Peníze z vrtulníku jako nekonečná munice centrálních bank pro příští krizi

Poslední týdny přinesly na finanční trhy velkou nejistotu. Chaos začala epidemie koronaviru a prohloubila ho ropná cenová válka ze strany Saúdské Arábie. V obou případech se oči upírají k centrálním bankám jako instanci „poslední naděje.“ Otázkou je, jak velký mají centrální banky manévrovací prostor.

VÍCE K TÉMATU:

ANKETA: Mají centrální banky dost munice na boj s důsledky epidemie koronaviru?

Hlavní centrální banky se totiž po finanční krizi samy zahnaly tak trochu do slepé uličky. Po krizi v roce 2008 začaly masivně  uvolňovat měnové politiky snižováním úrokových sazeb na z historického pohledu neuvěřitelně nízké úrovně pumpováním nově vytvořených peněz do ekonomiky.

Biliony emitovaných dolarů, eur a jenů zaplavily finanční trhy a vyhnaly ceny prakticky všech aktiv do dříve nevídaných výšin.

Kvantitativní uvolňování na věčné časy

I více než 10 let po krizi však centrální banky stále nepřistoupily k razantnější změně svých politik. Vždyť základní sazba ECB i Bank of Japan se stále nachází v záporném teritoriu.

A Fed vzhledem k panické situaci na finančních trzích v důsledku šíření koronaviru pravděpodobně velmi rychle sníží svou klíčovou sazbu na hodnoty blížící se nule.

Současně každodenní pumpování miliard dolarů prostřednictvím kvantitativního uvolňování nemá na situaci v rámci vyspělých ekonomik výrazný dopad. Tedy kromě totálního pokřivení dluhopisového trhu, vždyť desetiletý německý státní dluhopis nese do splatnosti výnos -0,8 % ročně. Z historického pohledu absolutně bezprecedentní situace.

GRAF: Vývoj výnosu 10letého německého bondu
Za posledních 40 let, v procentech.

Zdroj: tradingeconomics.com

V tomto kontextu je logické, že další kola kvantitativního uvolňování formou odkupu státních dluhopisů ze strany centrálních bank příliš smysl nedávají.

Je to jako neustále zalévat záhony a doufat v dobrou úrodu bez ohledu na to, že už nyní stojí zahradník po kotníky ve vodě.

Vyvstává tak otázka, jak budou centrální banky reagovat v situaci, kdy přijde další závažná ekonomická krize.

Záchrana jménem helicopter money?

Možné řešení, o kterém centrální banky prozatím jen potichu uvažují, může být „shazování peněz z vrtulníku“ (anglicky helicopter money, pozn. red.).

S takto obrazně nazvaným konceptem jako záchranou poslední instance v prostředí nízké inflace a slabého ekonomického růstu přišel již v roce 1969 nobelista Milton Friedman. Na jeho myšlenky navázal na začátku tohoto milénia tehdejší guvernér Fedu Ben Bernanke.

Jedná se o extrémní stimulační opatření, které spočívá v přímé distribuci nově vytvořených peněz ze strany centrální banky do rukou konečných příjemců, kterými mohou být domácnosti, firmy i stát.

Víc škody než užitku

Celý proces může mít formu monetárního financování fiskální expanze, kdy centrální banka nově vytvořené peníze věnuje státu.

Ten díky tomu může snížit daně a podpořit domácnosti ve spotřebě, respektive použije takto získané prostředky na vládní výdaje.

Případně existuje i kontroverznější varianta přímé distribuce nově vytvořených peněz do rukou domácností.

Zkrátka každému dospělému člověku by centrální banka připsala na běžný účet například 1 000 eur, které by lidé mohli okamžitě utratit.

To by vedlo k nárůstu poptávky, inflace i ekonomické aktivity. Ani v tomto případě se však nejedná o příslovečný oběd zadarmo. Tisk nových peněz devalvuje kupní sílu střadatelů.

Může navíc způsobit nečekaně silné inflační tlaky v důsledku snížení důvěry veřejnosti ve finanční systém. Obdobné zásahy ze strany centrálních bank by tak dost možná vyvolaly více škody než užitku.

Koronavirus již roztočil vrtule

Ačkoliv se může koncept helicopter money zdát přitažený za vlasy, v Hong Kongu se již stal realitou. Tamní dospělí obyvatelé dostali v důsledku řádění koronaviru finanční injekci v ekvivalentu 1 200 dolarů na hlavu.

Celkem přijde toto „roztočení vrtulí“ Hong Kong na přibližně 15 miliard dolarů. Zároveň se tamní vláda zaručila za půjčky firem na úhradu mezd a daní.

I když je eurozóna v tomto ohledu konzervativnější, nelze vyloučit, že se můžeme něčeho obdobného v budoucnu dočkat i v rámci starého kontinentu.

Munice mají centrální banky více než dost

Ačkoliv se může zdát, že centrálním bankám dochází v rámci měnového uvolňování munice, opak je pravdou.

V současném systému nekrytých peněz totiž mohou tisknout nové peníze prakticky bez omezení, ať už formou dalších kol kvantitativního uvolňování či diskutovaného shazování peněz z vrtulníku.

Nicméně jedno velmi důležité omezení skutečně existuje – důvěra veřejnosti v měnu a finanční systém. Centrální banky se totiž v případě masivního tisku nových peněz mohou poměrně jednoduše diskreditovat. Ztráta důvěry v jejich produkt by přitom pro ně byla fatální. Současné peníze totiž nejsou založeny na ničem jiném než na víře v jejich hodnotu, která může být velmi pomíjivá.

Minulost varuje

V případě, že by se pomyslné rotačky rozjely na ještě větší obrátky než dnes, mohlo by to vést k vysoké inflaci a ztrátě funkce peněz jako uchovatele hodnoty. Stačí vzpomenout na situaci v poválečném Německu či na nedávné dění v Argentině.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Inflace nad třemi procenty? Není důvod propadat panice

Konec sledování růstu ekonomiky! Klima a inflace jsou dvě nové priority trhů

Jedenáctiletý rekord: jakože nízká inflace? Tak to si asi děláte…

Mnoho povyku pro poplatky za odpady? Ve hře jsou možná stamiliony až miliardy korun

Jakmile se inflace utrhne ze řetězu, dostat džina zpátky do lahve může být těžší, než se zdá.

V takovém prostředí by byl vítězem ten, kdo by znehodnocených papírků držel co nejméně. Současné ceny zlata, akcií či nemovitostí se tak možná budou za pár let při pohledu do zpětného zrcátka jevit jako velmi nízké.