Jaký byl rok 2018 v českých médiích? Převažovala politická destrukce

I v roce 2018 se hlavní spor kolem médií vedl o otázky etiky a důvěryhodnosti. Výzkum, který provedl začátkem loňského roku Institut Reuters pro studium žurnalistiky ve 40 zemích, ukázal, že Češi svým médiím nevěří.

Médiím věří skoro třetina Čechů

Podle v červnu zveřejněných čísel má důvěru v média v Česku jen 31 procent lidí, hůř už jsou na tom jen v Malajsii, Řecku, Maďarsku a Koreji.

O více než šedesátiprocentní důvěře, jaké se těší třeba ve Finsku nebo v Portugalsku, se českým médiím může jen zdát. Za této situace, řekněme vnějškové, navíc média řeší i své vlastní problémy.

Pokud bychom měli zmínit hlavní, určující, je to podfinancování celého sektoru a s tím související jevy: najímání nekvalifikovaného personálu nebo nedostatek peněz na kvalitní investigativu a vlastní zprávy obecně. Což v konečném důsledku zase vede jen ke zvýšení nedůvěry a odlivu čtenářů.

Mediální uroboros, který nám přináší jedinou jistotu: na cestě od konce k začátku a zase vpřed nabízí vedle sebezničení i příležitost obnovy. Tedy možná.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Komu patří česká média? Zahraniční vlastníci se stahují, esa drží čeští miliardáři

Pod taktovkou Babiše – slona

Pojďme se ale ohlédnout konkrétněji. Pokud bychom měli stanovit pětici hlavních mediálních událostí roku 2018, vybrali bychom tyto:

– Pokračující boj o etiku a odchod dalších redaktorů z Mafry
– Založení Deníku N a související otázky spojené s placeným obsahem
– Útoky na veřejnoprávní média
– Akvizice na časopiseckém trhu
– Rostoucí vliv Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Pojďme se na ně teď podívat detailněji. Minimálně tři z pěti uvedených kategorií nesou stopu působení současného premiéra Andreje Babiše.

Připomeňme si slova dnes už bývalého novináře Tomáše Němečka, který z Mafry odešel vzápětí poté, co ji Babiš převzal. „Andrej Babiš je pro své novináře slonem v místnosti, prostě k němu musí zaujmout nějaký postoj. Můžete předstírat, že tam ten slon není, ale to je směšné,“ řekl v roce 2014 Respektu.

Ve službách…

„V Lidových novinách se právě teď dějí věci, se kterými nemohu souhlasit. Odmítám být sluhou Andreje Babiše a z Lidových novin PO 27 LETECH ODCHÁZÍM,“ napsala na konci září na Facebook zahraniční reportérka Petra Procházková.

Šlo o kauzu syrských sirotků a dopis zástupkyně údajné humanitární organizace, který podporoval Babišovu pozici a byl do Lidovek podstrčen Úřadem vlády.

U  poslední vlny odchodů se nemůžeme ubránit dojmu, že se týká lidí, kteří – slovy Tomáše Němečka – slona dokázali přehlížet hodně dlouho a že jim u toho muselo být poměrně těsno.

Signálů byla celá řada, kromě zmíněného případu Přibil, který stál předloni na jaře Babiše místo ministra financí, šlo například o „dělostřeleckou přípravu“ odchodu Heleny Válkové a Karly Šlechtové z vlády nebo Adriany Krnáčové z postu pražské primátorky.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: O dotacích a lidech aneb jak Agrofert těží z podpory státu

Nejlepší obrana je útok?

Útoky na média, hlavně veřejnoprávní, patří poslední dobou v určitých politických kruzích k dobrému tónu. Už to budou dva roky, co Andrej Babiš pronesl slavnou urážku o zkorumpované pakáži.

Dodnes má poněkud uvolněné mravy, pokud se mu nezdají otázky na tiskové konferenci – viz kádrování novinářů a kauza „budu odpovídat, komu chci“.

Abychom v našem výběru zmínili Jaromíra Soukupa, zařadíme ho právě sem, i když by jistě snesl samostatnou kapitolu. Oč jsou jeho za zpravodajství vydávané pořady dál za hranicí zákona a vysílací licence, o to šťavnatější jsou jeho útoky na Českou televizi.  A pak je tu Tomio Okamura a jeho SPD, která si z útoků na ČT udělala přímo politický program.

Ale můžeme jít dál: v Radě ČTK sedí Petr Žantovský a hned od jeho březnového nástupu bylo veselo. Agenturu například tepal za to, že neinformovala o Krameriových cenách, které spolupořádá a jejichž zakladatelé mají blízko k dezinformační scéně. A to málem do vysílací rady usedl Petr Štěpánek, dlouhodobý kritik televize, který dokonce navrhoval její podminování. Kandidatury se vzdal až po veřejných protestech.

Podchytíme i ženy 40 plus

A Babiš do třetice: měsíce očekávaná akvizice Agrofertu na časopiseckém trhu se stala skutečností v říjnu. Skupina ze svěřenského fondu předsedy vlády koupila tuzemskou část vydavatelství Bauer Media.

Krátký výčet ze tří desítek titulů ukazuje, kam Agrofert míří: Bazaar, Cosmopolitan, Esquire, Chvilka pro tebe, Pestrý svět, Tina, TV Max a Televize nebo Žena a život. Tedy na volnočasové a oddychové časopisy s převážně ženským publikem. V portfoliu tak Agrofertu v tuto chvíli schází už jen celoplošná televize.

Nákup bez problémů schválil antimonopolní úřad. Na časopiseckém trhu tak Babišova skupina výrazně ztlumila dosavadní nadvládu skupiny CNC Daniela Křetínského. Dochází tak k postupnému předání velkých vydavatelských domů ze zahraničních rukou do českých: poslední državou v německých rukách zůstává vydavatelství Burda Praha.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Další rozměr kauzy Čapí hnízdo: dceři darem luxusní vilu, švagrovi pozemky

Zbrusu nový Deník N

Velká kampaň, velká očekávání a jedno velké riziko. Loni 28. října odstartoval Deník N, na webu a za paywallem. Tištěná verze pak začala vycházet před pár dny od 7. ledna.

Start provázela nevídaná kampaň – ředitel Ján Simkanič na Czech Internet Foru řekl, že crowdfunding vynesl 7 milionů korun a přes 5 tisíc předplatitelů. Jde zatím o největší pokus obstát s výhradně placeným obsahem, přičemž know-how dodal slovenský Denník N.

Premiéra Deníku N na novinových pultech. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Česká verze sice pracuje s étosem nezávislých novin, které mají pomoci zachránit demokracii, chybí jí ale onen počáteční impuls redakce, která na protest proti oligarchizaci opustila slovenský deník SME. Deník N má silné zázemí investorů, kteří se našli mezi zakladateli Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a společně drží 51 procent akcií.

A zmíněná hrozba? Projekt skutečně i díky kampani vzbudil obrovskou vlnu očekávání a chuti se na jeho chuti podílet i za cenu placeného obsahu. Pokud by se ovšem ukázal jako neživotaschopný, může to na dlouhou dobu ochromit dárcovskou ochotu pro celý segment nezávislé žurnalistiky.

Což se týká jak velkých investorů z fondu, tak drobných předplatitelů.

Novinářská práce v utajení

Když si letos na jaře přebírala Saša Uhlová Novinářskou cenu za svou sérii reportáží Hrdinové kapitalistické práce, nebylo to velké překvapení. Nic podobného tady dlouho nevzniklo – a týká se to i způsobu, jakým Uhlová mohla pracovat.

Několik měsíců v utajení – díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, který nahrazuje neschopnost velkých vydavatelských domů platit náročnou investigativu.

Zároveň ovšem pomalu začíná fungovat i jako náhrada za léta kritizovaný a ne zcela funkční Syndikát novinářů. Ať už svými veřejnými výstupy na obranu novinářů (třeba proti verbálním útokům ze strany politiků) nebo uspořádáním listopadového Novinářského fóra – první akcí svého druhu vůbec.

To se musí podporovat

Jaká budou česká média v roce 2019? Slon v newsroomech nejspíš zůstane, ti, kdo tam pracují, už si na něho tak či tak museli zvyknout.

Útoky na média neustanou, na to je kořist příliš lákavá a politická realita den ode dne truchlivější. O tom, jak úspěšná byla Babišova akvizice do časopisů, rozhodnou některé z dalších voleb. Tak bychom mohli pokračovat. Jako předpověď zkusíme malou odbočku.

Člen správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Michal Klíma v rozhovoru pro server Mediaguru zmínil nenápadnou, ale důležitou věc: Nezávislá média, která vznikla po roce 2013 v reakci na oligarchizaci, se dlouhodobě těžko uživí sama.

Klíma se domnívá, že jejich podpora je přímo úlohou státu: posílí to demokracii a sníží vliv fake-news. Dospěje k tomu i česká společnost?

Text, jehož autorem je Robert Malecký, vznikl ve spolupráci HlídacíPes.org s týdeníkem Marketing&Media.