František Honsa: Žaloba proti VW kvůli Dieselgate je velmi výjimečná

Je to jen pár dnů, co poškozeným Evropanům v kauze Dieselgate přišla dobrá zpráva. Evropský parlament se totiž vyslovil pro odškodnění podvedených majitelů aut. Po celém světě se přitom jednalo o 11 milionů automobilů značek Audi, Porsche, Seat, Škoda a Volkswagen (VW), přičemž většina je v rámci Evropy – zhruba 8,5 milionu vozů.

Součástí seznamu doporučení europoslanců je i výzva, aby se majitelé aut dočkali od výrobce finančního odškodnění a aby Evropská komise navrhla pravidla pro společný unijní systém odškodňování, což by posílilo ochranu spotřebitelů.

Volkswagen ale dlouhodobě odmítá žádosti, aby evropské zákazníky za emisní skandál odškodnil podobným způsobem jako majitele aut v USA. Zde Němci již vinu přiznali a oficiálně dostali od federální vlády pokutu ve výši 4,3 miliardy dolarů (zhruba 108,2 miliardy korun). Další dvě miliardy dolarů musí koncern během deseti let investovat do infrastruktury pro elektromobily.

Zkraje dubna pak VW oznámil, že bude finančně kompenzovat i jednotlivé americké státy za porušení zákona na ochranu životního prostředí.

Evropské čekání na odškodnění

Zatímco v USA automobilka vyčíslila celkové náklady v souvislosti se skandálem na 25 miliard dolarů, v Evropě VW pouze upravuje motory a k žádnému odškodnění nedošlo. I proto se v celé řadě evropských států rozjely série žalob. Včetně Česka, kde zatím čtveřice Čechů podala žalobu na VW a Škodu Auto, ale zároveň spustila kampaň Safe Diesel, jež má sdružit postižené české zákazníky, kteří společně chtějí po koncernu odškodnění.

„Počet registrací  se blíží třem tisícovkám zájemců. S nimi uzavíráme komisionářské smlouvy, což je smluvní vztah, na jehož základě můžeme pod firmou Safe Diesel podat případ k soudnímu projednávání,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Peak.cz František Honsa, partner advokátní kanceláře BBH, která právní agendu Safe Diesel v žalobách vede.

K první čtveřici žalobců by tak již brzy mohlo přibýt dalších 300 postižených spotřebitelů. „Zájem projevují čím dál častěji i právnické osoby,“ dodává Honsa s tím, že určitě ještě poroste, protože v Česku se problém týká 165 tisíc lidí.

Právní kancelář BBH se specializuje na procesy o náhrady škody, máte mnohaleté zkušenosti. Jak vnímáte ten současný spor, dokážete ho srovnat s některým z těch ostatních?

Tento případ je odlišný téměř ve všech aspektech. Je výjimečný už jen tím, o jak vysokou částku se jedná. V případě, že by se spotřebitelům v Česku platila i jen minimální částka 5 100 dolarů, která se platila v USA – a není důvod, aby se jim neplatila –, tak to může být v celkovém objemu až 21 miliard korun.
Další aspekt spočívá v tom, že jde o spor obrovského gigantu proti mnohem méně zdatnému soupeři, což je průměrný občan České republiky, který si koupil Škodu Octavia či Fabia nebo jakýkoli jiný model z koncernu Volkswagen s dotčeným motorem EA189. Tím jsou rozdané karty v tom, že jde o slabou stranu proti silné straně, která má na své straně důvěru celého světa, všech ekonomických novinářů, vlád či regulátorů. To je na tom možná to nejvýjimečnější – jakou má Volkswagen důvěru i po porušení pravidel, spočívajícím v instalaci falšujícího softwaru, jemuž se zkráceně říká odpojovací zařízení (tak to formuluje i německá homologační agentura KBA), takže toto zařízení v podstatě nejde odhalit. Tudíž spotřebitel neměl jakoukoli šanci se bránit.
Nemluvě o tom, že spotřebitelé podobnou důvěru rozhodně nemají, a k tomu nedisponují takovými finančními prostředky jako VW.

Spor se netýká jen Česka, ale i dalších zemí. Spolupracujete při hledání té právní odpovědnosti i s právními kancelářemi v jiných zemích – v Belgii, Nizozemsku, Německu? Je třeba vést právní spory po jednotlivých státech?

Nedává to moc smysl. Jsme samostatné státy a vycházíme z jurisdikce, kterou máme. Na druhou stranu i u nás se vychází z klišé umístěných do éteru lidmi sympatizujícími s VW, kteří říkají: V Americe je to jinak, tam se může žalovat za celou federaci, to se tady nemůže, zapomeňte, tečka.
Nicméně opak je pravdou. V Británii je podána hromadná žaloba, kde VW žaluje deset tisíc spotřebitelů. Hromadná žaloba je podána také v Nizozemsku a další žaloby jsou podány v řadě dalších států. A i u nás jsme našli způsob, jak se spotřebitelé mohou sdružit do jedné žaloby.
Podle mého soudu si žádný nadnárodní koncern tohoto typu nemůže dovolit, aby se dlouhodobě soudil s tisícovkami svých zákazníků, kteří se cítí podvedení. Nevěřím, že to je možné. A za chvíli jich budou statisíce.

Lze čekat i spory s dalšími výrobci s tím, jak se objevují zprávy, že VW nebyl jediný falšující?

A kdo myslíte, že ty zprávy na trh dává? Nehledě na to, že princip odpovědnosti se tím přeci nemění. Zpráva německého ministerstva dopravy, respektive závěr jeho vyšetřovací komise jasně říká: Volkswagen měl ve svých vozech nedovolené odpojovací zařízení v rozporu s článkem 5 nařízení Rady Evropy zvané Euro 5 a Euro 6. Podobné odpojovací zařízení nebylo nalezeno v autech žádné jiné značky než VW.

Ať Amerika, či Evropa, podvádět se nesmí

VW byl vlastně potrestán zatím jen v USA, a ne v Evropě. Dává smysl přepočet výše americké finanční kompenzace sem k nám?

Dává to obrovský smysl, protože i když jsou v Americe a Evropě různé zákony, tak v obou právních řádech je napsáno, že nesmí být porušena povinnost vůči spotřebiteli, nesmí se podvádět a v případě, že je tím způsobena újma, tak tato újma musí být napravena. O to více, pokud se postupovalo lstivým způsobem – to je třeba uvedeno v českém právním řádu.
To samé uplatňovali Američané, akorát že oni mají větší historii právních sporů. Navíc se sporů účastnily i státní orgány, takže Volkswagen věděl, že u nich bude postup proti němu důraznější.
Ale není žádný důvod vypočítávat újmu třeba v Česku významně odlišným způsobem, než v Americe. Tam ji soud vypočítával na základě toho, o kolik klesla prodejní hodnota aut, o kolik se zvýšila spotřeba, o kolik se snížil výkon a jakým způsobem bylo zasaženo do přirozených práv lidí, kteří byli podvedeni.
Což je ostatně i jeden z argumentů eurokomisařky Věry Jourové, která tvrdí, že lidé musejí být odškodněni za to, že byli jako spotřebitelé podvedeni. A tahle část bude podle mě stát Volkswagen nejvíce a stála ho nejvíce i v Americe.

Jak moc se liší angloamerický systém legislativy od evropského, potažmo českého v souvislosti s kauzou Dieselgate?

Liší se v rychlosti, razantnosti, efektivnosti. Paradoxně se příliš neliší v tom, co se smí a nesmí a jaké vznikají škody. V Americe jsou zvyklí rychle postupovat, mají sebevědomé zkušené soudce i procesní instituty, které jsou rychlé a mají velké zkušenosti. Ale to je veškerý rozdíl.
Vlastně ještě z nějakého záhadného důvodu se tamní vládní organizace zastávají spotřebitelů, což se tady neděje. I proto velmi oceňuji práci eurokomisařky Věry Jourové (prosazuje, aby VW nefinančním způsobem, např. delší záruky či opravy zdarma, odškodnil postižené zákazníky, ale ne finančně jako v USA, pozn. red.).

Jak v Americe došli ke zmíněným 5 100 dolarům?

Je to vlastně minimum, které po právních tahanicích obou stran sám VW dohodl jako minimální újmu, kterou utrpěl ten „nejposlednější“ z poškozených spotřebitelů v USA. Není to tedy číslo vytažené ze vzduchu, ale je to dobrý ekvivalent. Sám Volkswagen dobře ví, proč na toto číslo přistoupil.

Vidět je jen eurokomisařka Jourová

Neměly by vlastně na ochranu spotřebitele, když už se o ní bavíme, vystupovat organizace typu České obchodní inspekce (ČOI) u nás a podobně i v dalších zemích? Činí ČOI a jí podobné nějaké kroky?

Zástupci ČOI rozhodně neberou tento problém na lehkou váhu a připravují společný postup se spolupracovníky Věry Jourové. Například s vedoucím sekce na ochranu spotřebitelů Eduardem Huliciusem. A jednáme s nimi i my.

Nicméně je to zatím ve fázi sbírání podkladů a příprav?

V zásadě jediný, kdo v kauze něco dělá, je eurokomisařka Jourová, která však má relativně malé pravomoci, i když dělá práci, jako kdyby je měla trojnásobné. Nikdo jiný kromě ČOI a jí se tomu u nás nevěnuje. Ale ČOI k tomu byla vyzvána. Ministerstvo dopravy se tomu věnuje tím způsobem, že poskytuje součinnost Škodě Auto a VW na ochranu jejich zájmů. A to, že obesílají podle své databáze majitele dotčených vozidel, aby jeli do servisu.
Když jsme požádali ministerstvo dopravy o spolupráci v téže věci, aby rozeslalo dopis společnosti Safe Diesel, který říká spotřebitelům, jak chránit svá práva, tak to odmítlo. Přitom podle našeho názoru by v tomto směru mělo být dosaženo spravedlivého přístupu.
Nejlepší – byť i paradoxní – na tom všem je, že v jednom z dopisů naší korespondence s ministerstvem se uvádí: „tento typ servisu neposkytujeme pro komerční účely.“ A co je tedy Škoda a VW? Nic jiného než komerční subjekty, kterým je to poskytnuto automaticky.

O co opírá svoji žalobu advokátní kancelář BBH zastupující poškozené Čechy v kauze Dieselgate, se dočtete ve druhé části rozhovoru.