Mnoho povyku pro poplatky za odpady? Ve hře jsou možná stamiliony až miliardy korun

Přichází stát i obce o miliony za ukládání odpadu na skládky? Stejnou otázku si položili protagonisté nedávného kulatého stolu v Poslanecké sněmovně a zároveň se pokusili na tuto otázku odpovědět. Proč?

„Podnětem k uspořádání kulatého stolu byla především dlouhodobá nečinnost Ministerstva životního prostředí, ušlý zisk obcí z provozování skládek a újma na životním prostředí,“ uvedla Dana Balcarová, poslankyně a předsedkyně výboru pro životní prostředí.

Dílčím iniciátorem bylo i středočeské město Čáslav, které již zahájilo kroky, jimiž zkouší vymoci do svého rozpočtu stamiliony korun za údajně špatné zpoplatnění nebezpečného odpadu na skládce ležící v katastru města.

Systém v nejistotě

Ukazuje se ale, že spíše než ve skládkách nebezpečného odpadu tkví problém v samotném současném systému nakládání s nebezpečnými odpady, který je pro všechny zúčastněné zahalen do závoje značné právní nejistoty.

Pomyslné nůžky mezi původním záměrem zákonodárců vybrat na poplatcích za odpad prostředky na financování ekologických projektů v odpadovém hospodářství a reálnou praxí se za několik posledních let značně rozevřely.

Na to ostatně upozornili i účastníci zmíněného kulatého stolu, který proběhl začátkem února pod záštitou Dany Balcarové. Na něm mimo jiné zaznělo, že by se již brzy mohlo blýsknout na lepší časy, když ve sněmovně již prošel prvním čtením nový odpadový zákon. Ten by mohl výrazně zlepšit i systém skládkování a problematiku vybíraných poplatků.

Původce odpadů to sice bude stát nějaké peníze navíc, ale nebudou to zdaleka takové sumy, které od nich v současné době chtějí někteří aktéři retrospektivně vydobýt.

Struktura poplatků

Diskuse v rámci kulatého stolu se zabývala i problematikou systému vybírání a účtování poplatků za ukládání odpadků na skládky. Zejména se točila kolem otázky, zda stát i obce nepřichází o miliony korun. Otázku veřejně položil Vlastislav Málek, starosta Čáslavi, v jejímž katastru skládka nebezpečného odpadu leží.

Než se ale podíváme blíže na tuto kauzu, respektive na důsledky možného pochybení celého systému, je třeba se podívat na problematiku z obecného hlediska.

Poplatky za uložení odpadu na skládku

Podle současného zákona o odpadech má původce odpadu za jeho uložení na skládku zaplatit poplatek, který vybírá provozovatel skládky. Ten je následně povinen odvést základní složku poplatku obcím, v jejichž katastru je skládka provozována, a jeho rizikovou složku (vybírá se v případě tzv. nebezpečného odpadu, pozn. red.) Státnímu fondu životního prostředí ČR (SFŽP).

Celý princip je jednoduchý: na skládku přijede auto s odpadem od firmy či nějaké obce, v rámci spisové evidence oznámí, o jaký druh odpadu se jedná. A na základě hmotnosti a druhu je u odpadů, které mají být zpoplatněny, vypočítána provozovatelem skládky výše poplatků, jež původci vyměří.

Jakmile je původce provozovateli zaplatí, ten je následně odvede obci, do jejíž kompetence skládka spadá, popřípadě SFŽP, je-li součástí nebezpečný odpad.

Běžný a nebezpečný odpad

Nutno podotknout, že se liší výše poplatků u běžného a komunálního odpadu a nebezpečného odpadu. Zatímco v případě běžného odpadu činí poplatek 500 korun za tunu, u nebezpečného odpadu je tato výše více než desetinásobná, činí 6 200 korun (z toho 1 700 korun jde obci a 4 500 SFŽP).

Někteří aktéři na poli odpadového hospodářství tvrdí, že výše poplatku za nebezpečný odpad měla být původně 620 korun a omylem, zřejmě tiskařskou chybou, vznikla cifra o řád vyšší. Přesto však prý chybu nikdo neřešil a v liteře zákona již zůstala šestitisícová částka.

TABULKA: Jak se vyvíjela výše poplatků za odpad na skládkách za posledních 20 let

Část nebezpečného odpadu může být od poplatků osvobozena, a to pokud se jedná o tzv. technické zabezpečení skládek. Pro tento účel může ze zákona provozovatel využít až 20 hmotnostních procent odpadu.

Nicméně současný systém nakládání s odpady umožňuje, aby i tato kvóta nezpoplatněných 20 procent odpadu byla překročena. A to tak, že provozovatel využije odpad na konstrukční prvky skládky, odpady přetvoří na výrobky s jinými fyzikálními vlastnostmi (většinou smícháním různých vhodných odpadů či jejich vytříděním) či je využije jako jiné produkty.

Na to ale musí mít tzv. integrované povolení v rámci provozního řádu (IPPC), které musí schválit dozorový orgán, jímž je krajský úřad.

Středočeská kauza

A právě využívání konstrukčních prvků povolených v IPPC je předmětem sporu, který nyní řeší Středočeský kraj, respektive jeho krajský úřad, a který otevřela právě Čáslav. V jejím katastru se nachází skládka nebezpečného odpadu, kterou provozuje odpadová společnost AVE CZ.

Starosta Čáslavi Vlastislav Málek na základě klesajících výnosů za vybírané poplatky na skládce tvrdí, že AVE CZ poplatky vybírá špatně, a město tak přišlo o nemalou částku.

Integrované povolení skládky podle Čáslavi není ve stávající podobě platné, a tudíž společnost AVE CZ odpady neoprávněně extenzivně využívá na konstrukční prvky.

Podle starosty by proto poplatky z nich měly být retrospektivně odvedeny do rozpočtu města. Málek spočítal, že podle množství vykázaného odpadu by Čáslav mohla takto získat jen za poslední tři roky (2016–2018, pozn. red.) 616 milionů korun.

Dalších 837 milionů by pak měl dostat Státní fond životního prostředí, kterému ze zákona náleží 4 500 korun z každé tuny uloženého nebezpečného odpadu.

Výše poplatků odváděných do rozpočtu města Čáslav se v letech 2010 až 2018 pohybovala na úrovni zhruba 20 milionů korun.

AVE CZ: Nepochybili jsme

Společnost AVE CZ jakékoliv pochybení odmítá a uvádí, že postupovala přesně podle zákona a v souladu s platným integrovaným povolením.

A že tedy poplatky za odpad, který byl použit jako konstrukční prvek skládky, vůbec původcům neúčtovala, protože se na něj ze zákona poplatky nevztahují (odpady jsou následně využity).

Podle AVE CZ navíc zákon o odpadech přímo ukládá povinnost dodržovat tzv. hierarchii nakládání s odpady. Pokud je tedy možné odpady využít, je provozovatel povinen to udělat; odstranění odpadů je dle zákona až poslední možnost.

Město Čáslav tento argument AVE CZ nepřijalo. Podalo oficiální podnět na Krajský úřad Středočeského kraje, aby zahájil správní řízení se všemi jednotlivými původci odpadů a rozhodl, zda jim má být poplatek zpětně doměřen, či nikoli.

Zavalený krajský úřad

Tento krok však logicky vyvolává obavu mezi živnostníky, průmyslovými podniky a menšími obcemi, kteří by najednou měli doplácet významné částky. Pro některé společnosti by totiž doměřená částka mohla být dokonce likvidační.

Marie Stáňová z Krajského úřadu Středočeského kraje, také jedna z účastnic kulatého stolu v Poslanecké sněmovně, potvrdila, že její odbor nyní eviduje zhruba 660 takových správních řízení.

Celou záležitost sledují i další středočeská města jako Benátky nad Jizerou či Hořovice, v jejichž katastru skládky provozuje rovněž společnost AVE CZ. V pozoru jsou ale pravděpodobně i další obce z jiných krajů. Pokud odvolací orgány nerozhodnou o zastavení tohoto retrospektivního doměřování poplatků, počet správních řízení by mohl ještě významně růst.

Například starosta Benátek Karel Bendl je v této věci podstatně zdrženlivější a spíše vyčkává na příslušná rozhodnutí, aby zbytečně nevyvolal nevoli u velké řady producentů odpadů v širokém okolí.

Otazníky kolem načasování. Proč až teď?

Mohlo by se zdát, že problematika konstrukčních prvků a poplatků za využívání a ukládání odpadu na skládky je záležitostí posledních měsíců, kterou objevila a začala řešit Čáslav.

Imaginární časovaná bomba zakotvená ve stále platném IPPC tu ovšem tiká již několik let. A musel o ní vědět i čáslavský starosta Málek, když v roce 2012 jako zastupitel Čáslavi prodával společnosti AVE CZ inkriminovanou skládku. Ta původně patřila městu a měla v integrovaném povolení používání konstrukčních prvků povolené.

Proto se nabízí otázka, proč problematiku otevřel až nyní, a ne dříve, když již v roce 2012 na systémový problém týkající se obecně všech odpadových společností upozornil i Nejvyšší kontrolní úřad.

Ten provedl šetření za roky 2007 až 2011 a konstatoval, že se problém nevybírání poplatků týká v ČR více než 98 procent vyprodukovaného nebezpečného odpadu. Nejvyšší kontrolní úřad tehdy jasně konstatoval, že je nutné změnit zákon o odpadech, tento stav napravit a vnést do problematiky právní jistotu pro všechny strany.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Fiasko povánočního úklidu: sběrné suroviny v Česku už nevykupují papír

Nový trend pro život v kanceláři? Konec s odpadky a přechod na cirkulární ekonomiku

Jak řešit klimatickou nouzi: méně dětí, méně masa, zrušit HDP

Systémové pochybení?

O tom, že se jedná o systémové pochybení, mimo jiné svědčí i fakt, že ani stát při přípravách výběrových řízení nepočítá s tím, že by měl například u sanací ekologických zátěží odvádět za uložení nebezpečného odpadu nějaký poplatek.

Ke změně odpadového zákona ovšem prozatím nedošlo, jeho novela se v Poslanecké sněmovně projednává až v současné době.

„Je absurdní, že stát před tímto problémem dlouhodobě zavírá oči. Je třeba, aby nová odpadová legislativa nabídla funkční řešení,“ domnívá se Dana Balcarová, poslankyně a předsedkyně poslaneckého výboru pro životní prostředí.

Konstrukční prvky – pouhá špička ledovce

Jádro problému tkví ve zmíněné výši poplatku za ukládání nebezpečného odpadu a v nastavení celého systému. Jak už bylo řečeno, poplatek za uložení jedné tuny nebezpečného odpadu činí v České republice pro původce 6 200 korun. V rámci Evropy je to absolutně nejvíc.

České republice jsou výší poplatku nejblíže Belgie nebo Nizozemsko, a i tam výše poplatku dosahuje jen přibližně 2 000 korun (další příklady jsou v boxu vpravo).

Diametrální rozdíl samozřejmě znevýhodňuje české původce odpadu, kterými jsou často firmy. Pokud by měly odvádět poplatek v plné výši, většina z nich by nebyla schopná v evropské konkurenci fungovat.

Používání nebezpečného odpadu na technické zabezpečení a konstrukční prvky skládek ovšem představuje jen kapku v pomyslném moři nakládání s nebezpečnými odpady.

Vedlejší produkty

Daleko větší problém představují tzv. vedlejší energetické produkty (VEP) či ukládání nebezpečných odpadů, byť stabilizovaných, na povrch terénu, a to bez jakýchkoli poplatků.

Jde o odpad vznikající v uhelných elektrárnách a teplárnách, jako je především popílek, škvára, struska, ale i jiné průmyslové odpady, či dokonce odpady ze sanací starých ekologických zátěží.

Podle odhadu odborníků se ho v České republice vyprodukuje během jednoho roku přes 17 milionů tun. Kdyby nebyl systém (výše poplatků) takto nastavený, mělo by být zhruba 90 procent tohoto odpadu označeno jako nebezpečný a podle toho by s ním mělo být i nakládáno.

Značná část by tak byla uložena na zabezpečených skládkách nebezpečného odpadu, které jsou k tomu určené a kde je tento odpad pod odbornou kontrolou a pravidelným monitoringem. Samozřejmě by pak za jeho uložení měly být odvedeny i příslušné poplatky.

Realita je ovšem úplně jiná. Kvůli přemrštěné výši poplatku za nebezpečný odpad si producenti VEP opět „našli cestu“.

Miliony tun odpadu

Odpady VEP totiž nejsou považovány za nebezpečné, a dokonce nejsou ani odpadem, ale jakýmsi „produktem“. Většina tohoto odpadu tak dnes zůstává v areálech elektráren či nejbližším okolí, kde se využívá na „terénní úpravy“. Na to stačí firmám stavební povolení a tím je litera zákona naplněna.

Pro srovnání: podle statistik (CENIA) se v roce 2018 v celém Česku vyprodukovalo 37,8 milionu tun odpadu (VEP se do toho nepočítají, neboť „nejsou“ odpadem), z toho 1,8 milionu tun představovaly ty nebezpečné, tedy necelých pět procent z celkového množství.

Pouze 2,2 procenta vyprodukovaného nebezpečného odpadu je však odstraněno na skládkách, což dle dat CENIA představuje přibližně 39 tisíc tun.

Oproti 17 milionům tun VEP tedy opravdu zanedbatelná část, která jen podtrhuje to, že problém technického zabezpečení a konstrukčních prvků skládek je marginální.

Na druhou stranu, pokud by se měly takto vysoké poplatky vztahovat i na VEP, vedlo by to mimo jiné k významnému zdražení tepla a elektřiny v celém Česku.

Bezpečně s nebezpečným odpadem

Skutečnost, že na skládkách je ročně odstraněno jen 39 tisíc tun nebezpečného odpadu, přitom podle SFŽP představuje „výrazné ohrožení životního prostředí. Protože odpady, u kterých nebyly odstraněny nebezpečné vlastnosti, se ve formě výrobků a po nedokonalých úpravách dostávají nejen na skládky ostatních odpadů, ale i do životního prostředí“.

Řízené skládky tak v porovnání s „alternativními způsoby“ představují stále jeden z nejbezpečnějších způsobů, jak lze s nebezpečnými odpady nakládat.

Druhou alternativou jsou speciální moderní spalovny nebezpečného odpadu, ty však termicky odstraňují jen některé druhy odpadů.

Je však absurdní, aby producenti VEP, kteří svěří odpad do zabezpečeného zařízení v podobě řízené skládky, byli výrazně ekonomicky znevýhodněni – oproti těm, kteří VEP využijí v rámci svých „terénních úprav“, a hlavně neplatí žádné poplatky.

Ohrožení soukromého sektoru?

Jak může celá kauza Čáslavi a středních Čech dopadnout? Získají obce, v jejichž katastru se skládky nacházejí, dodatečně prostředky do svých rozpočtů? Budou původci odpadu, tedy firmy, ale i stát a obce, zpětně doplácet stovky milionů korun za jeho uložení?

Situace je pro neodbornou veřejnost nepřehledná, každopádně zatím v této kauze nepadlo žádné pravomocné rozhodnutí. Jak nedávno uvedly Hospodářské noviny, kraj zatím ve věci rozhodl jen ve dvou správních řízeních.

V prvním doplacení poplatků nenařídil, v druhém naopak ano. Poplatky by měl doplatit státní podnik Diamo. Ten do Čáslavi vozil nebezpečný odpad ze sanací ostravských lagun. Celkem jde o doplacení částky 5,4 milionu korun, nicméně Diamo s rozhodnutím nesouhlasí.

Krajský úřad Středočeského kraje tedy pootevřel obě možnosti a nyní pravděpodobně vyčkává, jak rozhodne vyšší instance, kterou je odvolací orgán Ministerstva životního prostředí.

Likvidační retro doplatek

Pro řadu firem i obcí by případné retrospektivní doměření poplatků mohlo být likvidační nebo by pro ně minimálně znamenalo vážné ekonomické problémy. To potvrdil Pavel Suchánek, místostarosta obce Žleby, s níž Krajský úřad Středočeského kraje rovněž vede správní řízení v souvislosti s ukládáním odpadů na skládku v Čáslavi.

Většina subjektů by se tak zřejmě proti doměření poplatků odvolala a lze čekat, že spory by se mohly táhnout dlouhou dobu.

Samotné odpadové firmy deklarují, že si jsou svou právní pozicí jisté. Opírají ji o skutečnost, že veškeré popsané kroky povoluje integrované povolení skládek.

Jsou přesvědčené, že jim musí být v právním státě dáno za pravdu. Ty se zahraničními vlastníky, jako je například zmiňovaná AVE CZ, neváhají mluvit o mezinárodní arbitráži, pokud by se podmínky platící dlouhá léta měly zpětně měnit.

Ve většině případů, kdy měly správní orgány, třeba Česká inspekce životního prostředí, k postupu odpadářů výtky nebo jim udělily pokutu, se odpadové firmy obratem odvolaly a brání se soudní cestou.

Ekonomická hrozba?

Pokud by odvolací orgány či soudy případně rozhodly o doplacení poplatků, pro českou ekonomiku by to mohlo znamenat zásadní problém.

Experti z oboru hovoří o 50 až 60 miliardách korun, které by firmy, ale i obce a státní instituce, musely doplatit.

To by i pro řadu klíčových společností českého průmyslu znamenalo fatální zásah do jejich hospodaření, ztrátu konkurenceschopnosti, potažmo i existenční ohrožení. Na tento aspekt upozornil v rámci únorového kulatého stolu také advokát Martin Řanda. Ten přímo varoval před snahou o ohrožení soukromého sektoru.

„Po mnoha letech nyní přichází stát, respektive obce a říkají: milí původci odpadů, vy nám doplatíte stamiliony až miliardy. Jestliže ale budou muset tyto peníze platit, povede to k destabilizaci řady společností nejen v odpadovém hospodářství a možná i k zániku některých z nich. A to proto, že nedostaly od státu včasné varování, že se tady dělá něco špatně,“ podotkl Řanda. Podle něj je to jednoznačně chyba systému.

Nový zákon spásou?

Skutečnost, že problematika kolem skládek ve Středočeském kraji je jen špičkou ledovce v celém současně nepřehledném systému, si zřejmě dobře uvědomuje i Ministerstvo životního prostředí.

To nyní pod vedením ministra Richarda Brabce značně akcelerovalo projednávání nového zákona o odpadech. Ten by měl alespoň v budoucnosti podobným problémům zabránit. Zákon prošel vládou a prvním čtením v Poslanecké sněmovně a obsahuje jasné vymezení problematiky.

Stanovuje jasná pravidla pro poplatky spojené s nebezpečnými odpady a jejich výši snižuje na únosnou hranici. „V novém zákoně budou blíže vymezeny pojmy jako technické zabezpečení a konstrukční prvek skládky, což by mělo podobným sporům zabránit,“ vysvětlil v rámci kulatého stolu Jan Maršák, vedoucí oddělení koncepcí a technologií a zástupce ředitele odboru odpadů na Ministerstvu životního prostředí.

Jasné informace

Navíc by podle Maršáka měla být novým zákonem zpřesněna informace pro původce odpadu, který by tak nově měl být vlastně ochráněn.

„Bude rovnou informován, co se s tím odpadem stalo, a měl by dostat informaci, že případně jeho odpad směřuje na technické zabezpečení skládky, a tudíž z něj poplatek nebude odveden,“ dodal.

Proměna čeká i celý systém výběru poplatků. Peníze by totiž měl nově vybírat a kontrolovat místo obcí SFŽP a poté je obcím dle celkového množství vyvezeného odpadu za dané období zpětně vyplácet.

Podle Maršáka by vyhýbání se placení poplatků u nebezpečného odpadu mělo zamezit výrazné snížení jeho výše. Ta by měla klesnout ze současných více než šesti tisíc na úroveň kolem 2 000 korun. Zatížení producentů by tak mělo být přiměřené.

Obce čekají nová pravidla

Obce se každopádně musejí připravit na nová pravidla, která jim přinese odpadová legislativa, aktuálně předložená ke schválení poslancům a senátorům.

V novém zákoně o odpadech se totiž mění systém poplatků – obce čekají třídicí a recyklační cíle, které jim mohou přinést nejen úspory, ale i pokuty.

Přitom není jisté, zda se cíle podaří splnit. V tomto ohledu je klíčový rok 2025, kdy bude třeba třídit již 60 procent a recyklovat 55 procent komunálního odpadu. Změní se i platba za svoz odpadu, nově bude možné platit za množství vyprodukovaného odpadu.