Tuzemská úroda by měla dosáhnout zhruba 132 tisíc tun, což je téměř trojnásobek loňských čísel. Ovšem žádný zázrak, jde zhruba o průměr, který by za normálních okolností nikoho nezajímal.
Plochy sadů se za posledních deset let smrskly o 40 procent. Pěstitelé to vzdávají, protože náklady rostou a výkupní ceny stagnují. Rentabilita se rozplývá v mlze dotací, dovozních tlaků a obchodních řetězců. Soběstačnost České republiky v čerstvém ovoci se pohybuje mezi 30 a 40 procenty.
Většinu ovoce proto dovážíme a jeho cenu určují velcí hráči na evropském trhu, nikoli sklizeň českých sadů. Do regálů tak míří jablka z Polska, broskve, meruňky, jahody, třešně a višně ze Španělska, švestky z Moldavska a hrušky z Nizozemska.
Jádrem letošní sklizně budou opět jablka. Odhadovaných 107 tisíc tun sice působí optimisticky oproti loňsku, kdy se urodilo jen 36 tisíc, ale opět jde pouze o návrat k dlouhodobému průměru.
Nadstandardní výsledky hlásí meruňky, téměř 2 tisíce tun, což je o 75 procent více než je pětiletý průměr. I tak tato úroda pokryje jen asi pětinu domácí spotřeby. Mírně lepší čísla vykazují i broskve, hrušky, višně a švestky. Pro spotřebitele to však neznamená levnější nákup. Nabídka českého ovoce je příliš malá na to, aby mohla hnout tržní cenou.
Fenomén samosběrů
Naději na kvalitní a dostupné ovoce ale nabízí samosběry. A ty v posledních letech zažívají tichý, ale vytrvalý comeback. Nabízejí nejen levnější ovoce, ale i zážitek, jaký supermarket nenabídne.
Borůvky v sadech pořídíte za zhruba 150 korun za kilo, zatímco v obchodě cena dosahuje i 350 korun. Maliny stojí v samosběru přibližně 150 korun, zatímco v regálech se běžně pohybují v řádu stovek korun.
Meruňky jsou na místě sklizně dostupné za 30 až 70 korun, v prodejnách často za cenu kolem sta korun. Třešně vyjdou při samosběru na 50 až 100 korun, což je výrazně méně než maloobchodní cena přesahující 150 korun. Cenový rozdíl je markantní a kvalita nesrovnatelná. Spotřebitel tak nejen ušetří, ale dostane i čerstvější produkt.
Pro pěstitele je samosběr logickým krokem. Odpadají jim náklady na sklizeň, balení a logistiku, navíc se obejdou bez zprostředkovatelů, což zvyšuje jejich marži. Zákazník si může vybrat, co mu chutná, a sám se rozhodnout, kolik si odnese. Obě strany profitují.
Sezóna samosběrů začíná obvykle v polovině června a trvá až do září. Začínají jahody, následují maliny, borůvky, třešně, ostružiny, později jablka, hrušky a švestky. Přesný kalendář závisí na počasí a lokalitě. Informace o sběru zveřejňují ovocné sady na svých webových stránkách nebo sociálních sítích. V mnoha případech je nutná předchozí rezervace.
Kdo letos vyrazí do sadu, nejen ušetří, ale i podpoří českého pěstitele. Odejde s voňavým košem ovoce, zážitkem, který regál nenabídne, a vědomím, že jeho peníze zůstaly v tuzemské ekonomice…