Navzdory klimatickým výzvám nastává zlatý věk ropy a plynu. Do sektoru jde nejvíc investic

Zatímco se oči světa nedávno upíraly na konferenci OSN o klimatu v New Yorku, za mnohem menší mediální pozornosti proběhl v půli září kongres o budoucnosti energetiky. Místo konference? Jedna z nejbohatších zemí na ropu – Spojené arabské emiráty (SAE).

Přitom se zde řešila budoucnost fosilních zdrojů, jako je ropa a zemní plyn. Zástupci států, jež jsou hlavními exportéry ropy na světě, nečekají, že by se produkce snižovala. Naopak.

„Populace roste. Abychom mohli uspokojit hlad po energiích, bez ropy a zemního plynu jako hlavního zdroje to nepůjde,“ prohlásil sultán Ahmed Al-Džaber, jenž je ministrem zahraničí SAE a zároveň šéfem ropné společnosti Abu Dhabí National Oil Company.

Aby byly zajištěny dodávky ropy a zemního plynu, bude podle Al-Džabera zapotřebí investic v příštích letech ve výši 11 bilionů dolarů.

GRAF: Největší vývozci ropy na světě
Za rok 2018, v mil. barelů/den

Zdroj: wikipedia.org

Trojnásobné zásoby ropy

Zatímco se v Evropské unii vášnivě debatuje o zavedení uhlíkové daně, o odklonu od uhlí nebo jádra, zbytek světa transformaci energetiky vnímá jinak.

Dodávky energií ovládají ropné koncerny Aramco, ExxonMobil nebo Shell. V globálním energetickém mixu fosilní zdroje stále zaujímají 80 procent spotřeby energií.

Přitom odhady zásob ropy se od roku 1980 ztrojnásobily díky lepším technologiím a možnosti těžby z ropných břidlic.

Zlatý věk fosilních paliv

„Jsme uprostřed období zlatého věku fosilních paliv, a ani nepatrně nesnižujeme koncentraci CO₂ v atmosféře,“ konstatoval britský ekonom Dieter Helm, jenž je zároveň zakladatelem poradenské společnosti pro energetický trh Aurora Energy Research.

Profesor oxfordské univerzity zdůraznil, že například Čína staví uhelné elektrárny nejen na vlastním území, ale také investuje do stovek uhelných elektráren v jiných částech světa, například v Africe.

I nevládní Světová energetická rada (World Energy Council – WEC) tvrdí, že se musí zlepšit mezinárodní spolupráce mezi jednotlivými vládami a firmami, jinak nedojde k transformaci energetiky, jež bude udržitelnější.

„Bylo toho hodně naslibováno, ale není vidět, že by se sliby plnily,“ kritizuje dosavadní snahy států omezit skleníkové plyny provozní ředitel německého energetického koncernu E.ON Leonhard Birnbaum.

VÍCE K TÉMATU: 

Energetiku čeká zásadní proměna. Bude podobná revolučnímu nástupu internetu

Nezavrhli hned jádro: Švédsku se daří energetická revoluce lépe než Německu

Německo neplní cíle energetické reformy. Nedaří se mu dostatečně zvýšit úspory energie

Navíc o budoucnosti energetiky se nerozhoduje v Evropě, ale v největších ekonomikách, jako jsou Spojené státy a Čína, případně Indie. V těchto třech zemích produkovaly uhelné elektrárny 85 procent CO₂ globálních emisí z tohoto fosilního zdroje.

Jejich průměrné stáří je 12 let, životnost je odhadována na 30 až 50 let. „Většina investic směřuje stále do ropy a zemního plynu, nikoliv do obnovitelných zdrojů energie,“ připomněl Helm, který kritizuje protekcionismus mnoha států.

GRAF: Jak se změnil globální energetický mix mezi roky 1990 a 2017

Zdroj: “Transition énergétique” – Edmond de Rothschild Financial Group

Nejsou to jen Spojené státy, ale také Čína, Rusko, Brazílie. Přestože i bohaté země na ropu v oblasti Perského zálivu hovoří o větším důrazu na obnovitelné zdroje, případně o výstavbě jaderných reaktorů, aby se podařilo výrazně změnit stávající globální energetický mix, bude potřeba delšího časového úseku, upozornil John Philip Browne, bývalý šéf ropného koncernu BP, který nyní vede investiční fond Letter One Energy.

Investice do obnovitelných zdrojů klesají

Investice do obnovitelných zdrojů – solární, větrné, vodní, geotermální energie a biomasy – loni činily 272,9 miliardy dolarů, což je podle Bloomberg New Energy Finance o 12 procentních bodů méně než v roce 2017.

Zejména za to může snížení investic do zelených technologií v Číně. Říše středu přitom stojí za třetinou investic do těchto zdrojů. Do poloviny tohoto roku to bylo meziročně o 14 procentních bodů méně než v roce 2018.

Nezbytným předpokladem pro to, aby se začalo dařit celosvětově snižovat emise skleníkových plynů, je zavedení mezinárodní uhlíkové daně, apeluje Helm.

„Můžeme zvládnout změnu klimatu. Ale pouze s mezinárodní uhlíkovou daní, masivním snížením naší spotřeby fosilních zdrojů a investicemi do výzkumu,“ nabízí řešení. Pokud se budou státy a firmy chovat jako dosud, svět se bude oteplovat a dojde k výrazným ekonomickým problémům, varuje.