Svěřenský fond po česku – nebeská spása, nebo pekelné pokušení?

Svěřenský fond je stále relativně nový právní institut, který se stal součástí českého právního řádu v souvislosti s rekodifikací soukromého práva účinnou od prvního dne roku 2014. Je nepochybné, že s fungováním těchto fondů bude ještě dlouhou dobu spojena značná nejistota. Pojďme se na tento právní institut podívat blíže.

Jak známo, rekodifikace občanského zákoníku sama o sobě vzbuzovala před těmi pár lety rozporuplné reakce v řadách laické i odborné veřejnosti.

Úprava svěřenského fondu byla jednou z těch „zajímavějších“ oblastí. Hned zpočátku je třeba zdůraznit, že zákonodárcům nelze upřít snahu o odstranění jakési dosud existující mezery v právních předpisech, která se v moderních západních právních řádech běžně nevyskytuje.

Otázka funkčnosti a využitelnosti svěřenského fondu zůstává diskutabilní.

Svěřenský fond jako obdoba trustu známého v zemích s angloamerickou právní kulturou (tzv. common law) je totiž nepochybně zajímavý právní instrument nejen pro investory a podnikatele.

Právní i praktická analýza

Dnes, na sklonku třetího roku účinnosti, můžeme institut svěřenského fondu podrobit analýze nejen z hlediska právního, ale i praktického.

Otázka jeho funkčnosti a využitelnosti, a to i ve světle již nějakou dobu zvažované novelizace občanského zákoníku, zůstává bohužel diskutabilní.

Pro potenciálního „uživatele“, ať už zakladatele, správce či obmyšleného, by se mohl snadno změnit z vítaného a poměrně praktického ulehčení v proklínanou noční můru.

Využitelnost? Celá řada

Svěřenský fond může sloužit všemožným záměrům – třeba veřejně prospěšným, jako je kupříkladu podpora určité vzdělávací či kulturní instituce, nebo soukromému účelu.

Nejčastější bývá jeho využití jako prostředku správy rodinného nebo firemního majetku ve prospěch třetích osob – obmyšlených. Těmi obvykle bývá jeden a více potomků či rodinných příslušníků, není to však podmínkou.

K využití může existovat celá řada pragmatických důvodů – zmíněná anonymita, zajištění bezpečnosti nebo spravedlivého a kompaktního předání rodinného jmění.

Vše záleží na vůli a potřebách zakladatele, případně na potřebách obmyšlených, pokud je zakladatel zná a chce je uspokojit.

Anglosaská inspirace

Z úvodu tohoto článku je zřejmé, že právní úprava svěřenského fondu nepřináší pouze výhody, ale je do jisté míry problematická. Proč?

Pro odpověď je třeba absolvovat krátký exkurz ke kořenům. Již bylo zmíněno, že svěřenský fond originálně vychází z právního institutu tzv. trustu známého z „anglického“ právního systému.

Svěřenský fond originálně vychází z právního institutu tzv. trustu známého z „anglického“ právního systému.

Podle něho se jedná o vztah, v němž má z hlediska tzv. common law (označované jako trustee) určený vlastník majetku držet a spravovat vyčleněný majetek podle zásad equity (spravedlnosti) ve prospěch třetí osoby (označované jako beneficiary).

Hlavním problémem vzniklým při „transplantaci“ trustu do kontinentálního právního systému je, že zmiňovaný trustee je výlučným vlastníkem trustového majetku. Přesto se kupříkladu jeho věřitelé z tohoto majetku nemohou uspokojit.

Na druhou stranu má jisté nároky rovněž uváděný beneficiary, což umožňuje v kontinentálním právu po tisíciletí odmítaný princip duality vlastnictví. Ta představuje právní konstrukci, na niž náš právní systém není již od dob antického Říma připravený, neboť jde zcela opačnou cestou.

V důsledku tohoto právního pozadí však muselo dojít ke změně postavení správce a obmyšleného do podoby popsané výše, jež zachovává kontinentálnímu právnímu systému vlastní zásady autonomie a nedělitelnosti vlastnictví, plynoucí z již vzpomínaného římského práva.

Řešení, které s sebou nese problémy

Jakkoliv se zvolené řešení svěřenským fondem může zdát elegantní, ruku v ruce s ním mohou přijít vážné problémy, které mohou jeho smutného „uživatele“ vyjít velmi draho.

V „českém“ svěřenském fondu totiž došlo ke zcela kategorickému popření věcných práv správce k majetku ve fondu.

Na druhou stranu je svěřenský správce ve veřejných seznamech uváděn jako jeho vlastník, byť se shora uvedenou poznámkou. Dojde-li tedy k převodu majetku ze svěřenského fondu na třetí osobu v rozporu s jeho statutem, budou možnosti jeho zakladatele i obmyšleného velmi omezené.

V „českém“ svěřenském fondu došlo ke zcela kategorickému popření věcných práv správce k majetku ve fondu.

Vůči svěřenskému správci budou mít pouze deliktní postih (plynoucí z porušení závazkového vztahu), neboť ani jednomu z nich nesvědčí žádné věcné právo k vyčleněnému majetku. Ani zakladatel se totiž vrácení majetku z důvodu pozbytí vlastnického práva za obvyklých okolností nemůže domáhat.

Jedná se o důsledek zmiňované autonomie vlastnictví, která v případě trustu stojícího na zcela jiných základech nenastává, díky čemuž způsoby ochrany třetích osob zůstávají mnohem rozsáhlejší.

Je tedy velmi pravděpodobné, že obmyšlenému prakticky nezbude jiná možnost než na svěřenském správci vymáhat náhradu požitků z titulu práva na požitky z majetku svěřenského fondu. To by však bylo krajně neuspokojivé a dost možná i nesnadné.

Příliš vsázet totiž nelze ani na námitku neplatnosti poškozujícího jednání vůči fondu ze strany svěřenského správce, která je limitovaná absencí dobré víry třetí osoby (nabyvatele majetku ze svěřenského fondu), s níž nelze realisticky počítat mimo jiné kvůli složité důkazní situaci.

Quo vadis, svěřenský fonde?

Prezentovaný názor může řada právníků považovat za krajní, avšak vhodnější by bylo označení opatrný.

Je nepochybné, že s fungováním svěřenských fondů v Česku bude ještě dlouhou dobu spojena značná nejistota, v jejímž důsledku však dochází k potlačení jejich nosné myšlenky – zajištění bezpečné správy majetku.

  S fungováním svěřenských fondů v Česku bude ještě dlouhou dobu spojena značná nejistota.

Důvodem nejistoty přitom není pouze nejednotný výklad právní úpravy či neexistence rozhodovací praxe obecných soudů, které projevují pramalou předvídatelnost rozhodování a minimální právní jistotu. Jde i o záměry zákonodárců.

Není totiž tajemstvím, že české právní prostředí není nejklidnější a jeho recipienty mnohdy nepříjemně překvapí překotná, nedomyšlená nebo kontraproduktivní změna určité oblasti.

Probíhající debaty o brzké novele (stále velmi) nového občanského zákoníku, k nimž se odborná veřejnost v současnosti staví spíše skepticky, se nevyhnuly ani úpravě svěřenských fondů.

Zvažována je či byla kupříkladu povinná registrace svěřenských fondů, před změnou na postu ministra spravedlnosti se hovořilo dokonce o jejich úplném zrušení. To pochopitelně není příliš lákavý vývoj.