Svěřenské fondy jako fenomén kvůli Babišovi. Jaké jsou jejich investiční možnosti?

Svěřenské fondy se dostaly do povědomí díky premiérovi Andreji Babišovi, který před dvěma lety vložil svůj podíl v Agrofertu a SynBiolu do účelově založených svěřenských fondů.

Kauza Andreje Babiše okolo jeho svěřenských fondů nestaví tento způsob správy majetku do zrovna pozitivního světla, ale aspoň se svěřenské fondy dostaly do povědomí veřejnosti.

Obecně lze říci, že svěřenské fondy jsou jeden ze způsobů nakládání s majetkem, k němuž sahají podnikatelé či movitější lidé, kteří tak chtějí řešit například dědictví. Anebo i střet zájmů, ostatně z tohoto důvodu nedávno vyčlenil svůj podíl ve fondu Quant i Aleš Michl, jenž se stal členem bankovní rady ČNB.

Obliba roste

Zdá se, že relativně nový instrument, který vstoupil v platnost v roce 2014 s novým občanským zákoníkem, našel své zájemce.

Koncem loňského roku bylo podle výsledků analýzy společnosti Norfolk Asset Management v Česku evidováno na 1 300 svěřenských fondů. Během loňského druhého pololetí přibývaly tempem zhruba 150 fondů za měsíc.

Informace o počtu fondů vyplynula z úpravy zákona, podle něhož od 1. ledna 2018 začala fungovat evidence svěřenských fondů. Fondy založené v letech 2014 až 2017 měly povinnost dodatečného zápisu do této evidence do 30. června. Pokud tak neučinily, zanikly. Fondy zřízené po začátku roku 2018 byly do evidence zahrnuty automaticky.

Zatímco „historických“ fondů bylo podle Norfolku zapsáno o něco více než 500, nových přibylo do konce listopadu 2018 bezmála 800.

Zdanění se nevyhnete

Nutno poznamenat, že svěřenský fond není fyzickou ani právnickou osobou, ale vystupuje jako samostatná jednotka.

Ani tyto entity se však nevyhnou zdanění, z tohoto pohledu se na ně hledí jako na právnickou osobu (obchodní korporaci), tedy jsou zasaženy 19procentní daní z příjmu.

Dani z příjmu podléhá rovněž případná výplata obmyšlené osobě, v tomto případě se daní 15procentní sazbou. Daňově tedy o výhodnou strukturu rozhodně nejde.

Výjimku v případě zdanění na úrovni fondu přináší situace, pokud je svěřenský fond veden jako základní investiční fond. Tehdy daňová sazba dosahuje pěti procent, podobně jako například u klasických podílových fondů či fondů pro kvalifikované investory. Musí však být splněny legislativní podmínky.

Optimalizace se komplikuje

Právě zákonné podmínky pro investiční fondy byly od letošního roku zpřísněny, neboť jejich struktury se často zneužívalo.

Vznikaly totiž účelově založené investiční fondy, které se využívaly k podnikání (často v oblasti developmentu, správy majetku a podobně) a skrze něž jejich zakladatelé daňově optimalizovali své příjmy.

Od 1. ledna 2019 však platí v této oblasti nová regulace, která definici základního investičního fondu zpřísnila. Dříve byl základním investičním fondem fond, jehož akcie byly přijaty k obchodování na veřejném trhu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Svěřenský fond po česku – nebeská spása, nebo pekelné pokušení?

Agrofert od vstupu Babiše do politiky dostal na dotacích přes devět miliard

Fondy kvalifikovaných investorů: přínos ekonomice, nebo trik na nižší daně?

Nově musí zároveň splňovat podmínku, že žádný poplatník daně z příjmů právnických osob nemá podíl na základním kapitálu investičního fondu deset procent a více. Pokud toto investiční fond nesplní, od letošního roku musí danit 19procentní sazbou.

Dříve se dělo například to, že firma vyčlenila část majetku do investičního fondu. Zisky pak odkláněla různými způsoby právě do tohoto fondu, kde se danily jen pětiprocentní sazbou.

Fond sice bylo nutné umístit na burzu, nicméně to nebyl zásadní problém, reálně se s ním obchodovat nemuselo.

Investiční možnosti se diametrálně liší

Svěřenské fondy mohou na rozdíl od nástrojů kolektivního investování vkládat do svého majetku prakticky cokoliv. Nejsou nijak zásadně legislativně omezeny ani v ohledu diverzifikace aktiv a podobně.

Jedná se totiž o nástroje, do kterých aktiva vkládá většinou jen zakladatel a není potřeba jej před sebou samým nijak chránit.

Tím se liší od klasických fondových nástrojů pro retailovou klientelu či od fondů kvalifikovaných investorů, jejichž portfolio manažeři již mají ruce víceméně svázané zákonodárci nebo vlastním statutem.

• Například standardní fondy kolektivního investování mohou zpravidla nakupovat pouze vysoce likvidní cenné papíry přijaté k obchodování na regulovaném trhu. Mají omezené možnosti využívat finanční deriváty, které v praxi drží jen za účelem zajištění nejčastěji měnových rizik. Nemohou například spekulovat na pokles cenných papírů či otevírat obchody s finanční pákou.
  Zároveň mají poměrně přísné investiční limity týkající se expozice na jednotlivá aktiva a na denní bázi oceňují a odkupují podílové listy.
• Fondy kvalifikovaných investorů mají pole působnosti již širší. V praxi totiž často investují do alternativních aktiv, výjimkou nejsou fondy zaměřené na zemědělskou půdu, umělecké předměty, automobilové veterány či investiční vína.
  Zároveň lze využívat finanční páky a deriváty nejen pro účely zajištění.
  Neexistují zákonem nařízené investiční limity, ty si fond definuje sám v rámci statutu.
  Portfolio manažer takového fondu má tedy daleko více možností, jakým způsobem nakládat s penězi. To s sebou však pochopitelně nese zvýšená rizika. Právě proto je minimální investice do těchto fondů legislativně omezena na jeden milion korun.

Skrývání majetku nehrozí?

Zpět ke svěřenským fondům. V tuzemsku tyto fondy slouží spíše než ke skrývání majetku k jeho ochraně a správě, neboť majetek ve skutečnosti není úplně anonymizovaný a lze jej například exekutory dohledat.

Důležité je si uvědomit fakt, že zakladatel ztrácí nad majetkem vloženým do fondu kontrolu. Musí plně důvěřovat jeho správci a právě zde se může vyskytovat významné riziko možného zneužití.

Ne nadarmo se svěřenské fondy v zahraničí označují pojmem „trust“, což v angličtině znamená věřit.