Damoklův meč nad Českem. Potrestá Trump za digitální daň po Francii i nás?

Americká vláda oznámila, že by mohla uvalit až stoprocentní dodatečná cla na francouzské zboží o objemu 2,4 miliardy dolarů včetně šumivého vína, kabelek, sýrů a dalších výrobků.

Jsou to protiopatření za francouzskou digitální daň, která by podle Washingtonu mohla poškodit americké technologické firmy.

Česká podoba digitální daně, minulý měsíc schválená vládou, je přitom z hlediska své sazby více než dvakrát přísnější než digitální daň francouzská.

Kolize s GDPR

Má navíc řadu problematických rysů. Zaprvé, může být v kolizi s GDPR.

V praxi totiž může nastat třeba to, že pokud si Čech například během dovolené ve Španělsku prostřednictvím svého mobilu otevře Google účet, jeho mobilní telefon bude pro daňové účely považován za „španělský“. A to i přes to, že jej zakoupil v České republice a ve Španělsku je přechodně, pouze na dobu několika dní.

Pro účely geolokalizace bude stále klíčová IP adresa, takže se zřejmě objeví nový typ daňového úniku, který bude zahrnovat přesměrování nebo zastření geolokalizace daného zařízení.

Vyvstane zřejmě také právě otázka, zda je nabytí práv ke zdanění na španělském území na základě právě geolokalizace v souladu s legislativou GDPR, která vstoupila v platnost v roce 2018.

Dvojí zdanění

Zadruhé, tuzemská digitální daň bude také pojata jako daň nepřímá, pročež se jí nebudou týkat úmluvy, které Česká republika uzavřela s jinými zeměmi za účelem zamezení dvojího zdanění.

Otázka dvojího zdanění tak v případě české digitální daně nebude moci být zodpovězena stávající legislativou, což může způsobit řadu problémů.

Česká digitální daň je daní z obratu, nikoli ze zisku, což právě značí, že ke dvojímu zdanění dojít může. Právě na tomto základě už loni napadli zvažovanou tříprocentní celounijní provizorní digitální daň právní experti Evropské rady. Rozhodně tedy nelze vyloučit, že se podobně budou bránit dotčené internetové firmy samotné.

Daňová diskriminace

Internetové firmy se budou ale moci zřejmě bránit také poukazem na diskriminační ráz digitální daně.

K diskriminačnímu jednání může podle některých názorů dojít proto, že daní zatížené firmy budou kvůli zvolené hraniční úrovni obratu vesměs ty, které sídlí v zahraničí, zpravidla v USA.

Česká republika přitom nebude moci uplatnit argumentaci, že jde o daň celoevropskou, což by věci dodalo váhu, a případným mezinárodním soudním přím a arbitrážím tak bude čelit sama za sebe.

Zhorší se vztahy s USA?

Česká republika případným jednostranným zavedením digitální daně riskuje zhoršení ekonomického vztahu se Spojenými státy. Tak jak se obává také například Irsko nebo Dánsko.

V současné atmosféře zjitřené obchodní válkou mezi USA a Čínou může právě i krok České republiky přispět k rozpoutání obchodní války mezi Spojenými státy a Evropskou unií.

Inkaso české digitální daně, odhadované na pět miliard korun ročně, by v takovém případě bylo jen slabou a nedostatečnou kompenzací za výrazné ponížení daňového inkasa způsobené ochromením českého zahraničního obchodu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Digitální ústava výrazně promění Česko. Komunikaci s úřady zvládne každý pomocí pár kliknutí

Daniel Trnka: Dopady regulací zpětně hodnotí málokdo a to je špatně

Digitální daň je rudým praporem na už rozzlobeného býka. Obětí bude více

Česko obchodní války nezvládne

Česká republika vykazuje mnohem nižší úroveň veřejného zadlužení v poměru k hrubému domácímu produktu než většina zemí EU. V porovnání se zeměmi, jako je Francie, Itálie, Španělsko či Belgie, je tato úroveň v případě Česka dokonce trojnásobně nižší.

Jestliže právě tyto země patří k těm, které jednostrannou digitální daň nejvehementněji prosazují, Česká republika se v oblasti veřejných financí zdaleka pod takovým tlakem nenachází.

Navíc je coby malá a otevřená ekonomika na plynulosti mezinárodního obchodu více závislá než větší ekonomiky typu Francie, Itálie nebo Španělska. Ty jsou schopny dopady méně plynulého zahraničního obchodu, a dokonce dopady případné obchodní války EU a Spojených států, lépe absorbovat.

V jejich případě je tedy přínos za zavedení jednostranné digitální daně potenciálně vyšší než v případě Česka, respektive není tak výrazně jako u nás potlačován možnými nepříznivými dopady a konsekvencemi jejího zavedení.

Optimální postup

Pozdržení rozhodnutí o zavedení digitální daně do roku 2020 se v tuto chvíli jeví z hlediska České republiky a jejích ekonomických a mezinárodněpolitických zájmů jako optimální postup.

Tehdy totiž zřejmě bude již k dispozici globální konsenzuální řešení zdanění digitální ekonomiky dojednané v rámci OECD.