Rychlý návrat k normálu podle ČNB: Připravme se na růst sazeb o procento

Na posledním zasedání České národní banky (ČNB) na samém konci září centrální banka překvapila. Ovšem nikoliv tím, že politiku utáhla, nýbrž tím, v jakém rozsahu tak učinila.

Zvýšení sazeb o tři čtvrtě procentního bodu na jednom jediném zasedání totiž bylo nejvyšší od prosince 1997, kdy dvoutýdenní repo sazba vzrostla z 14,8 procenta na 18,5 procenta.

GRAF: Vývoj základní úrokové sazby
Od roku 1993 do října 2021, v procentech

Zdroj: tradingeconomics.com, ČNB

Utahování nekončí

Za dveřmi je zasedání další a podle všech signálů se zdá, že se dočkáme dalšího utažení, které bude všechno jen ne standardní, čtvrtprocentní.

Na prosinec 1997 se ani zdaleka nedostaneme, nicméně růst sazeb o celý procentní bod by nás překvapit neměl. Proč?

Za prvé, inflace byla v září vysoko nad prognózou ČNB. Celková cenová hladina se meziročně zvedla o bezmála pět procent, měnověpolitická inflace přidala 4,7 procenta. V prvním případě to bylo o 1,7 procentního bodu, ve druhém pak o 1,6 procentního bodu nad poslední prognózou ČNB ze srpna letošního roku.

A aby toho nebylo málo, poptávková inflace skončila bez dvou desetin na hranici šesti procent, což prognózu překonalo o výrazného 2,3 procentního bodu.

V situaci neexistující nezaměstnanosti a extrémně volné fiskální politiky je to dokonalá bouře pro rozvolnění inflačních očekávání.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Česká inflace: tentokrát je to jiné

Inflace jako dílek složité stavebnice centrálních bank

Digitální měny centrálních bank: cesta k monetárnímu feudalismu?

Jistý růst inflace

Za druhé, inflace bude dále růst. Drahé ceny energií se totiž do cen ještě nestihly promítnout. A ceny průmyslových výrobců u nás, stejně jako v sousedním Německu, rostou léta neviděným tempem.

Jelikož je poptávka domácností silná, podstatná část tohoto vzedmutí se projeví nikoliv v maržích výrobců, ale v cenách pro spotřebitele.

Zatřetí, je sice po volbách, ale formující se vláda si evidentně nechce připustit rozpočtovou realitu. Zamčená v nesmyslných populistických předvolebních slibech opakuje, že daně nezvýší, nezvýší a nezvýší.

A že rozpočet srovná jakousi vyšší „efektivitou“, „digitalizací“ a zrušením neinvestičních dotací agrobaronům (kterých je mimochodem za cca šest miliard korun ročně).

Česká národní banka moc dobře ví, že tak to nepůjde, a i kdyby to šlo, nemohla by spoléhat na to, že to vláda složená z pěti stran nejrůznějšího ražení nakonec přece jen udělá. Šestiprocentní strukturální deficit a vláda žijící v iluzích jsou noční můra ČNB.

Steroidy pro korunu?

Za čtvrté, koruna neposiluje, spíše naopak. Česká národní banka sice necílí na kurz a explicitně nepřizná, že by silnější korunu uvítala, z jejího chování je to však evidentní. Posuďte sami.

GRAF: Vývoj kurzu koruny vůči euru
Od začátku letošního roku do začátku listopadu 2021

Zdroj: tradingeconomics.com

Prognóza ČNB ze srpna čekala podstatné posílení koruny – koruna měla být ve čtvrtém čtvrtletí letošního roku na úrovni 25,12 koruny za euro, v prvním čtvrtletí příštího roku pak na 24,75.

Česká národní banka před pár dny ohlásila, že od ledna 2022 po devíti letech obnovuje program prodeje části výnosu z devizových rezerv. V historii se ČNB vždy dost spoléhala na kurzový kanál – na reálnou konvergencí hnané posilování koruny v časech inflačních, na devizové intervence v časech deflačních.

Kurzový kanál ale nyní moc nefunguje – koruna (i další středoevropské měny, jejichž centrální banky měnovou politiku utahují) celkem překvapivě oslabuje, v posledních dnech až na 25,70 (viz graf výše, pozn. red.).

To samozřejmě implikuje další dodatečné utažení měnové politiky nad jistě beztak velké
utažení, jež je obsaženo v nové, dnes již hotové prognóze. Ta bude podkladem pro listopadové jednání ČNB a určitě s oslabením koruny na 25,70 nepočítala.

Kdo se bojí…

Za páté, bankovní rada ČNB (respektive její většina) se evidentně bojí inflace a nebojí se nestandardních kroků.

Je si vědoma dlouhých a proměnných zpoždění v transmisním kanálu měnové politiky a je odhodlaná vyslat silný signál, že inflaci nedopustí. Obzvláště když jen šoková úroková terapie má šanci zlomit inertnost koruny.

A nakonec, členové bankovní rady již před zasedáním otevřeně říkají, že se budou bavit o nestandardním zvýšení sazeb. Přidejme k tomu fakt, že minimálně guvernér, ale nejspíš i  další členové rady chtějí rychle dosáhnout „normálu“. Ten definují střídavě jako sazby na neutrální úrovni (ergo kolem tří procent) nebo jako kladné reálné sazby.

Obojí je stále velmi vzdálené a ani po utažení o jeden procentní bod toho dosaženo nebude.