Proč jsou investice v Evropě tak slabé?

Z poslední studie z pera OECD vyplývá, že reálné investice jsou napříč členskými zeměmi zhruba o 23 procent nižší, než by odpovídalo trendu běžnému před velkou finanční krizí (v roce 2008).

Otázkou je, co za tím stojí, a zda je v dohledu naděje na změnu.

Nejistota a strukturální změny

Podle výše zmíněné analýzy OECD  jde jen částečně o důsledek vyšší podnikatelské nejistoty odrážející kombinací finanční krize, obchodních válek, klimatické změny, pandemie COVID 19 či s tím související fragmentaci globálních výrobních řetězců.

Z velké části jsou na vině strukturální změny ve vyspělých ekonomikách. Zásadní změnou je výrazný nárůst podílu investic do softwaru, datových řešení, hardwaru a výzkumu a vývoje. Tento rostoucí akcent na digitální a znalostní ekonomiku a investice s ní spojené se projevuje napříč odvětvími od zemědělství po zpracovatelský průmysl.

Investice do “nehmotných aktiv” jako výzkum a vývoj jsou spojené obecně s vyšší mírou rizika a nejistoty. Když k ní přidáme hluboké změny v globálních výrobních řetězcích (daných obchodními válkami a zelenou transformací) není divu, že na straně byznysu roste požadavky na výnosnost investičních projektů. Přes historicky relativně nízké náklady na kapitál se pak ve finále investuje méně.

Opatrní Němci a Italové

Opatrnost firem je (ne úplně překvapivě) vyšší tam, kde se investicím do digitálních technologií dařilo v uplynulých dekádách výrazně méně. Tedy ve vybraných evropských zemích v čele s Itálií a Německem.

Naopak nejméně jsou zasaženy ty ekonomiky, kde se investuje ještě tak trochu “po staru”. Přesun investic do “nehmotné” sféry v nich není tak výrazný – například v sousedním Polsku. Průměrná tempa investic v této zemi jsou v posledních dvou dekádách podobná jako před velkou finanční krizí.

Česko je spíše v dolní části pelotonu OECD, ale viditelně překonává daleko více klopýtající Německo…