Mohlo by vás také zajímat
Matrix dostává reálnou podobu. Stát bude šmírovat, kdo co prodává přes internetové bazary
Vladimír Brůna 9. prosince 2022Platit daně je normální. Zaklekávat ale ne. Šmírovat, kdo co prodává přes internetové bazary, a pak dát kvůli tomu někomu…
Evropský plán na boj s drahými energiemi. Státy se shodnou jen na minimu možného
Jan Bureš 3. října 2022Evropě chybí jednotné řešení energetické krize. Velkou část odpovědí na energetickou krizi totiž "šijí" národní státy stále málo koordinovaně "domácí…
Neustálý přísun hutního materiálu je základem vedení ziskového výrobního podniku. Čí služby stojí za to?
Komerční sdělení 8. srpna 2022Majitelé nejrůznějších strojírenských firem zaměřujících se na práci s kovy zajisté moc dobře chápou důležitost spolupráce se spolehlivými dodavateli. Jakákoliv…
- Analýza
ArcelorMittal Ostrava čeká na kupce. Proč ho Indové musejí prodat?
Ocelářská skupina ArcelorMittal mění své evropské působení. Kvůli akvizici italské ocelárny Ilva musí prodat ostravský závod a dalších pět oceláren v Evropě. V jakém stavu skupina je a jak si stojí její ostravská součást?
Evropský ocelářský průmysl prochází obdobím změn. Na jedné straně uvalily USA vyšší cla na dovoz oceli z Evropské unie, na druhé straně dochází i ke konsolidaci oboru na starém kontinentu. A to se týká i ostravských podniků, které vlastní největší ocelářská společnost světa ArcelorMittal.
Pojďme se podívat blíže na tohoto vlastníka a na to, proč se nyní jeho evropské aktivity mění a přesunují.
Chuť na italský podnik
Již na konci loňského roku ArcelorMittal začal jednat s případnými zájemci o prodeji svých hutí v Ostravě a některých dalších podniků v Evropě. Ty ocelářská skupina nabídla jako kompenzační balíček v souvislosti s akvizicí italské ocelárny Ilva.
ArcelorMittal sice získal souhlas Evropské komise k akvizici ocelárny Ilva, podmínkou ale je, že na evropských trzích s ocelí musí zůstat zachována efektivní hospodářská soutěž. ArcelorMittal tak některé své podniky prodat musí.
Podobně jako když v roce 2016 největší pivovarnická skupina světa Anheuser-Busch InBev přebírala svého menšího konkurenta SABMiller a musela prodat všechny pivovarnické aktivity SABMilleru v Evropě, a to včetně velmi cenného Plzeňského Prazdroje.
VÍCE O PIVOVARECH ZDE:
Světová pivní jednička AB InBev sází na rozmanitost. Trendem bude nealko
Asahi – japonské „ranní slunce“ již svítí nad Plzeňským Prazdrojem
Na konci roku 2017 přesáhla bilanční suma skupiny 85 miliard dolarů (přes 1,8 bilionu korun). Aktiva skupiny ArcelorMittal sice v minulosti přesáhla i 130 miliard dolarů, od roku 2008 ale postupně klesala. Trend se obrátil až v loňském roce, kdy bilanční suma vzrostla o více než 10 miliard dolarů.
TABULKA: Konsolidované výsledky ArcelorMittal
Za poslední tři roky, údaje jsou v mld. USD.
Zdroj: výroční zprávy ArcelorMittal
Podobně na tom byl i vlastní kapitál skupiny, který klesal až do roku 2015, kdy začal opět růst. Za poklesem stálo i ztrátové hospodaření. Od roku 2012 do konce roku 2015 vykázala skupina ArcelorMittal celkovou ztrátu téměř 15 miliard dolarů!
V roce 2012 a 2015 se dokonce dostala i do provozní ztráty. Zisku skupina dosáhla až v roce 2016, což bylo poprvé od roku 2011. Loni se jí velmi dařilo a vytvořila vůbec nejvyšší zisk od roku 2008.
Ostravo, Ostravo
Do ostravských hutí s původním názvem Nová Huť a. s. se zahraniční vlastník dostal v roce 2003, kdy český stát prodal majoritní podíl 67,25 procenta akcií za společnosti LNM Holdings, což byl jeden z předchůdců ArcelorMittal.
LNM krátce poté koupila skupina Ispat a ostravská společnost tak byla přejmenována na Ispat Nová Huť a. s. Po vzniku holdingu ArcelorMittal se v roce 2007 z ostravských hutí stala současná ArcelorMittal Ostrava a. s. (AMO).
V současnosti má ostravská huť přes 7 000 zaměstnanců a ročně většinou vyprodukuje přes dva miliony tun oceli, zejména pro stavební a strojírenské účely. Loni to sice bylo jen 1,8 milionu tun, pro letošek ale plánuje opět zvýšit výrobu na 2,3 milionu.
Své výrobky vyváží do více než 40 zemí. V roce 2016 vytvořil AMO čistý zisk 1,308 miliardy korun, což byl významný nárůst oproti roku 2015, kdy byl zisk „jen“ 291 milionů a tržby 28,786 miliardy korun. Celkově ale ostravské hutě tvoří z konsolidačního celku ArcelorMittal jen poměrně malou část.
TABULKA: Výsledky ArcelorMittal Ostrava a podíl na konsolidačním celku
Za posledních sedm let, tržby jsou v mld. USD, podíly pak v procentech.
Zdroj: výroční zprávy ArcelorMittal Ostrava
Jak je z tabulky patrné, dlouhodobě se Ostrava na tržbách ArcelorMittal podílí zhruba dvěma procenty.
Největší podíl hutní výroby v ostravských hutích ArcelorMittal tvoří dlouhé a ploché válcované výrobky. To je důležité právě v souvislosti s akvizicí italské Ilvy.
Skupina ArcelorMittal loni vyrobila celkem téměř 30 milionů tun plochých výrobků, což je necelá třetina evropské spotřeby. Celkové kapacity plochých výrobků ArcelorMittalu jsou dokonce ještě vyšší, pokryly by až 40 procent spotřeby evropského trhu.
Největšími evropskými trhy s plochou ocelí jsou Německo a Itálie. V Německu automobilky a výrobci různých spotřebičů spotřebují zhruba 24 milionů tun ploché oceli, v Itálii je to zhruba 16 milionů tun.
Jedna z ostravských vysokých pecí. Zdroj: ostrava.arcelormittal.com
Příliš velké, italské sousto
A právě italská ocelárna Ilva, která je jednou z největších oceláren v Evropě, ročně vyprodukuje zhruba šest milionů tun oceli a specializuje se právě na výrobu plochých válcovaných výrobků.
Pokud by tak ArcelorMittal koupil Ilvu, aniž by se některých svých výrobních kapacit zbavil, mohl by získat více než poloviční podíl na tomto trhu v Evropě.
A právě to by podle názoru Evropské komise mohlo vést k omezení hospodářské soutěže, která je jedním ze základních předpokladů k dosažení co největší ekonomické efektivity.
Kromě ostravských hutí proto ArcelorMittal nabídl k prodeji také továrny v rumunském Galati, italském Piombinu, makedonský ArcelorMittal Skopje, lucemburský ArcelorMittal Dudelange a provozy v belgickém Lutychu.
Tímto dojde k prodeji asi 13,5 procenta společnosti, přičemž v rámci její evropské části je to o něco více než čtvrtina. Podle některých informací padla nejdříve jiná nabídka, Evropskou komisi ovšem uspokojila až tato varianta.
INFOGRAFIKA: Čeho všeho se ArcelorMittal zbavuje?
Výše uvedených šest společností ročně vyrobí něco přes šest milionů tun plochých ocelových výrobků, tedy podobné množství jako italská Ilva. Díky tomu, že je prodá a místo nich koupí Ilvu, si ArcelorMittal zachová podobnou výrobní kapacitu, což se Evropské komisi zamlouvá.
Co ArcelorMittal získá?
ArcelorMittal výměnou za prodej výše uvedených šesti dceřiných společností může za 1,8 miliardy eur (přes 46 miliard korun) koupit největší evropskou ocelárnu Ilva Group.
Ta má zhruba 14 000 zaměstnanců a ve svých 15 výrobních jednotkách produkuje zhruba šest milionů tun oceli ročně, přičemž kapacity má až na osm milionů tun. Jak bylo řečeno výše, zaměřuje se na plochou válcovanou ocel, což je pro ni vzhledem k blízkosti dvou největších evropských trhů – Itálie a Německa – perspektivní. Ale není všechno zlato, co se třpytí.
O prodeji své největší ocelárny jedná italská vláda už od roku 2015. V roce 2012 se totiž ocelárna dostala pod nucenou správu kvůli porušování předpisů, korupci a nesplňování ekologických limitů.
Majitelé ocelárny byli obviněni, že v oblasti způsobili ekologické problémy a občanům zdravotní komplikace. Podle italských úřadů kvůli emisím z ocelárny v okolí údajně dokonce umírali lidé na rakovinu a onemocnění dýchacího aparátu.
Kvůli tomu musela Ilva svoji produkci snížit. V čase před obviněním byla schopná produkovat až 11 milionů tun oceli ročně. V rámci ekologického plánu, který schválila italská vláda, od níž ji loni ArcelorMittal přijal, se ocelářská skupina zavázala do roku 2024 investovat do ekologizace výroby 1,15 miliardy eur.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:
Dostává se evropský autoprůmysl do bodu zlomu?
Gilead Sciences: firma, která těží ze spolupráce s profesorem Holým
Ještě vyšší částku, konkrétně 1,25 miliardy eur, plánuje ArcelorMittal vynaložit na modernizaci výroby. Cílem je dostat Ilvu na její maximální kapacitu, tedy osm milionů tun ročně, s výrazně nižšími náklady a dopadem na okolí než v současnosti.
Vše tak hladké nebude
ArcelorMittal tak výměnou za šest svých provozů rozmístěných po Evropě získá problematickou italskou ocelárnu, do které bude muset ještě další miliardy eur investovat, aby vůbec dosáhla svých maximálních výrobních kapacit.
Na druhou stranu tím tuto výrobu sjednotí v Itálii, která je druhým největším evropským trhem válcované ploché oceli.
Koupi a modernizaci Ilvy může zkomplikovat žaloba, již u italského soudu podali zástupci regionů Puglia a Taranto, kteří se staví proti ekologickému plánu ArcelorMittalu.
Naopak prodej ostravských hutí mohou zkomplikovat odborářské požadavky. Odboráři z ostravských hutí již dříve konstatovali, že v případě prodeje firmy požadují, aby se nový majitel zavázal zaměstnancům, že minimálně po dobu deseti let udrží současný objem výroby i zakázkovou naplněnost. Dalším jejich požadavkem také je, aby se podnik prodával jako celek, tedy včetně dceřiných a sesterských firem.
Protože většina obchodu, nákupu a prodeje podléhá korporátní linii, odboráři se obávají, že některé zakázky by mohly skončit v polské dceřiné společnosti ArcelorMittal. Jde také o emisní povolenky, které společnost vlastní. Bojí se, aby neodešly se současným majitelem.
Čeká se na kupce
Zatím není jasné, kdo ArcelorMittal v Ostravě koupí. Jediným veřejně deklarovaným zájemcem jsou Třinecké železárny, za nimiž stojí podnikatel Tomáš Chrenek.
Vzhledem k tomu, že ostravské ocelárny jsou v regionu významným zaměstnavatelem, proces prodeje pozorně sleduje i stát. Vybrané zájemce o koupi navíc bude posuzovat i Evropská komise.
„Komise posoudí, zda jsou zájemci schopni pokračovat v provozu a rozvoji podniku tak, aby huť byla trvalou a aktivní konkurencí skupiny ArcelorMittal,“ uvedla mluvčí AMO Barbora Černá Dvořáková.