Mohlo by vás také zajímat
Další Babišův zářez pro státní kasu. Milion za druhé dítě by vyšel na 30 miliard ročně
Lukáš Kovanda 14. září 2026Babišův milion za druhé dítě by veřejnou vyšel na 30 miliard ročně. Potíž tkví v tom, že stát by zhusta…
Peter Bancík (Zeppelin CZ): Data mění stavební stroje
Libor Akrman 9. září 2026Prediktivní datová analýza pomáhá stavebním firmám hlídat prostoje, spotřebu i servis těžké techniky. „Zákazníci mají v jedné aplikaci kompletní přehled…
Mléko za 6 korun, levnější než voda, je skvělá reklama. Česko ale nakonec může vyjít až příliš draho
Lukáš Kovanda 10. srpna 2026Ceny mléka se meziročně propadly o 24,3 procenta. Průměrná cena litru mléka jakostní třídy Q činila deset korun. Nicméně v…
- KOMENTÁŘ
České veřejné finance vykazují znepokojivé trendy. Náprava bude bolet
Propast mezi příjmy a výdaji rozpočtu se v České republice zvětšuje, obrat směrem k udržitelnosti není na obzoru. To je základní sdělení zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, kterou vydala Národní rozpočtová rada. Svůj pohled nyní připojuje v komentáři analytik ČSOB Dominik Rusinko.
Konsolidace českých veřejných financí si vyžádá navýšení daňové zátěže, shodují se stále častěji odborníci. (Ilustrační foto) Zdroj: PxHere
Tuzemské veřejné finance se od propuknutí pandemie propadly do významné nerovnováhy. Tu navíc dále prohlubují negativní dopady energetické krize.
Přestože současná vláda nastupovala do úřadu s cílem konsolidovat veřejné rozpočty, ve svých střednědobých plánech počítá jen s velmi pozvolným ozdravným procesem.
GRAF: Vývoj státního dluhu ČR
Od roku 2000 do roku 2024 (projekce), v % HDP.
Zdroj: Ekonomický výzkum ČSOB, ČSÚ
Největší problém představuje tzv. strukturální deficit, který vzniká bez ohledu na to, zda se ekonomice daří, nebo ne, a který má v příštích letech setrvat okolo tří procent HDP (přibližně 200 miliard korun).
„Ošklivý, zlý, nepěkná věc“
Z pohledu veřejných financí lze navíc pozorovat jeden zvláště znepokojivý post-pandemický trend – rostoucí nárokovost, aby vláda kompenzovala jakýkoli negativní šok v ekonomice.
V současné energetické krizi se tak opět přijímají primárně plošná opatření. I když se tak z části děje i z důvodu ne-flexibility sociálního systému, který neumožňuje efektivně zacílit podporu na nejohroženější skupiny.
Tento přístup je problematický minimálně ze dvou důvodů. Za prvé, klade vysoké a dlouhodobě těžko udržitelné nároky na státní rozpočet.
Za druhé, plošná opatření typu cenového stropu zatemňují cenový signál. Ten může být pro část společnosti opravdu drtivý, proto je potřeba aktivovat a dále zpevnit sociální síť.
Přílišné tlumení cenového signálu však konzervuje ekonomiku ve stavu, který nebere v potaz novou – v tomto případě energetickou – realitu. Tuzemská ekonomika přitom potřebuje pravý opak – na šok reagovat nejen přizpůsobením, ale hlavně jej využít k pozitivní změně tak, aby došlo ke strukturálnímu posunu směrem k produkci s vyšší přidanou hodnotou.
VÍCE K TÉMATU:
Krocení veřejných financí v Česku: jízda na zdivočelém koni, který se bude brzdit těžce
Nečekaní vítězové nad inflací budou důchodci. Díky valorizaci
Český důchodový systém čím dál víc připomíná letadlo
Bolestivá opatření na řadě
I k tomu bude potřeba udržet veřejné finance v uspokojivé kondici, což vyžaduje přijetí řady méně či více bolestivých opatření.
V zásadě leží na stole jen dvě možnosti – buďto při stávající úrovni veřejných výdajů dojde k posílení příjmové strany (tj. zvýšení daní). Anebo se musí snížit existující výdaje (tj. omezit sociální transfery nebo některé z veřejných agend).
Ať již politické špičky zvolí kteroukoli z těchto variant (pravděpodobná je jejich kombinace), platí, že čím déle se budou snažit oddalovat nevyhnutelné, tím tvrdší náraz do zdi nás nakonec čeká…