Z demontáže mořských větrných turbín se stává lukrativní byznys

Sektor obnovitelných zdrojů před sebou nemá jen růžovou budoucnost a rozvoj podporovaný v zájmu zlepšování klimatu. Problémem je obnova starých větrných turbín, jež se začaly stavět před více než 20 lety v Severním moři.

Studie hamburského hospodářského institutu HWWI uvedla, že zatímco letos má být v regionu Severního moře odstraněno 22 turbín, v dalších letech budou počty narůstat. V roce 2023 jich bude 123. Za deset let to bude už přes tisíc kusů.

Severomořská oblast je „nejbohatší“ na mořské (offshore) větrné parky, dle HWWI jsou zde na ploše 3 500 km² skoro dvě třetiny energetické kapacity v Evropě. Za 10 let by turbíny měly pokrývat více než dvakrát tolik z celkové plochy Severního moře o výměře 750 tisíc kilometrů čtverečních. Odhlédneme-li od výkonu turbín, tak podle absolutních počtů se odhaduje, že v regionu je zhruba 4 500 turbín a nové se staví.

Odborníci odhadují, že na hladině Severního moře je možné v uvedené oblasti instalovat větrné elektrárny o celkovém výkonu až 135 GW, což je kapacita zhruba 135 jaderných elektráren velikosti Temelína (resp. jednoho reaktoru, jehož výkon je zhruba 1000 MW – po rekonstrukci byl výkon navýšen na 1055MW , pozn. red.). Studie projektu Windspeed popisuje, jaké rámcové podmínky by bylo nutné splnit, aby se tento cíl uskutečnil do roku 2030.

Nový byznys

To nic nemění na tom, že stovky parků a jejich turbín zastarávají a bude nutné je buď obnovit, nebo odstranit.

Životnost turbín postavených na moři je kvůli drsným klimatickým podmínkám a obtížné dostupnosti striktně omezená, dosahuje 20, maximálně 25 let. To je až o deset let kratší doba, než jaká platí pro větrníky postavené na souši.

Z demontáže se tak může stát zajímavý byznys pro firmy v německých přístavních městech. A zatímco firem zabývajících se výstavbou a správou větrných parků je celá řada, podniky, které by se zabývaly vysoce specializovanou demontáží, dosud víceméně neexistují.

Podle HWWI ani neexistuje infrastruktura tohoto subodvětví stejně jako pravidla, která by určovala podmínky. Likvidace zastaralých zdrojů bude také více finančně náročnější, než se původně plánovalo.

Výměna, nebo úplná likvidace

Ve hře je také více scénářů, jak naložit s větrnými parky. Turbíny se mohou na moři odmontovat a postaví se nové výkonnější, nebo dojde k úplné demontáži a likvidaci bez náhrady. Zatím se ukončení životnosti netýká ve větší míře německých provozovatelů, ale turbín, jež se instalovaly dříve.

To platí hlavně pro skandinávské země – Dánsko a Švédsko, které s budováním větrných parků začaly na přelomu tisíciletí. Dosluhují také větrné zdroje v Nizozemsku a Velké Británii.

GRAF: Vývoj budování větrných parků v Severním moři
Zastoupena je pětice hlavních evropských zemí, jde o absolutní počty parků (bez ohledu na počet turbín a instalovanou kapacitu).

Zdroj: studie HWWI

Dosud přesto neexistuje standardizovaný postup, jak takovou likvidaci provádět ve větších větrných parcích, uvedla agentura DPA. „Dosavadní projekty demontáží odhalily nedostatek dokumentace,“ vysvětlil výzkumník HWWI Mirko Kruse.

Například není jasné, zda a v jaké míře byly použité materiály recyklovány, nebo jak velké bylo použité množství betonu pro ukotvení turbín.  Část firem, které s větrníky v Severním moři začínaly, už zkrachovala. Takže není možné u všech zdrojů získat potřebnou stavební dokumentaci.

Rozhodně by podle odborníků ale měly být použity postupy, které budou mít co nejmenší ekologický dopad a při kterých bude vznikat co nejméně skleníkových plynů.

„Potřebujeme dobré koncepty pro likvidaci turbín, aby byla demontáž ekonomicky i ekologicky efektivní,“ vysvětlila Silke Eckardtová z univerzity aplikovaných věd v Brémách, jež se specializuje na udržitelnou energetiku a efektivní nakládání v přírodními zdroji.

Každá země má vlastní legislativu

Panují také rozdíly v právní regulaci jednotlivých států, jež v Severním moři větrné zdroje staví. I kvůli tomu si v některých ustanoveních mohou dokonce protiřečit.

Například neexistuje shoda na tom, zda betonové základy staveb mohou v moři zůstat, nebo musí být kompletně zlikvidovány. Není také jasné, co se má dělat s elektrickými kabely na dně moře.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Německá schizofrenie: zelenou energetiku ano, potřebnou infrastrukturu ne

Navzdory klimatickým výzvám nastává zlatý věk ropy a plynu. Do sektoru jde nejvíc investic

Zpackaná Energiewende: Němci míří k energetické závislosti na sousedech

Jiří Hynek: Vláda musí dotáhnout vojenské zakázky co nejrychleji

Sektor větrné energetiky podle odborníků čeká podobný vývoj jako v případě ropných a plynových plošin. Jejich likvidací se zabývají specializované firmy, které mají obrat v řádu miliard eur.

Náklady na demontáž větrné turbíny se podle odhadů a v závislosti na náročnosti pohybují v řádu dvou až deseti procent celkových investičních nákladů. Jak už bylo uvedeno, v Severním moři nyní stojí 4500 větrných turbín a jejich celkový počet stále roste.

Šance pro Němce

Německá přístavní města si od nového byznysu slibují oživení ekonomiky. „Zejména severní Německo může se svými přístavy vytvořit důležitá místa pro budoucí aktivity v tomto sektoru,“ zdůraznila Isabel Sünnerová z hamburského institutu.

Je ale potřeba být v tomto ohledu aktivní a připravit dostatečný počet odborníků na likvidaci větrných zdrojů umístěných na moři, aby z této činnosti mohla německá ekonomika profitovat.

Německo ale čelí problémům i na souši. Tempo výstavby nových větrných parků se výrazně zpomalilo, zejména kvůli četným soudním sporům místních komunit, jež odmítají v blízkosti měst a obcí stavět další turbíny, které jsou stále větší a výkonnější.

Jak zrychlit výstavbu nových zdrojů?

Německá vláda mezitím řeší, jak zatraktivnit výstavbu obnovitelných zdrojů. Vládní koalice se musela nedávno dohodnout i na tom, jaká má být minimální vzdálenost nových turbín od obydlených objektů. Nakonec dospěla ke vzdálenosti tisíc metrů.

„Jsme přesvědčeni, že naše dohoda bude důležitým impulsem pro práci velké koalice a nabídne řešení pro splnění energetických a hospodářských cílů,“ prohlásili zástupci poslanců CDU a SPD Carsten Linnemann a Matthias Miersch.

Kromě zjednodušení procesu schvalování výstavby nových větných parků to má být i větší finanční podpora pro nové solární zdroje. Má být také nastaven nový mechanismus toho, jak budou další projekty obnovitelných zdrojů koordinovat jednotlivé německé země a centrální spolková vláda.

Vítr přeskočil uhlí

Kabinet Angely Merkelové se zavázal k tomu, že do roku 2030 zvýší podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny ze 40 na 65 procent.

Z aktuálních čísel vyplývá, že v prvním kvartále tohoto roku podíl obnovitelné energie meziročně stoupl o 15 procent a překročil prvně v historii Německa 50 procent. Překonal tak konvenční zdroje, jako je uhlí a jádro.

Největší podíl na produkci elektřiny nyní patří větrné energii, konkrétně to bylo 34,9 procenta vyrobené elektřiny za první tři měsíce roku 2020. Na druhém místě bylo uhlí s podílem 22,3 procent. Uhelné elektrárny se mají v zemi postupně odpojovat, poslední by měly skončit do roku 2038.