Obdivovaná i nenáviděná vládkyně Evropy. Nejen tak lidé vnímají Angelu Merkelovou

Konec v čele Křesťanskodemokratické unie (CDU) a za tři roky i v čele Německa. Takový scénář oznámila před pár dny Angela Merkelová, německá kancléřka.

Zdali to znamená definitivní konec politické kariéry nejmocnější ženy světa, jak ji označil časopis Forbes, není jasné. Nicméně, jak sama Merkelová prohlásila, o funkci v rámci Evropské unie (EU) nemá zájem.

Kdo ale vlastně je Angela Merkelová a jaký odkaz po ní, po jejím odchodu z politiky, zůstane?

Tak jako u většiny politiků, názor na její osobnost rozděluje společnost. Jedni mají Angelu Merkelovou za fenomenální političku, která spojuje EU, druzí ji nenávidí kvůli jejím mnohým naivním rozhodnutím, která v současné době naopak Evropu rozdělují.

Polské počátky

Pojďme ale zkoumat mocnou lady současného světa od její praminulosti. Angela Merkelová má kořeny v Polsku. Její dědeček se narodil v Poznani, ale jelikož se cítil být více Němcem než Polákem, tak ve třicátých letech 20. století odešel do Berlína a změnil si jméno na Kasner.

Angela Merkelová se narodila 17. července 1954 v Hamburku, v tehdejším ještě západním Německu, původním jménem Angela Dorothea Kasnerová. Krátce po jejím narození se ale celá rodina přesunula do Německé demokratické republiky (NDR), do města Templin, kam byl její otec, pastor, přeložen na místní faru.

Angela již od základní školy vykazovala značné nadání pro matematiku, a tak se v roce 1973 rozhodla studovat fyziku na univerzitě v Lipsku. V sedmdesátých letech vstoupila mladá Merkelová do východoněmeckého Svazu svobodné mládeže, který tehdy vyznával komunistickou ideologii.

Česká akademická stopa

Mezi lety 1978 a 1990 pracovala Angela jako vědecká pracovnice na Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDR v Berlíně. V roce 1986 získala doktorát za svou práci o rychlostních konstantách při reakcích jednoduchých uhlovodíků.

Její akademická kariérní etapa se mimochodem pojí i s Českou republikou (resp. Československem, pozn. red.). V Praze totiž dokončovala svou doktorandskou práci, neboť  k dokončení své práce potřebovala výkonný počítač, který by zvládl zpracovat velké množství dat.

Jelikož takový počítač tehdy nebyl na žádném institutu v NDR, musela Angela do Prahy, kde měl pražský Institut organické chemie Československé akademie věd na svém oddělení počítač značky IBM. Zde navázala velmi blízký vztah s kvantovým chemikem a ředitelem ústavu Zdeňkem Havlasem a Rudolfem Zahradníkem, se kterými i po dokončení své práce udržovala kontakt.

Angela Merkelová (vpravo) a Lothar de Maizière v době úsilí o sjednocení Německa (srpen 1990). Zdroj: Wikipedia.org

Od chemie k politice

Za existence NDR se Angela v politice neangažovala v žádné opoziční straně. Až během převratu v roce 1989 vstoupila do nové strany Demokratischer Aufbruch (DA), kde se později na několik měsíců stala dokonce zástupkyní mluvčího poslední východoněmecké vlády.

Když se v roce 1990, kdy došlo ke sloučení Německa, spojila strana DA s východoněmeckou CDU, stala se Angela automaticky členkou celoněmecké strany CDU. V témže roce ji zvolili za tuto stranu do Spolkového sněmu.

Ve vládě kancléře Helmuta Kohla se poté stala ministryní pro ženy a mládež (1991–1994), stejně tak byla zvolena i místopředsedkyní strany CDU. Mezi lety 1994 až 2000 vystřídala několik politických funkcí, od ministryně pro ochranu životního prostředí až po generální tajemnici strany CDU. V této funkci poté setrvala až do roku 2000.

Kauza finančních machinací

V roce 1999 přišel zlom v Angelině politické kariéře poté, co vyšla najevo aféra s finančními machinacemi v rámci strany CDU.

Tehdejší kancléř Helmut Kohl přiznal, že za své vlády několikrát porušil zákon o darech politickým stranám a nezákonně tak pro svou stranu získal finanční dary v hodnotě několika milionů marek.

Tato aféra dodnes rozděluje veřejnost i v pohledu na Merkelovou. Kohl totiž po celou dobu vlády držel nad Angelou ochrannou ruku a nejednou o ní mluvil jako o „své svěřenkyni“.

Jenže zatímco se všichni ostatní členové strany k aféře a zapojení samotného Helmuta Kohla veřejně nevyjadřovali, Angela se od svého „ochránce“ okamžitě odvrátila. Prostřednictvím rozhovoru pro média dokonce straně CDU doporučila, aby se od Kohla co nejrychleji distancovala.

Právě svým postojem vůči Helmutu Kohlovi, který později celou situaci popisoval jako vražení kudly do zad, získala potřebné hlasy v rámci strany CDU k tomu, aby byla v dubnu 2000 zvolena do čela celé CDU.

Éra kancléřky

V květnu 2005 byla Angela Merkelová nominována na úřad spolkového kancléře za strany CDU a CSU. Po získání těsné většiny v Bundestagu nakonec v této funkci nahradila tehdejšího kancléře Gerharda Schrödera.

První vláda Angely byla ve znamení koalice CDU/CSU a strany SPD. Tato vláda trvala od 22. listopadu 2005 až do 28. října 2009. Po volbách do Spolkového sněmu v roce 2009 se Angela stala kancléřkou druhé vlády, kterou tentokrát tvořila koalice stran CDU/CSU a FDP.

Angele Merkelové se podařilo obhájit svůj post i potřetí v roce 2013, kdy vyhrála volby se ziskem skoro 42 procent hlasů. Poté, co se její koaliční partner z druhé vlády, strana FDP, nedostala do Spolkového sněmu, dojednala Merkelová novou koalici, tentokrát opět ve složení stran CDU/CSU a SPD.

Odvrácení voličů

V posledních volbách v září 2017 utrpělo ovšem společenství stran CDU/CSU citelnou ztrátu voličů. Oproti předchozím volbám v roce 2013 ztratily skoro devět procent hlasů.

Kancléři v čele Německa podle délky vlády

Pozn: * Pokud Angela Merkelová dokončí i své čtvrté působení ve funkci kancléřky, bude délka její vlády přes 15 let.

Po složitých jednáních došlo nakonec k uzavření koalice mezi stranami CDU/CSU a SPD. A Angela Merkelová se nakonec i napočtvrté v březnu 2018 stala kancléřskou Německa.

Od konce druhé světové války se tak stala teprve třetím kancléřem, po Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi, který byl do své funkce zvolen napočtvrté.

Její strana citelně ztratila i v roce 2016, kdy se ve třech německých spolkových zemích konaly volby do zemských sněmů. Jednalo se v podstatě o první volby od propuknutí migrační krize.

Strana Merkelové ve volbách přišla o mnoho hlasů, což bylo jasně vyslanou zpětnou vazbou na její vstřícnou „vítací“ politiku vůči migrantům.

Zejména kvůli migrační krizi ztrácí i nadále důležité voliče, stejně tak se kvůli této krizi dostala kancléřka do sporu se sesterskou stranou CSU a jejím předsedou Horstem Seehoferem, který patří mezi největší kritiky „politiky vítání“. Spor mezi sesterskými stranami dokonce jednu dobu ohrožoval existenci samotné vládní koalice.

Angela si chce úřad kancléřky udržet až do roku 2021, do konce legislativního období. Poté, jak se nechala slyšet, na funkci kancléřky již nebude kandidovat, naopak má v plánu odejít z politického života.

Co za Angelou Merkelovou zůstane? V jakém stavu předá Německo – největší evropskou ekonomiku?

Za vším hledej peníze

Všeobecně se ekonomice Německa v posledních letech daří. V loňském roce rostlo HDP dokonce o 2,46 procenta ročně, což je nejrychlejší tempo růstu od roku 2011, kdy německá ekonomika rostla o 3,72 procenta ročně.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Vyhrálo Německo nad migrační vlnou? Zdá se, že ano – práci má čtvrtina uprchlíků

Jak vypadá chudoba v Německu? Nakupovat jen ve slevách a jíst málo

Německý průmysl chce jít příkladem při snižování emisí oxidu uhličitého

Výše celkového německého HDP dosáhla v roce 2017 3,9 bilionu dolarů. Pro srovnání, Francie za stejné období dosáhla 2,58 bilionů dolarů HDP a Rusko například 1,57 bilionů dolarů. Ekonomika Německa se tak na celkovém HDP Evropské unie podílí skoro 21 procenty, což je nejvíce ze zemí Evropské unie. Na druhém místě je Velká Británie (16 %) a pak Francie (15 %).

GRAF: Vývoj německého HDP
Od roku 2000 do současnosti, v procentech

Zdroj: Tradingeconomics.com

I v dalších ukazatelích ukazuje ekonomika, že je na tom dobře. Nezaměstnanost je v Německu v současné době na rekordně nízké hodnotě, když na konci října klesla až na hodnotu 4,9 procenta. To je nejnižší míra od sjednocení Německa v roce 1990.

V době kdy kancléřka přišla v roce 2005 do své funkce, se míra nezaměstnanosti pohybovala na úrovni okolo 12 procent. Příznivá situace na poli nezaměstnanosti podporuje spotřebitelské výdaje, které se v posledních několika letech staly motorem německé ekonomiky.

Německu se také poměrně slušně daří snižovat i poměr zadlužení vůči HDP. Zatímco ještě v roce 2010 bylo na úrovni skoro 80 procent HDP, v současné době kleslo na 59,9 procenta HDP.

O slušné kondici německé ekonomiky svědčí i vývoj indexu DAX. Index DAX je německý burzovní akciový index frankfurtské burzy. Do tohoto indexu se započítávají průběžné ceny akcií vybraných 30 nejvýznamnějších německých společností.

GRAF: Vývoj německého akciového indexu DAX
Od roku 2000 do současnosti, v bodech

Zdroj: TradingView

To, že se daří firmám kótovaným na burze, se projevuje i na jejich výsledcích promítaných do výsledků zahraničního obchodu.

Zahraniční obchod dosáhl v loňském roce rekordu. Objem zahraničního obchodu vzrostl v roce 2017 o 7,2 procenta na 2 134 miliard eur. Zatímco Německo vyvezlo zboží v hodnotě 1 279 miliard eur, dovezlo pouze 1 034 miliard eur.

Z toho do států Evropské unie vyvezlo Německo zboží v hodnotě 471,5 miliardy eur.

GRAF: Vývoj salda obchodní bilance
Od roku 2000 do současnosti, v mil. eur

Zdroj: Tradingeconomics.com

U dalších ukazatelů lze říci, že víceméně kopírují vývoj v celé Evropě.

Nízké úroky

Úrokové sazby se v Německu drží na stejně nízké úrovni jako ve zbytku celé Evropy. Sazby na hypotečních úvěrech ještě donedávna kopírovaly skoro stejný průběh jako v České republice.

Zatímco ale u nás zatáhla centrální banka za ruční brzdu a základní úrokovou sazbu začala zvyšovat, v Německu se i nadále sazby drží poměrně nízko. V současné době se průměrná úroková sazba pohybuje pod dvěma procenty a to přesněji kolem 1,85 procenta.

GRAF: Vývoj průměrné hypoteční úrokové sazby v Německu
Za posledních pět let, v procentech

Zdroj: Statista

Německu se ekonomicky pod vládou kancléřky Merkelové daří. Její vláda nebyla a jistě ani nebude jednoduchá. V rámci své vlády musela čelit mnohým složitým situacím, které její předchůdci řešit nemuseli.

Upřít se jí nedá ani vytrvalost a snaha všechny krize, ať už na národní, či mezinárodní úrovni, které za její vlády nastaly, aktivně řešit.

O to smutnější je nastávající konec její vlády ve funkci kancléřky, který bude již navždy poznamenaný naivní vítací politikou, za kterou ji velká většina německého obyvatelstva odsoudila.