. ledna 2021Hrou o čas se stává očkování proti nemoci covid-19 nejen u nás, ale i po celém světě. Zatímco Izrael očkuje jako „vzteklý“, země Evropské unie včetně Česka očkují pomalu. Navíc…
Když dva dělají totéž… Za 8 let, kdy Češi opraví D1, dokáží Japonci postavit futuristický vesmírný přístav
Veronika Kudrnová, Libor Akrman, Redakce 30. prosince 2020V Japonsku má do roku 2028 vyrůst futuristické letiště Space Port Japan pro lety do vesmíru, který má být nejen velkým impulsem pro rozvoj kosmického průmyslu, ale i souvisejících odvětví.…
- KOMENTÁŘ
Jaký byl rok 2018 v českých médiích? Převažovala politická destrukce
Už je to vlastně hrozně dávno: Když se předloni na jaře provalila další část babišovského seriálu „nikdy nebudu zasahovat do práce redaktorů v Mafře, a zejména redaktora Přibila“, vypadalo to, že česká média budou dlouho těžko hledat větší skandál. Byl to omyl. Stejně jako celá řada očekávání, jejichž destrukcí nás ničí současná politika a doba post-faktická obecně. Ukazuje se, že Češi už svým médiím nevěří.

Jedním z prvních vstupů Andrej do Babiše do médií byl týdeník 5plus2. Na snímku z roku 2013 ho rozdává před pražskou O2 Arenou. Zdroj: www.anobudelip.cz
I v roce 2018 se hlavní spor kolem médií vedl o otázky etiky a důvěryhodnosti. Výzkum, který provedl začátkem loňského roku Institut Reuters pro studium žurnalistiky ve 40 zemích, ukázal, že Češi svým médiím nevěří.
Médiím věří skoro třetina Čechů
Podle v červnu zveřejněných čísel má důvěru v média v Česku jen 31 procent lidí, hůř už jsou na tom jen v Malajsii, Řecku, Maďarsku a Koreji.
O více než šedesátiprocentní důvěře, jaké se těší třeba ve Finsku nebo v Portugalsku, se českým médiím může jen zdát. Za této situace, řekněme vnějškové, navíc média řeší i své vlastní problémy.
Pokud bychom měli zmínit hlavní, určující, je to podfinancování celého sektoru a s tím související jevy: najímání nekvalifikovaného personálu nebo nedostatek peněz na kvalitní investigativu a vlastní zprávy obecně. Což v konečném důsledku zase vede jen ke zvýšení nedůvěry a odlivu čtenářů.
Mediální uroboros, který nám přináší jedinou jistotu: na cestě od konce k začátku a zase vpřed nabízí vedle sebezničení i příležitost obnovy. Tedy možná.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Komu patří česká média? Zahraniční vlastníci se stahují, esa drží čeští miliardáři
Pod taktovkou Babiše – slona
Pojďme se ale ohlédnout konkrétněji. Pokud bychom měli stanovit pětici hlavních mediálních událostí roku 2018, vybrali bychom tyto:
– Pokračující boj o etiku a odchod dalších redaktorů z Mafry
– Založení Deníku N a související otázky spojené s placeným obsahem
– Útoky na veřejnoprávní média
– Akvizice na časopiseckém trhu
– Rostoucí vliv Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
Pojďme se na ně teď podívat detailněji. Minimálně tři z pěti uvedených kategorií nesou stopu působení současného premiéra Andreje Babiše.
Připomeňme si slova dnes už bývalého novináře Tomáše Němečka, který z Mafry odešel vzápětí poté, co ji Babiš převzal. „Andrej Babiš je pro své novináře slonem v místnosti, prostě k němu musí zaujmout nějaký postoj. Můžete předstírat, že tam ten slon není, ale to je směšné,“ řekl v roce 2014 Respektu.
Ve službách…
„V Lidových novinách se právě teď dějí věci, se kterými nemohu souhlasit. Odmítám být sluhou Andreje Babiše a z Lidových novin PO 27 LETECH ODCHÁZÍM,“ napsala na konci září na Facebook zahraniční reportérka Petra Procházková.
Šlo o kauzu syrských sirotků a dopis zástupkyně údajné humanitární organizace, který podporoval Babišovu pozici a byl do Lidovek podstrčen Úřadem vlády.
U poslední vlny odchodů se nemůžeme ubránit dojmu, že se týká lidí, kteří – slovy Tomáše Němečka – slona dokázali přehlížet hodně dlouho a že jim u toho muselo být poměrně těsno.
Signálů byla celá řada, kromě zmíněného případu Přibil, který stál předloni na jaře Babiše místo ministra financí, šlo například o „dělostřeleckou přípravu“ odchodu Heleny Válkové a Karly Šlechtové z vlády nebo Adriany Krnáčové z postu pražské primátorky.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: O dotacích a lidech aneb jak Agrofert těží z podpory státu
Nejlepší obrana je útok?
Útoky na média, hlavně veřejnoprávní, patří poslední dobou v určitých politických kruzích k dobrému tónu. Už to budou dva roky, co Andrej Babiš pronesl slavnou urážku o zkorumpované pakáži.
Dodnes má poněkud uvolněné mravy, pokud se mu nezdají otázky na tiskové konferenci – viz kádrování novinářů a kauza „budu odpovídat, komu chci“.
Abychom v našem výběru zmínili Jaromíra Soukupa, zařadíme ho právě sem, i když by jistě snesl samostatnou kapitolu. Oč jsou jeho za zpravodajství vydávané pořady dál za hranicí zákona a vysílací licence, o to šťavnatější jsou jeho útoky na Českou televizi. A pak je tu Tomio Okamura a jeho SPD, která si z útoků na ČT udělala přímo politický program.
Ale můžeme jít dál: v Radě ČTK sedí Petr Žantovský a hned od jeho březnového nástupu bylo veselo. Agenturu například tepal za to, že neinformovala o Krameriových cenách, které spolupořádá a jejichž zakladatelé mají blízko k dezinformační scéně. A to málem do vysílací rady usedl Petr Štěpánek, dlouhodobý kritik televize, který dokonce navrhoval její podminování. Kandidatury se vzdal až po veřejných protestech.
Podchytíme i ženy 40 plus
A Babiš do třetice: měsíce očekávaná akvizice Agrofertu na časopiseckém trhu se stala skutečností v říjnu. Skupina ze svěřenského fondu předsedy vlády koupila tuzemskou část vydavatelství Bauer Media.
Krátký výčet ze tří desítek titulů ukazuje, kam Agrofert míří: Bazaar, Cosmopolitan, Esquire, Chvilka pro tebe, Pestrý svět, Tina, TV Max a Televize nebo Žena a život. Tedy na volnočasové a oddychové časopisy s převážně ženským publikem. V portfoliu tak Agrofertu v tuto chvíli schází už jen celoplošná televize.
Nákup bez problémů schválil antimonopolní úřad. Na časopiseckém trhu tak Babišova skupina výrazně ztlumila dosavadní nadvládu skupiny CNC Daniela Křetínského. Dochází tak k postupnému předání velkých vydavatelských domů ze zahraničních rukou do českých: poslední državou v německých rukách zůstává vydavatelství Burda Praha.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Další rozměr kauzy Čapí hnízdo: dceři darem luxusní vilu, švagrovi pozemky
Zbrusu nový Deník N
Velká kampaň, velká očekávání a jedno velké riziko. Loni 28. října odstartoval Deník N, na webu a za paywallem. Tištěná verze pak začala vycházet před pár dny od 7. ledna.
Start provázela nevídaná kampaň – ředitel Ján Simkanič na Czech Internet Foru řekl, že crowdfunding vynesl 7 milionů korun a přes 5 tisíc předplatitelů. Jde zatím o největší pokus obstát s výhradně placeným obsahem, přičemž know-how dodal slovenský Denník N.

Premiéra Deníku N na novinových pultech. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Česká verze sice pracuje s étosem nezávislých novin, které mají pomoci zachránit demokracii, chybí jí ale onen počáteční impuls redakce, která na protest proti oligarchizaci opustila slovenský deník SME. Deník N má silné zázemí investorů, kteří se našli mezi zakladateli Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a společně drží 51 procent akcií.
A zmíněná hrozba? Projekt skutečně i díky kampani vzbudil obrovskou vlnu očekávání a chuti se na jeho chuti podílet i za cenu placeného obsahu. Pokud by se ovšem ukázal jako neživotaschopný, může to na dlouhou dobu ochromit dárcovskou ochotu pro celý segment nezávislé žurnalistiky.
Což se týká jak velkých investorů z fondu, tak drobných předplatitelů.
Novinářská práce v utajení
Když si letos na jaře přebírala Saša Uhlová Novinářskou cenu za svou sérii reportáží Hrdinové kapitalistické práce, nebylo to velké překvapení. Nic podobného tady dlouho nevzniklo – a týká se to i způsobu, jakým Uhlová mohla pracovat.
Několik měsíců v utajení – díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, který nahrazuje neschopnost velkých vydavatelských domů platit náročnou investigativu.
Zároveň ovšem pomalu začíná fungovat i jako náhrada za léta kritizovaný a ne zcela funkční Syndikát novinářů. Ať už svými veřejnými výstupy na obranu novinářů (třeba proti verbálním útokům ze strany politiků) nebo uspořádáním listopadového Novinářského fóra – první akcí svého druhu vůbec.
To se musí podporovat
Jaká budou česká média v roce 2019? Slon v newsroomech nejspíš zůstane, ti, kdo tam pracují, už si na něho tak či tak museli zvyknout.
Útoky na média neustanou, na to je kořist příliš lákavá a politická realita den ode dne truchlivější. O tom, jak úspěšná byla Babišova akvizice do časopisů, rozhodnou některé z dalších voleb. Tak bychom mohli pokračovat. Jako předpověď zkusíme malou odbočku.
Člen správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Michal Klíma v rozhovoru pro server Mediaguru zmínil nenápadnou, ale důležitou věc: Nezávislá média, která vznikla po roce 2013 v reakci na oligarchizaci, se dlouhodobě těžko uživí sama.
Klíma se domnívá, že jejich podpora je přímo úlohou státu: posílí to demokracii a sníží vliv fake-news. Dospěje k tomu i česká společnost?
Text, jehož autorem je Robert Malecký, vznikl ve spolupráci HlídacíPes.org s týdeníkem Marketing&Media.

každý pátek ve vašem e-mailu.
Přidat komentář