Chystá se souboj o české koleje. Jaké má kdo výchozí předpoklady?

Česká železniční doprava prochází v současnosti velkými změnami. Pryč jsou doby, kdy šlo vybírat pouze z linek Českých drah coby státního podniku. Stále více tratí se otevírá soukromým dopravcům a na konci roku 2033 už nebude vůbec možné zadávat jednotlivé tratě dopravcům napřímo, což v minulosti končilo právě u Českých drah.

Letos navíc končí dosavadní desetileté smlouvy s Českými drahami a většinu smluv musí Ministerstvo dopravy a kraje objednat znovu. Ministerstvo dopravy se vymlouvá, že většinu linek již nestíhalo vysoutěžit, a proto na konci loňska ještě probíhalo zadávání napřímo.

Hra o státní miliardy

Ministerstvo však stejně muselo přehodnotit svůj postoj k přidělování tratí. Přímé zadávání většiny dálkových linek Českým drahám totiž před časem nabourali soukromí dopravci, kteří přišli s vlastními nabídkami.

A není se čemu divit, hraje se totiž o hodně. Ministerstvo dopravy objednává v rámci veřejných služeb dálkovou dopravu za miliardy korun a v podobných částkách se často pohybují i objednávky krajů. Vzhledem k zájmu soukromých společností je zřejmé, že se v tomto sektoru dá vydělávat.

Loni v listopadu získal vlakové spojení mezi Brnem a Bohumínem na příštích osm let RegioJet, na trasách Praha–Tanvald, Kolín – Nový Bor, Praha–Rakovník a Praha – Příbram – České Budějovice pak na tři roky uspěla společnost Arriva.

Soutěží se účastnil ještě Leo Express, ten však v některých případech nesplnil zadávací podmínky, proto byl ze soutěže vyřazen. Nicméně je zřejmé, že zájem je a konkurence mezi dopravci bude tvrdá. A to je dobře.

Kvalita dopravy roste

V každém oboru, ve kterém výrobci či poskytovatelé služeb musí o zákazníky tvrdě bojovat, se zvyšuje efektivita a kvalita poskytovaných služeb či výrobků. Rostoucí konkurence se již i na železnici pozitivně projevila v cenách jízdného a kvalitě služeb.

Vítězem v tomto případě však nemusí být jen koncový zákazník, ale také zadavatelé. I pro ně znamená konkurence úsporu. Jak již totiž experti v minulosti upozorňovali, česká železniční síť je hustší než ta v sousedním Německu. To však umí síť využít mnohem efektivněji a rychleji, což vede k lepšímu zužitkování jejího potenciálu.

Například na tratích Praha–Luhačovice a Praha–Žilina uspěly České dráhy, které za devítiletý provoz obou linek dostanou celkem 3,85 miliardy korun. Stát na nich oproti předchozímu kontraktu tak ušetří 153 milionů korun ročně. České dráhy také uspěly na trati Pardubice–Liberec na provoz za cenu 97,95 koruny za kilometr, což je o téměř 30 korun na kilometr méně než v minulosti.

Požadavky i na jazyky

Kromě toho mohou zadavatelé požadovat vyšší kvalitu. Dopravce RegioJet například získal zakázku od Ústeckého kraje přímým zadáním po takzvaných tržních konzultacích, kdy nabídl nejnižší cenu. Hodnota transakce má být 1,493 miliardy CZK bez DPH. Podle desetileté smlouvy má RegioJet najezdit ročně 1,005 milionu kilometrů na linkách U5, U7, U13 a doplňkových výkonů v rámci aglomerace Ústí nad Labem.

Smlouva, kterou RegioJet s krajem podepsal na konci loňského roku, je poměrně obsáhlá a řeší vše, od typu vlaků, které mají na lince jezdit, přes seznam sankcí až po jazykový certifikát vlakového doprovodu.

České dráhy a kdo dál?

Jaké jsou ale vlastně společnosti, které o železniční dopravu v tuzemsku soutěží? V první řadě jde nadále samozřejmě o státní podnik České dráhy. V Česku je to bezkonkurenčně největší železniční společnost, která zaměstnává přes 23 tisíc lidí.

Do budoucna lze však očekávat, že by se mohla výrazně zmenšit. Ministr dopravy v minulosti dokonce představil i plán, podle kterého by mohl soukromý investor vstoupit do ČD Cargo. Jedná se o dceřinou společnost ČD podnikající v nákladní dopravě.

Ze soukromých dopravců je pravděpodobně nejznámější dopravce RegioJet, za nímž stojí Radim Jančura. Brněnský podnikatel postupně buduje dopravní skupinu a jeho žluté vlaky získávají čím dál více linek.

V rámci expanze také letos emitoval dluhopisy v hodnotě přes jednu miliardu korun. Na rozdíl od dluhopisů, které emitoval na konci roku 2012 v rámci své geniální daňové kličky, letošní emisi nabízí investorům, aby získal prostředky na další nákup vlaků.

Často jsou také, zejména na dálkových linkách, vidět černozlaté vlaky Leo Expressu. Tuto společnost po sobě pojmenoval její zakladatel a hlavní akcionář Leoš Novotný mladší. Jedná se o syna Leoše Novotného, který v roce 2008 prodal potravinářskou společnost Hamé.

Jeho syn odmítl společnost převzít a raději využil část peněz, které jeho otec prodejem získal, k nákupu vlaků a nastartování vlastní dopravní společnosti. Zde je vhodné zmínit, že se mu až do posledních zveřejněných výkazů (2017) nepodařilo dostat do zisku.

Přijdou zahraniční dopravci?

Další společností je původem britská skupina Arriva. Ta provozuje kromě železniční dopravy také autobusy, trolejbusy, či dokonce lodě ve 14 evropských zemích. Zaměstnává přes 60 tisíc lidí a od roku 2010 je součástí koncernu Deutsche Bahn. V Česku působí pod hlavičkou společnosti ARRIVA TRANSPORT Česká republika a. s.

Právě velcí zahraniční dopravci si na český trh brousí zuby. Po roce 2033, kdy by měl oficiálně skončit proces liberalizace české železnice, budou moci na tuzemské koleje bezproblémově vstupovat.

Velcí zahraniční dopravci mají pochopitelně hned několik es v rukávu. Kromě značných finančních prostředků mají také velké množství ojetých souprav, které mohou ihned nasadit, a mají také lepší vyjednávací pozici při jednání s výrobci železničních vozidel o nových soupravách.

TABULKA: Srovnání vybraných železničních společností
Za poslední dva roky (resp. za roky, kdy zveřejnily své výsledky), finanční ukazatele jsou v mil. Kč.

Zdroj: Comsense

Ti velcí a drobečky

Při porovnání velikosti působí soukromí dopravci na českém trhu oproti státním Českým drahám jako trpaslíci. Skupina Českých drah sice zahrnuje výše zmíněného nákladního dopravce ČD Cargo, stále však dosahuje mnohonásobně vyšších tržeb i zisku.

V tomto ohledu mají soukromí dopravci ještě velký prostor k růstu. V případě Leo Expressu či Arrivy se bohužel jedná o starší výsledky, novější společnosti zatím nezveřejnily.

Zajímavé je také srovnání se zahraničními společnostmi. Oproti slovenskému dopravci jsou České dráhy ještě dominantní, ve srovnání s rakouským národním dopravcem ÖBB či německým koncernem Deutsche Bahn se však jedná o podobného drobečka, jako jsou oproti němu tuzemští soukromí dopravci.

Důležité však je, že k liberalizaci železnice postupně dochází a soukromé společnosti o zákazníky bojují. Prostor k růstu mají ještě značný a služby pro cestující se tak snad budou i nadále zlepšovat.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr