Pomlouvat firmy povoleno, u soudu se obrany nedomohou. Judikát možná změní Ústavní soud

Hustá dvojka z předvolební kampaně ČSSD, duo Matěj Stropnický – Jana Maláčová, může být, jak se zdá, v klidu. Vodárenské společnosti Veolia se sice jejich výroky o tom, že „jen těží naši vodu, kasíruje, neinvestuje a neudržuje potrubí a jen hrabe pod sebe“, dotkly natolik, že dvojici politiků žalovala o omluvu a také o náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 tisíc korun, jenže na soud nedošlo a pravděpodobně ani nedojde.

Soudce Městského soudu Filip Liška totiž Veolii upozornil, že moc šancí nemá. A poukázal na verdikt Nejvyššího soudu, který je pro výklad práva závazný. Podle něj právnické osoby nárok na odškodnění nemajetkové újmy nemají.

K detailům verdiktu (jeho celé znění zveřejněné 19. ledna 2022 ZDE) se dostaneme níže. Pro Veolii to ale znamená, že pokud se Stropnický s Maláčovou neomluví dobrovolně (soudce dal oběma stranám lhůtu na dohodu), bude mít firma nejspíš smůlu. Podobných případů přibývá.

Změna pravidel v průběhu hry

Nedávno oznámila protikorupční organizace Transparency International, že stáhla svou žalobu na Andreje Babiše právě ve věci ochrany svého dobrého jména.

„Žalobu jsme podali v roce 2019. Za uplynulé tři roky se ale soudní výklad podstatně změnil, a to v neprospěch všech právnických osob, které někoho žalují na ochranu dobrého jména. Což se dotýká i našeho případu,“ řekl právník Transparency International Petr Leyer.

Andrej Babiš, tehdy v pozici premiéra, opakovaně Transparency International označil mimo jiné za zkorumpovanou organizaci poté, co upozornila na jeho střet zájmů. „Pravidla se změnila v průběhu hry. V této chvíli tak už není žaloba přípustná. Pro nás je ale stěžejní, že i odvolací soud řekl, že jednání Andreje Babiše je nepřijatelné,“ dodal Leyer.

Škodlivý precedens

Rozhodnutí Nejvyššího soudu bude mít dopad i na další běžící či případné nové procesy, kdy se právnická osoba žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy.

Závazný verdikt, na nějž se nyní soudy v podobných případech odvolávají, padl v rámci řešení sporu mezi občanským sdružením Ústecké šrouby, které kriticky upozorňovalo na aktivity firmy Juros v Ústí nad Labem. Firma požadovala po spolku omluvu, Nejvyšší soud však její dovolání zamítl.

„Předně je třeba zohlednit, že ze samotné ústavní garance dobré pověsti podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod nevyplývá nezbytnost její zákonné ochrany prostřednictvím soukromého práva právnické osoby na odčinění nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do její pověsti. (…) Konečně existence práva právnické osoby na odčinění nemajetkové újmy v důsledku neoprávněného zásahu do její pověsti nevyplývá ani z ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána,“ zní hlavní argument Nejvyššího soudu.

Z toho plyne, že firmy sice mohou nadále využít zvláštní zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže anebo se domáhat satisfakce pomocí trestního práva (například přes trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže), už se to však nemůže týkat „pouhé pomluvy“.

Překvapené arcibiskupství

Novinka v soudní praxi před nedávnem překvapila například i Arcibiskupství pražské. To se dožadovalo omluvy za texty publikované spolkem Kverulant.org o tom, jak arcibiskupství nakládá se svým majetkem.

Arcibiskupství vadilo, jak kriticky mluvil o bezplatném převodu vzácných historických knih tzv. Manderscheidské knihovny z majetku arcibiskupství.

Svůj požadavek na omluvu ale počátkem března v jednací síni stáhlo poté, co soudkyně Jana Přikrylová upozornila na to, že se musí řídit judikátem Nejvyššího soudu. „Přiznám se, že jsem o tom judikátu v tu chvíli vůbec nevěděl. A vypadalo to, že právník protistrany taky ne,“ říká zakladatel Kverulant.org Vojtěch Razima.

Kardinál Duka a spol. ovšem na omluvě dle svého vyjádření trvají. Žalobu proto plánují podat znovu, pokud tedy o možnosti žádat omluvu rozhodne Ústavní soud. K němu totiž putuje zmíněný prvotní spor z Ústecka.

Změní něco Ústavní soud?

To, jak ústavní soudci s verdiktem kolegů z Nejvyššího soudu naloží, může přístup soudů opět obrátit. Nelze vyloučit, že nemožnost právnických osob domáhat se soudně ochrany svého dobrého jména, omluvy i odškodnění, bude jen krátkou epizodou české soudní praxe.

Stávající přístup mezitím může promluvit i do dalších mediálně hojně sledovaných případů.

Například do kauzy Jany Peterkové, kterou Městský soud v Praze v polovině ledna nepravomocně odsoudil za šíření dezinformací o úmrtí seniorů po očkování proti covidu-19 k omluvě, smazání dezinformačních videí a k pokutě 250 tisíc korun (na jejíž zaplacení již Peterková začala vybírat peníze od svých fanoušků).

Peterkovou žaloval provozovatel domova pro seniory v Měšicích u Prahy, společnost Antonia senior services, tedy taktéž právnická osoba.

Peterková by se u odvolacího soudu mohla s ohledem na verdikt Nejvyššího soudu vyhnout pokutě a povinnosti se omluvit.

V jejím případě je však nadále ve hře obžaloba za šíření poplašné zprávy, protože se ho podle obvinění dopustila v nouzovém stavu. V případě odsouzení by jí mohlo hrozit až osm let vězení.

Článek, jehož autorem je Robert Břešťan, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.