Bič na „fígl“ veřejné správy? Na malé zakázky by mohlo být vidět už od 1 milionu

Loni na podzim začal soud projednávat manipulaci zakázek v České poště v souvislosti s dodávkami pneumatik a náhradních dílů pro její vozy. Jde jen o jeden z příkladů, kdy byl odhalen podvod s běžným nástrojem veřejných úřadů – tzv. podlimitních zakázek.

Odhadem 200 až 250 miliard korun odejde ročně z veřejných rozpočtů za platby za nákup zboží a služeb „malého rozsahu“. Tato suma přitom odpovídá zhruba polovině všech veřejných zakázek v Česku.

Na rozdíl od té druhé poloviny jsou však tyto zakázky pod výrazně menší veřejnou kontrolou. Jsou o tom přesvědčeny organizace sdružené v projektu Rekonstrukce státu.

Ty nyní chtějí přes politiky prosadit změnu zákona o veřejných zakázkách tak, aby zadavatelé měli povinnost informovat i o vypsané malé zakázce a zpětně doplnit i okolnosti, za nichž byl vybrán vítěz. Slibují si od toho větší transparentnost a veřejnou kontrolu.

Limitní hranicí pro informační povinnost by se stala hodnota zakázky ve výši jeden milion korun. Nadále by však platilo, že zboží a služby až do výše dvou milionů mohou úřady či obce zadávat tak, jako dnes – takzvaně z ruky, bez soutěže. U stavebních prací je limit vyšší, šest milionů korun. Tyto samotné limity – o něž se v minulosti vedl velký politický boj – nyní nikdo měnit nechce.

Přes tři tisíce smluv

Ministerstvo pro místní rozvoj, které je hlavním garantem vloni přijatého nového zákona o zadávání veřejných zakázek, se k této možné úpravě staví diplomaticky.

„Změna by byla přijatelná, pokud by byla podrobena důkladné debatě a existovala by shoda všech, kterých se zákon týká, že je tato změna nejlepším řešením situace,“ říká mluvčí Veronika Vároši.

Nový zákon o veřejných zakázkách začal platit od října 2016. Předchozí znění bylo z roku 2006 a postupně bylo třiadvacetkrát novelizováno.

Že vypisování zakázek i těsně pod dvou milionovým limitem je běžné, ukazuje i pohled do registru smluv. Pod dvoumilionovou hranicí (mezi 1,9 – 1,99 milionu korun) lze najít přes tři tisíce smluv v celkové hodnotě přesahující šest miliard korun.

TABULKA: Limity pro veřejné zakázky malého rozsahu ve světě

Zdroj: Rekonstrukce státu

Oblíbený fígl

Účelové dělení zakázek na menší kritizuje ve svých kontrolních závěrech i Nejvyšší kontrolní úřad.

„Dělení zakázek je oblíbený fígl. Zákon u zakázek malého rozsahu nedává ani minimální nároky na transparentnost procesu,“ říká Martin Kameník z protikorupčního hnutí Oživení.

„Podle našich výpočtů jde přes zakázky malého rozsahu v Česku až 52 % veřejných nákupů. To odpovídá částce 250 miliard ročně,“ doplňuje Jiří Skuhrovec, datový expert ze sdružení EconLab.

Byrokratická zátěž?

Zástupcům obcí však vadí představa nové byrokratické zátěže; ohrazují se i proti podezřívavosti, že zakázky se dělí na menší jen kvůli snaze obejít systém či někoho podvést.

„My zveřejňujeme zakázky už od 50 tisíc. Ale nelze a priori předpokládat, že zadávání z ruky nebo dělení zakázek je vedeno špatnými úmysly,“ namítá například starosta středočeských Černošic Filip Kořínek.

„Primární cíl není bojovat proti kouskování zakázek. Jde o to, aby i menší nákupy byly průhlednější,“ vysvětluje Jiří Skuhrovec.

„Není přeci normální, že někdo zadá zakázku za 1,9 milionu korun, nikomu nic neřekne a jen pak zpětně vloží smlouvu do registru,“ dodává.

Hlídač? Antimonopolní úřad

To, že zadavatelé o zakázce řádně informují, by měl podle představ Rekonstrukce státu hlídat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).

„Nemáme o této iniciativě žádné informace, nemůžeme k ní tedy poskytnout jednoznačný právní názor. Vzhledem k obrovskému počtu veřejných zakázek malého rozsahu by mohla být navrhovaná úprava dvousečná,“ podotýká předseda ÚOHS Petr Rafaj.

„Je třeba si položit otázku, zda je účelné vynakládat nemalé prostředky na dozor nad těmito zakázkami a zda to případně nemůže ohrozit schopnost Úřadu zabývat se případy skutečně významnými, v nichž jde o výrazně větší vydávání veřejných financí. Žádná analýza týkající se případného nárůstu agendy však v současné době neexistuje,“ dodává Rafaj.

Článek, jehož autorem je Robert Břešťan, původně vyšel na serveru Hlídací pes.org.