Jiří Blažek (Sangix): Soustředíme se na budování zdravotnické komunikační platformy

Jiří Blažek má za sebou založení a vedení několika úspěšných společností v oblastech obnovitelných zdrojů, HR, informatiky nebo zdravotnictví.

Z pozice projektového manažera se podílel na vývoji softwaru pro britské nemocnice. I díky tomu se dostal k řízení několika projektů, které se týkaly digitalizace českého zdravotnictví.

„Stále ještě mě při každé cestě do Anglie fascinuje, jak hluboko mají Britové ve své DNA zakódováno, že chovat se hezky a slušně k ostatním je prostě normální,“ popisuje základní aspekt práce v Británii Jiří Blažek.

Na základě získaných zkušeností z obou zemí má srovnání, jak si český zdravotnický systém stojí. „Budoucnost digitalizace českého zdravotnictví vidím optimisticky, protože schopných odborníků, kteří budou moci definovanou koncepci naplnit, má tato země dostatek,“ tvrdí zkušený projektový manažer.

Jiří Blažek (46)

Narodil se v Jablonci nad Nisou, na Univerzitě Karlově v Praze vystudoval obory informační technologie a anglický jazyk. Za svoji kariéru řídil projekty za stovky milionů korun, pracoval mimo jiné pro Škoda Auto, Dopravní podnik hlavního města Prahy, softwarovou společnost ICZ, švýcarskou pojišťovnu Zurich Insurance Group nebo finanční startup Zonky. Od roku 2005 souběžně řídí svoje firmy PORTALS UK Ltd. a PORTALS Czech Republic s. r. o. Ty do Velké Británie dodávají unikátní rezervační systém Sangix Appointments, který využívají desítky tisíc pacientů. Jiří Blažek stál u zrodu největšího středoevropského startupového inkubátoru UP21 a dodnes zde působí jako mentor. Virtuální startupy a projekty zakládá také se studenty na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde externě vyučuje. Též je vedoucím týmu, jenž vytvořil nástroj Simple Project Canvas pro projektové řízení, se kterým lze, podle autorů, za dvě minuty pochopit jakýkoliv projekt.

Je digitalizace českého zdravotnictví pozadu oproti jiným zemím?

Česko bylo v nedávném období v dobré pozici, nicméně v posledních letech z mého pohledu mezi špičku nepatří. Existuje tu řada zajímavých a inovativních projektů, jako například epreskripce, chybí ale celková koncepce. Před pár lety jsem realizoval pro několik krajů takzvané eHealth projekty, jejichž cílem bylo propojení ošetřujícího lékaře ve voze záchranné služby s informačními systémy místních nemocnic. Díky nim si tak záchranáři mohou vytáhnout ze systému podrobnosti v podobě takzvané emergency card. Tato karta jim ukáže dostatek informací o konkrétním pacientovi a oni tak mohou na místě poskytnout tu správnou péči.

K jejich rozšíření ale nedošlo. V čem byl tedy problém?

Technologie existovaly, ochota všech účastníků byla také, problém ale nastal v legislativním ošetření výměny citlivých zdravotních informací, neboť chyběl právě nějaký centrální plán. V listopadu loňského roku ale Ministerstvo zdravotnictví prezentovalo novou koncepci elektronického zdravotnictví, jež předpokládá, že účinnost zákona, o který se bude opírat, začne v roce 2020.

Odborníků ve zdravotnictví máme dost

Myslíte, že pak se situace zlepší?

Byť je to možná příliš ambiciózní cíl, nový projekt by na základě dostupných informací měl dřívější nedostatky vyřešit. Můj výhled na budoucnost digitalizace českého zdravotnictví je tedy optimistický, protože schopných odborníků, kteří budou moci definovanou koncepci naplnit, má tato země dostatek.

Pokud to srovnáme se zahraničím, v čem se systém českého zdravotnictví liší například od toho britského?

Britské zdravotnictví se dělí na státem spravovanou NHS (National Health Service, pozn. red.) a soukromý sektor. Státní NHS se snaží, má zdroje i koncepci, ale tu se nedaří tak úplně naplňovat. To je ale při transformaci takto velké organizace s přibližně milionem zaměstnanců normální a autority se snaží NHS decentralizovat. Na druhou stranu soukromý sektor je velmi pokročilý.

V čem se však obě země liší z vašeho pohledu? Případně jak to ovlivňuje vaše podnikání?

Zajímavé a inspirativní srovnání podnikání v britském a českém zdravotnictví nabízí pohled na celkovou podnikatelskou kulturu, která samozřejmě není specifická pouze pro tento obor. Například výběrová řízení do státních nemocnic nevyhrává vždy ta nejlevnější nabídka, jak je to téměř železným pravidlem v České republice. Stále ještě mě při každé cestě do Anglie fascinuje, jak hluboko mají Britové ve své DNA zakódováno, že chovat se hezky a slušně k ostatním je prostě normální. A chovají se tak bez ohledu na to, jak daný člověk vypadá, nebo bez vidiny vlastního užitku. To se pak samozřejmě projevuje i v odlišném přístupu k pacientům, ale i dodavatelům. U českých lékařů a sester se zase mnohem častěji setkávám s tím, že k péči o druhé přistupují s autentickým, spontánním zájmem a skutečně od srdce.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zdravotní pojišťovny: nutná podmínka fungování českého zdravotnictví

Objednávku vyřídí chatbot

Je váš software Sangix Appointments postaven pouze pro trh ve Velké Británii, nebo by mohl fungovat i v České republice?

Myslím, že v České republice fungovat bude. Ačkoli má uvnitř velkou komplexitu, jedná se v podstatě o velmi jednoduchý nástroj, který umožňuje pacientům objednávat se k lékaři přes web, mobil nebo pomocí telefonního automatu. Nyní už máme v testování objednávacího chatbota, který bude přidán do nabídky od druhého kvartálu 2019. Českému trhu jsme se ale vlastně nikdy cíleně nevěnovali.

Ani jste to dříve nezkoušeli?

Setkal jsem se na téma spolupráce s několika zástupci dodavatelů nemocničních informačních systémů, asi rok jsme zde měli distributorskou dohodu s místní firmou, nakonec z toho ale nic nebylo.

Proč to nakonec nedopadlo?

V té době jsem ještě nevěděl, že rok je pro tento trh velmi krátká doba, takže jedním z důvodů mohla být moje netrpělivost. Tím dalším byla určitě i cenová politika, kterou máme nastavenou na britské standardy. Někteří lidé, se kterými jsem náš projekt konzultoval, spekulovali také nad tím, že českým lékařům není příjemná transparentnost ani disciplína, kterou s sebou takový systém přináší. Máme ale zkušenost, která je přesně opačná a podobné spekulace nepotvrdila.

Momentálně se tedy nejvíce soustředíte na spuštění robota, který bude komunikovat s pacienty?

Ano, ale chceme jít dál. V dalších letech se chceme více věnovat rozvoji chatbota, který by měl sloužit jako komunikační platforma pro primárně neklinickou komunikaci mezi zdravotnickým zařízením, jeho personálem a pacienty. Tam určitě budeme mít zájem být aktivní i na českém trhu.

PŘEČTETE SI TAKÉ: Konec státních úhrad za pojištění dětí a seniorů? Blbost, zní k nápadu odevšud

Byznysovou prioritou je zdravotnictví

Není ale oproti českému trhu na tom britském mnohem větší konkurence?

Konkurenci v Anglii máme zmapovanou velmi dobře. Paradoxně tou hlavní konkurencí je ale stále jednoduchý kalendář, který má lékař jako součást svého klinického systému. Ten mu z jeho pohledu plní v základu totéž, co náš rezervační systém. My ale navíc kromě flexibility a reportingu nabízíme tu možnost, že si pacient sám kontroluje a objednává své schůzky. Stejně tak si je případně sám přesouvá nebo ruší. To vše samozřejmě v rámci mantinelů a pravidel, které konkrétní ordinace nebo zdravotnické zařízení rozhodne v systému nastavit.

Jsou do budoucna i nějaké další plány s platformou Sangix? Například využití pro jinou oblast?

Jak jsem již říkal, nyní soustředíme hlavní pozornost na budování zdravotnické platformy, která bude sloužit jako komunikační kanál mezi zdravotnickým zařízením a pacienty, případně mezi personálem. Zajímá nás primárně neklinická komunikace, tedy všechno to, kvůli čemu se lidé snaží dovolat do zdravotnického zařízení nebo co chtějí dohledat na webových stránkách. Ať už jde o objednání k lékaři, zjištění otevíracích hodin, toho, co si mají přinést s sebou na určité vyšetření, kde je nějaká konkrétní ordinace a podobně.

Kromě vlastní firmy, která je aktivní v Británii, máte na starost i další projekty také v České republice. Jak zvládáte řídit britskou společnost na dálku?

Mě hlavně baví starat se o produkt a rozvíjet ho aktivní prací se stávajícími zákazníky. O skoro vše ostatní se stará partnerský distributor, který kromě prodeje dohlíží i na základní podporu. V Anglii mi tak stačí jen několikadenní návštěva zhruba jednou za měsíc, kdy letím na domluvené schůzky za stávajícími klienty a případně k novým, potenciálním klientům. U těch stávajících pak řeším, jak jsou spokojení a jaké mají další potřeby nebo požadavky na vylepšování produktu. Pro nás je znakem úspěšnosti i to, že nás naši zákazníci rádi vidí a že s nimi máme dobré vztahy.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Když se srazí technologie s úředníkem aneb blockchain ve veřejné správě

U Čechů v nájmu

Takže zbývá dostatek času na vaše aktivity v České republice. Čemu se věnujete?

Nechávám se najímat jako projektový manažer nebo konzultant na zajímavé úkoly. Projektové řízení je fascinující disciplína, na které mě ale nejvíce baví stakeholder management. Převedeno velmi zjednodušeně do češtiny – péče o všechny, na které bude mít projekt dopad, pochopení jejich potřeb a hledání odpovědi na klíčovou otázku každého z nich. Tedy abych uměl za každého odpovědět na otázku: co z toho budu mít? Dělám vlastně to samé, co se zákazníky v Anglii, snažím se zjistit a pochopit, co lidé opravdu potřebují, a buď jim to zprostředkovat, nebo si je vyslechnout.

U projektového řízení dáváte tedy osobně největší váhu personální stránce?

Přirozeně je nutnou podmínkou dodat projekt tak, aby to bylo včas, za sjednané peníze a v dojednané kvalitě. Ze statistik víme, že naplnit všechny tři vrcholy tohoto trojúhelníku se určitě nedaří vždy, ale je to priorita každého projektu. Co mě na tom zajímá nejvíce, jsou samotní lidé. Já jsem měl za svoji kariéru to štěstí, že jsem byl vlastně stále obklopen těmi, kteří technologiím rozumí mnohonásobně více než já. Ačkoliv základní koncepty chápu, vždy je mnohem rychlejší vysvětlit cíle těm schopnějším. Dát jim prostor, aby si sami našli cestu, jak jich dosáhnout.

O české projekty se nebojím

K tomu, aby to takto fungovalo, je ale potřeba i schopný projektový manažer. Je podle vás v Česku dostatek úspěšných a kvalitních projektových manažerů?

Na konferencích, které jsem v loňském roce objel s projektem Simple Project Canvas, jsem se setkal se spoustou úžasných mladých lidí, kteří umí přemýšlet o smyslu věcí. Dokážou se tak kromě splnění samotného projektu zamyslet nad jeho klíčovou hodnotou, která není vždy explicitně popsaná v zadávací dokumentaci. O české projekty se tedy určitě nebojím. Jasně že projektový manažer musí znát základní principy fungování projektu, to je nutná podmínka a tu splňují v podstatě všichni. Kvalitního projektového manažera ale vnímám jako člověka, který se snaží pochopit zmiňovanou klíčovou hodnotu, kterou má projekt dodávat. A tomu dokáže přizpůsobit své jednání, práci s lidmi i priority.

Zmínil jste svůj projekt Simple Project Canvas. O co se vlastně jedná?

Simple Project Canvas neboli zkráceně SPCA je nástroj, který je inspirovaný světem startupů a maximálně zjednodušuje formální stránku projektového řízení. U spousty projektů je potřeba třísetstránková zadávací dokumentace, zakládací listiny projektu a další projektové dokumenty. SPCA si bere inspiraci z Lean Canvasu (zjednodušená varianta podnikatelského plánu, pozn. red.), používaného často právě u startupů, kde mají zakladatelé pár minut na to, aby udělali dojem na investora. Tam je to krásné, protože čas investorů je vzácný a lidí s geniálními projekty, se kterými chtějí změnit svět, je velmi mnoho. Proto každý z nich dostane pár minut na prezentaci svého nápadu, a když to nestihne, slušně ho vyprovodí a sen o díře do světa dostává zásadní trhlinu.

A co svět velkých firem?

Ve světě korporací je zpětná vazba mnohem pomalejší. K práci se SPCA je třeba pochopit, co je na projektu to nejdůležitější, jaké přináší nejdůležitější hodnoty. Pokud to projektový tým dokáže, stačí potom člověku přicházejícímu zvenku opravdu jen pár minut, aby pochopil, o co v daném projektu jde.

V minulosti jste se na několika startupech podílel. Jak toto prostředí vnímáte?

Na světě startupů je fascinující rychlost zpětné vazby, nadšení a zapálení zakladatelů. Velmi hezký je také svět mentorů, tedy lidí, kteří už tuto cestu prošli a jsou ochotní věnovat svůj čas a energii lidem, kteří jsou teprve na začátku. Všem účastníkům přináší startupová scéna prostor pro velmi intenzivní a rychlý rozvoj. Zdaleka ne vždy raketovým vzestupem, takové projekty jsou poměrně vzácné. Uvědomit si a přiznat si třeba po roce a půl, že můj nápad svět nezmění, že je čas jít od něj pryč a hledat dál, považuji za jeden z nejúžasnějších úspěchů soukromého i profesního života.

Angažujete se v této oblasti ještě?

I nadále jsem v rámci svých časových možností v kontaktu s inkubátorem UP21, kde figurují investoři, kteří pak rozdělují skutečné miliony korun mezi mladé zakladatele. Jsem tak vděčný, že na konci každého semestru můžu do UP21 přijít se svými studenty z matematicko-fyzikální fakulty, kteří pak před investory prezentují semestrální projekty. To je pro ně zkušenost k nezaplacení.

Virtuální startupy

Co na fakultě učíte?

Na matfyzu každý semestr se studenty zakládáme virtuální startup, který potom v dalších měsících budujeme. V rámci toho procházíme tematické oblasti, které jsou pro mladé lidi, připravující se na budoucí povolání, důležité. Studenti se seznamují s tím, jak funguje trh práce, jak se řídí projekty nebo jak jsou firmy organizované. To vše je zasazené do konkrétního projektu, na kterém studenti pracují. Zlatou nití je potom důraz na lidské hodnoty, které jsou základem jakéhokoliv podnikání a vedou k dlouhodobé spokojenosti a úspěšnosti.

Jak si studenti stojí?

Považuji pro náš vzdělávací systém za alarmující, když se od studentů, jimž je kolem dvaceti let, občas dozvídám, že jim za celý život nikdo nevysvětlil, že být upřímný k sobě, partnerům, zaměstnancům nebo klientům je základ jakéhokoli dlouhodobě úspěšného projektu. Stejně jako otevřeně s nimi mluvit o přednostech a nevýhodách určitého řešení. A to nejen z pohledu ekonomického, ale i lidského. Jak trefně řekla spisovatelka Maya Angelouová, úspěch není o penězích, ale o tom, jestli mám rád sebe, to, co dělám, a jak to dělám.