Očima investora: Kam povede devastující mix dluhů, vytištěných peněz a inflace

Centrální banky vznikly s dobrým úmyslem jako strážní věže stability. Postupem času se ale změnily v chrámy, z nichž se kážou nová dogmata. Tento trend se rozvíjel postupně, očividný začal být na přelomu století. Tehdejší šéf Fedu Alan Greenspan zahájil umělé snižování úrokových sazeb. Tím v důsledku položil základy krize roku 2008.

Ve jménu nízké inflace

Greenspanův nástupce Ben Bernanke na takzvanou hypoteční krizi reagoval tím, že prostřednictvím kvantitavního uvolňování pustil do globální ekonomiky lavinu uměle vytištěných dolarů.

Následoval lavinový efekt: ECB se k tomuto procesu přidala, následována dalšími klíčovými bankami – Bank of England a Bank of Japan. Ustálil se přitom proces tisku peněz. Probíhá přes odkupování převážně vládních dluhopisů napříč všemi splatnostmi. Tak se opět uměle snižuje cena peněz v čase.

Vedlejším efektem je financování nezodpovědných vlád za neadekvátně nízké náklady, což je dnes hlavním cílem centrálních bank spolu s udržitelným ekonomickým růstem. Víra, že nízké úrokové sazby rovná se nízká inflace rovná se nekonečný ekonomický růst, je ale velice pochybné dogma. Centrální banky by měly sledovat primárně cenovou stabilitu a zahrnout do svých výpočtů i ceny nemovitostí a akcií. Úroky by se pak vrátily do pásma čtyř až šesti procent, což je dlouhodobě zdravá a prorůstová úroveň.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: 

Blížící se konec pandemie vyvolává optimismus na straně podnikatelů i spotřebitelů

Spořte na penzi, vyzývá stát a chystá pro občany investiční účet. Důvod jeho uvedení ale pokulhává

Buffettův investiční cirkus převezme Greg Abel. Co musíte vědět o nástupci legendárního finančníka

Jako důkaz tohoto tvrzení můžeme použít matku všech centrálních bank, londýnskou Bank of England. Na její založení v roce 1695 byl použit úvěr ve výši 1,4 milionu liber při úrokové sazbě osm procent. Podle dogmatu současných centrálních bankéřů by to byla ekonomická sebevražda.

Jenže v následujících dvou stech letech i při takovýchto úrocích Anglie expandovala v největší impérium v historii a napomohla transformaci Západu v industriálně kapitalistickou společnost.

I v období před kapitalismem lze vysledovat, že normální úrokové sazby se pohybovaly mezi pěti a osmi procenty, přičemž lidstvo ekonomicky expandovalo a rostlo. Naproti tomu se za více než deset let experimentování se supernízkými, či dokonce zápornými sazbami v eurozóně nepodařilo nastartovat adekvátní růst.

Nevěřím, že centrální bankéři tuto skutečnost nevidí. Většina z nich ale strávila celou svou kariéru putováním mezi akademickými kabinety, státními organizacemi a centrální bankou, odkud kážou svá moderní dogmata. Nemohou je popřít, protože by popřeli sami sebe.

Stejně jako středověký klérus či nomenklatura totalitních států buď věří, nebo předstírají, že tak činí v zájmu obyvatelstva, o jehož skutečných problémech nemají povětšinou ani tušení. Tuto situaci věrně dokumentuje fakt, že v čele evropské ECB i amerického Fedu poprvé v jejich historii nestojí ekonomové, ale právníci.

Pandemie v toxickém prostředí

Právě právnička, šéfka ECB Christine Lagardeová, letos v březnu projevila vrcholnou míru arogance i neúcty k lidské pracovitosti: „Finanční trhy nás mohou testovat, jak chtějí, máme mandát a cíl a ten splníme,“ nechala se slyšet. Trhy centrální banky ale v žádném případě netestují. Trhy stanovují férovou cenu peněz v čase – a centrální banky jim v tom ze všech sil ke škodě všech zuby nehty brání.

Právě do tohoto toxického prostředí udeřila celosvětová pandemie. Státy spustily bezbřehé a nesmyslné zadlužování, centrální banky roztočily ještě více rotačky na peníze a naprosto devastující mix dluhů, vytištěných peněz a inflace byl na světě.

Drasticky to ukazuje tato dvojice grafů, jež vysvětluji níže:

Levý graf ilustruje růst bilancí Fedu a ECB, tedy objem vytištěných peněz. Je to děsivé, ale osmdesát procent všech dolarů, které jsou v oběhu, bylo vytvořeno po roce 2008.

Pravý graf pak znázorňuje cenu amerických akcií (index S&P 500) vyjádřenou ve zlatě. Je z něj patrné, že za jednu unci zlata si dnes koupíte stejné množství akcií jako před krizí 2008.

Jinak řečeno, veškerý růst akciových indexů je zapříčiněn znehodnocováním peněz.

Autorem textu, který původně vyšel na serveru HlídacíPes.org, je investor Pavel Bodlák, který působil na manažerských pozicích v Komerční bance, pojišťovně AIG či v PPF Asset Management. Od roku 2009 se věnuje nezávislé správě aktiv individuálních klientů, je šéfem společnosti Carduus Asset Management.