Ondřej Kania: V Česku učí bývalí šprti. Správný učitel má být osobnost a herec k tomu

Ondřej Kania je možná důkazem toho, že aby byl člověk v životě úspěšný, šťastný a bohatý, nepotřebuje k tomu ani vysokoškolský titul, ani finanční zázemí. Stačí vytrvalost, odvaha, energie a imunita vůči věčně pochybujícím a negativním lidem kolem sebe.

To se pak i z dospívajícího kluka na brněnském sídlišti, jehož vychovávali prarodiče, spíše průšviháře než „vzorňáka“, může velmi brzy stát sebevědomý podnikatel, kterého časopis Forbes zařadí mezi největší talenty Česka do 30 let.

Kania mohl kvůli čtyřkám na vysvědčení klidně skončit na některém z učilišť, které sám označuje „za skládky pro studenty, s nimiž si společnost neví rady.“ Místo toho rozeslal přihlášky do stovek soukromých amerických středních škol s žádostí o stipendium.

Po sedmi měsících mu konečně přišla kladná odpověď a získal plné stipendium na menší střední škole ve státě New York. V 17 letech tak odletěl do USA za studiem. Školu po dvou letech dokončil a ačkoli se dostal na tamní univerzitu, rozhodl se vrátit do Česka.

Od zprostředkování studií k vlastnímu gymplu

Bez české maturity nesehnal práci, a proto raději začal podnikat. S bývalým spolužákem Tomášem Jízdným se pustili do poradenství a zprostředkovávání studijních pobytů na amerických středních školách.

Byznys se slušně rozběhl, a tak dvojici nic nebránilo posunout ho na další úroveň. Před třemi lety koupili skomírající pražské gymnázium se špatnou pověstí.

A protože si Ondřej ani jeho společník Tomáš nekladou malé cíle, přibyly časem k Pražskému humanitnímu gymnáziu i další dvě soukromé střední školy amerického typu. American Academy v Praze otevřela loni v září, tu brněnskou čeká velký „opening“ letos.

Do toho se Kania aktivně věnuje politice. Jako člen TOP 09 otevírá diskusi nutné reformy českého vzdělávacího systému, který podle něj produkuje nesebevědomé jedince, kteří neumí prodat své znalosti ani objevit svůj talent.

„České děti, které navštěvují klasické školy, mají dobré základy. Mají hromadu informací, faktů, ale nevědí, co by chtěly v životě dělat, co je baví. Mnozí absolventi středních odborných škol se vyučili něčím, k čemu nemají vztah, berou za to mizerné peníze a pracují v blbých podmínkách, což samozřejmě jen živí jejich frustraci,“ tvrdí Kania.

Český vzdělávací systém podle něj podléhá tlakům lobbistických skupin, kdy v čele ministerstva školství už dlouhodobě nesedí silná a kompetentní osoba s vizí, která by mohla něco změnit.

Chybí podle vás českým studentům sebevědomí?

Obecně ve společnosti sebevědomí spíš chybí, ale u studentů gymnázií bych to neviděl tak tragicky. Ti jsou elitou národa a dobře si to uvědomují. Mnozí, zejména pak ti, kteří neměli příležitost strávit nějaký čas v zahraničí, se ale neumí dostatečně prodat, nejsou tak ambiciózní jako třeba Američané.

Do jaké míry může za srovnatelně nižší sebevědomí studentů český vzdělávací systém s frontální výukou?

Zaběhnutý vzdělávací systém sebevědomí prokazatelně ničí alespoň těm žákům a studentům, kterým nevyhovuje koncept tradiční školy. Jsou to často děti, které vyrůstaly ve složitých podmínkách, nedosahovaly dobrých výsledků a jejich rodiny si nemohly dovolit zaplatit doučování. Takové děti končí na učilištích, které jsou skládkou, kam se uklízí děti, s nimiž si společnost moc neví rady.
Přitom i ony mohou být v některých oblastech geniální, jen nedostaly příležitost objevit svůj talent. A vzhledem k tomu, že podíl odborných středních škol je v Česku na úrovni 60 procent, hrozí tato negativa majoritě naší populace.

Společnost se rozděluje

Plynou z toho pro společnost nějaká rizika?

Ano, ta se čím dál tím víc rozděluje. Sílí sociální segregace a lidé žijí jen v rámci své sociální bubliny. Ne náhodou studenti gymnázií volí Piráty a TOP 09 a studenti učilišť se nejvíce kloní k SPD Tomia Okamury.
Už na druhém stupni základní školy se vytváří dva světy bez vzájemných průniků, a to je špatně. Ideálními žáky pro každou klasickou základní školu jsou stále ještě šprti. Děti, které jsou připravené, hlásí se, dělají domácí úkoly, ale nikdy neudělají nic navíc. Ti, kteří to mají trochu jinak, jsou na tom biti.

Sám jste byl ten případ…

Pravda, moc dobře jsem se neučil, rád jsem vyzýval autority, měl otázky. Systém se na mě díval jako na problémového. Na vysvědčení jsem měl i čtyřky. Dnes je ale spíš problém v tom, že odpovědí na jeden extrém je druhý extrém.
Začínají se objevovat alternativní, super progresivní, svobodné základní školy, o kterých se pořád píše v médiích. Jenže se ukazuje, že děti, které z nich vyjdou, sice umějí diskutovat, vyjadřovat názor, ale chybí jim třeba úplný základ – špatně píší a čtou.

Máte na mysli Montessori nebo Waldorfské školy?

Ne, to vůbec, ty jsou zavedené a fungující. Nechci konkrétně jmenovat, ale vzniká hodně škol, které se inspirují svobodným školstvím. Rodiče dětí se podle mých zkušeností rozdělují na dva tábory. Jedni chtějí, aby si jejich děti ze základních škol odnesly základní dovednosti a pokračovali minimálně k maturitě.
A pak je tu druhý extrém, skupina rodičů, kterým je jedno, že jejich dítě neumí vyjmenovaná slova nebo gramatiku, ale umí diskutovat nad tématy a najít a odprezentovat pro život mnohdy neužitečné informace.
Myslím, že přechod z jednoho extrému do druhého je špatně. Díky svobodným alternativním školám se ale paradoxně mění státní školy a jejich role.

Jak moc rychlé tyto změny jsou?

Samozřejmě změny jsou postupné a týkají se zatím jen škol v metropolích, které mají osvícené ředitele a učitele. Primárně bychom se proto měli bavit o tom, jak zlepšit školství v regionech – v chudších oblastech, kde lidé volí zcela jinou politickou reprezentaci než občané, kteří žijí v metropolích. Nemluvím o žádném sociálním inženýrství, ale ve společnosti jsme svědky obrovské frustrace, jejíž příčinou je segregace, která začíná už v malém věku.

Ondřej Kania a Tomáš Jízdný, zakladatelé JK Education a spolumajitelé tří soukromých středních škol v Česku. Foto: FB profil JK Education

Co by si tedy ideálně měli žáci odnést do života?

Možná vás to překvapí, ale v tomhle směru jsem velmi konzervativní. Metaforicky bych školní docházku a celý vzdělávací systém přirovnal ke třem náboženstvím.
Na prvním stupni základní školy by to byl islám, super konzervativní systém s jasnými pravidly, která se musí dodržovat. Základy jednoduše potřebujeme, ale musí k tomu samozřejmě přiřadit i ten lidský aspekt. Nejde z dětí dělat encyklopedii bez emocí.
Druhý stupeň bych přirovnal ke křesťanství, kdy dojde k určitému uvolnění, pravidla nejsou tak radikální.
Střední škola pak představuje budhismus. Děti by měly dostat svobodu, možnost se samy vyprofilovat, najít v sobě talent, vášeň a zaměření, kterému se chtějí v budoucnu věnovat. Střední škola by jim měla nabídnout maximální možnosti k naplnění jejich potenciálu, aby se mohly dál rozvíjet.

Vezměme si příklad z USA a Kanady

Dnešní systém tedy podle vás v dětech zabíjí kreativitu a dělá z nich jedince bez názoru?

České děti, které navštěvují klasické školy, mají dobré základy. Mají hromadu informací, faktů, ale nevědí, co by chtěly v životě dělat, co je baví, v čem jsou šťastní. Mnozí absolventi odborných středních škol se vyučili něčím, k čemu nemají vztah, berou za to mizerné peníze a pracují v blbých podmínkách, což samozřejmě jen živí tu jejich frustraci, o které jsem mluvil.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr

A jaký je váš názor na osmiletá gymnázia? Nebyla by zbytečná, kdybychom měly dobré základní školy?

Příklad bychom si měli vzít ze severoamerického vzdělávacího systému, který funguje v USA a Kanadě. Není sice úplně ideální, ale utváří šťastné lidi, kteří se živí tím, co mají rádi. V USA ani Kanadě nejsou žádná osmiletá gymnázia, ale pouze privátní a státní spádové školy, do kterých chodíte podle toho, kde zrovna bydlíte.
Takže v lokalitách, kde jsou dobré státní školy, je cena nemovitostí vysoká. A přesto lidé, kteří mají třeba více dětí, si raději vezmou hypotéku, než aby své ratolesti poslali na privátní školy. Jisté míře elitářství a segregace se jednoduše nevyhnete nikdy. Nejsem ale zastánce zrušení osmiletých gymnázií, rád bych, abychom se v Česku alespoň přiblížili tomu severoamerickému systému, který studentům středních škol umožňuje si vybrat, co chtějí studovat.

Můžete být konkrétní?

Škola jim nabídne sedm předmětových kategorií, z nichž si vyberou 5 až 6 předmětů na každý trimestr. Pokud se jim zaměření líbí, tak v dalším trimestru studují vyšší úroveň předmětů. Když je předmět nezaujme, vyberou si jiný. Tímto způsobem studenti přijdou na to, co je baví. Mají pak svoji práci rádi, ať už jsou z nich automechanici, instalatéři, herci či jakékoli jiné profese.
Skvělé na severoamerickém systému je i to, že všechny další aktivity, které u nás označujeme termínem mimoškolní, ať už to jsou sporty, hra na hudební nástroje nebo další kroužky, probíhají v rámci výuky.

Těžko představitelná idea v českých podmínkách a s rozpočtem rezortu školství…

Škola v Americe je místem, kde nedostáváte jen vzdělání, ale plní i sociálně-integrační funkci. V Česku máme obrovské procento dětí, které nikdy nebudou dělat nějaký finančně náročnější sport nebo hobby. I kdyby pro něj měli talent, tak nemají majetné rodiče, kteří by je v tom finančně podpořili.
V USA i Kanadě si tyto aktivity mohou vyzkoušet v rámci školy, a to zadarmo. Ano, znamenalo by to v Česku postavit tisíce kampusů, což – jak sama říkáte – je nereálné, ale alespoň se pokusit hnout tímto směrem by bylo ideální.

Spojené státy mají ale zcela jinou výchozí pozici. Je to bohatá, populačně obrovská a „nerovnostářská“ země, ke které se Česká republika nemůže přirovnávat…

Dobře, ale Kanada nabízí velmi podobné podmínky, které jsou v Česku. Relativně malá země s 36 miliony obyvatel, mezi nimiž nejsou tak velké majetkové rozdíly. A vzdělávací systém tam funguje z hlediska makroekonomických dat úplně fantastiky.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Ladislav Glogar (MAK): Vylidněné továrny nehrozí, roboty nemá kdo vymýšlet

Kdy začne záchrana českého školství? Zatím jsme promrhali 17 let, tvrdí studie

Problémem je politická reprezentace

Dobře, kdybyste byl v pozici ministra školství, co by byly vaše první kroky vedoucí k přiblížení se tomu ideálu, který popisujete?

To je strašně složitá otázka, nejsem v té pozici a rezort neznám detailně. Nevím, s jakým rozpočtem operuje, kolik zaměstnává úředníků a nemůžu proto vyhodnotit situaci a říci, co si z toho ideálního systému můžeme vzít, a co už si dovolit nemůžeme. Paradoxně často slyším obdiv k finskému modelu vzdělávání a reforma, která ve Finsku v 70. letech proběhla byla právě inspirovaná americkým vzdělávacím systémem. Je to takový kompromis mezi svobodným americkým a evropským systémem.

Neměla by ona „revoluce“ přijít zespodu od ředitelů, učitelů a firem?

To se děje a věřím, že i velká část úředníků na ministerstvu se brání a brojí proti zavádění nesmyslů do systému. Skutečný problém vidím ale v politické reprezentaci. Sám jsem jako člen TOP 09 v politice angažovaný a poslanci, které ve sněmovně znám, jednak problému nerozumí, nebo ho vůbec neidentifikují, případně ho nemají vůbec zájem řešit.
Když se jich zeptáte, kam chodí jejich děti do školy, tak nejčastější odpovědí je, že buď navštěvují gymnázia nebo mezinárodní školy, tedy místa, kde ty rozdíly tolik nevnímají. Komplexní reformu školství proto poslanci neřeší a myslí si, že netíží ani jejich voliče.

A tíží to voliče?

Jednoznačně. Teď byla třeba situace, kdy se hledal ministr školství do Babišovy vlády. Nabídku postupně dostali super respektovaní a kompetentní lidé, kteří ale stáli před dilematem, zda být ve vládě s trestně stíhaným premiérem, kterou navíc podpoří komunisté a Miloš Zeman.
A ačkoli mohli zabránit tomu, aby si některé zájmové skupiny prosazovaly do systému neskutečné pitomosti, které české školství vrací o deset či patnáct let zpět, funkci odmítli. Možná jim to nedovolila jejich morálka, nebo jim šlo jen o uznání a uspokojení z toho, že na sociálních sítích dostali tisíce lajků za komentář, že jim morálka nedovolí být ve vládě s estébákem. My teď vidíme následky toho, kdy na postu ministra školství nebyl nikdo se silnou vizí a odhodláním.

Ondřej Kania a Tomáš Jízdný otevřeli první americkou střední školu v Česku – American Academy v Praze a chystají další v Brně, odkud oba pocházejí. Foto: CzechCrunch

Narážíte na prosazovaní dílen, pozemků a branné výchovy do osnov pro základní školy?

Ano, to jsou nekoncepční změny, kterým vůbec nerozumím a nechápu, jak budou implementovány. Ale to už bývalou ministryni obrany netíží, protože odpovědnost za zavádění předmětu je na samotných školách a učitelích. Průmyslníci si ze vzdělávacího systému zase dělají zdroj levné pracovní síly. Když jsem se na téma zavádění dílen a pozemků diskutoval s Karlem Havlíčkem, předsedou Asociace malých a středních podniků a živnostníků, který návrh podporuje, nebyl mi schopný odpovědět, jak chtějí návrh realizovat. Většina škol nemá ani prostory, aby něco takového mohla vyučovat. Nemá vybavení, peníze a sami učitelé neví, jak ony předměty učit a proč vůbec v něčem takovém vzdělávat děti v páté třídě, když na trh práce vstoupí až za 15 let?

Vyústila diskuze ke vzájemnému pochopení?

Ne. Příznivci návrhu mají romantickou představu toho, že nějakým centrálním nařízením něco změní. Praxe je jinde. Argumentace směřovala do roviny, že nejde o to, aby se děti v dílnách učily stavět ptačí budky, ale aby se seznámily s novými technologiemi, jako jsou 3D tiskárny a drony.
Možná krásná představa, ale kdo tyto technologie koupí a kdo naučí padesátileté a starší paní učitelky, které samy zápasí i s chytrými telefony, ovládat dron nebo pracovat s 3D tiskárnou? To trápí mě. A v okamžiku, kdy na ministerstvu školství nesedí někdo silný, kdo by na sebe vzal tu vyšší zodpovědnost i za cenu toho, že by byl veřejností označen za morální hyenu, bude systém podléhat lobby. To by za chvíli mohl přijít někdo s návrhem na zrušení víceletých gymnázií a jejich nahrazením učilišti.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

SkyLimit: Češi nemají dost zkušeností a odvahy někam investovat

Daniel Dřevikovský (Samson): V hospodě u piva vyřešíte vše, doma s petkou v ruce téměř nic

Výuka by se měla rozvolnit

Neměli bychom si vzít příklad ze Západu a penzum předmětů a výuku spíše zkracovat?

Jednoznačně, časové dotace jsou na českých školách předimenzované. Na středních školách bych obecně výuku více rozvolnil, studenti by měli mít povinnost v určité míře studovat jen maturitní předměty, zbývající by si mohli volit. Na naší Americké akademii třeba děti studují v trimestru vždy jen pět předmětů. Každému se denně věnují 70 minut. Vyučovací hodiny jsou delší a výuka intenzivnější.
Jen o patro výš máme Pražské humanitní gymnázium, kde studenti stejného ročníku mají i 13 předmětů, navíc je čeká státní maturita, které hrozí povinná zkouška z matematiky. Učitelé, studenti, rodiče, ředitelé škol i jejich provozovatelé mají jediný společný cíl, a to dobře studenty připravit na tuto finální zkoušku. Podle výsledků maturit se odvíjí nejen budoucnost studenta, ale i školy, která je na základě těchto srovnávacích testů hodnocena. Takže pokud chceme do zaběhlého systému nějak zasahovat, mělo by to být ve prospěch výuky maturitních předmětů.

Jací jsou podle vás čeští učitelé?

Strašně se mi na ně mění názor. Myslím, že do značné míry učí špatní lidé. Typově by to měly být jiné osobnosti. Při návštěvě Helsinské univerzity ve Finsku jsem mluvil s tamním děkanem pedagogické fakulty, který mi popsal, jací studenti u nich uspějí u přijímacích zkoušek.
Na univerzitu se každý rok hlásí 3000 zájemců a do ročníku berou pouze 100, což je mimochodem dvakrát selektivnější než přijímací řízení na Harvardskou nebo Yaleovu univerzitu. Tři čtvrtiny z těch, kteří uspějí, nikdy nebyli ve 20 procentech nejlepších studentů. Univerzita si vybírá osobnosti, týmové hráče, ty, kteří se realizovali ve sportech, ve skautingu a dalších disciplínách. Ty, kteří se umí vyjadřovat, umí motivovat a jsou tak trochu herci.
V Česku učí bývalí šprti, jedničkáři, kteří vynikali v daném předmětu. Jsou to akademici, orientovaní na svůj obor a očekávají stejné nasazení i od svých studentů. Chybí jim empatie, pochopení, jakýsi lidský rozměr. To se týká hlavně starší generace, ale nejsem až takový skeptik a vidím, že s příchodem mladých učitelů se obor začíná měnit.

Dvojnásobný plat kvalitu zvýšit nepomůže

Změní podle vás starší generace svůj přístup a motivaci, pokud dostane vyšší ohodnocení?

Ani když zdvojnásobíte platy učitelů, kvalita školství se razantně nezvýší. Je ale skutečně ostudné, že učitel má stejné peníze jako prodavač v Lidlu. Když učitelům zvýšíme platy, přiláká to mladé lidi, kteří mají schopnosti učit, jsou těmi správnými osobnostmi, ale dosud je odrazovalo nízké ohodnocení. Tento krok musí jít ruku v ruce se změnou celého vzdělávacího systému a měli bychom se smířit s tím, že se to na úrovni školství projeví třeba až za 10 let.

Čím tedy reformu odstartovat, když ani zvýšení platů učitelů nebude mít kýžený efekt?

Je to možná velké, ale pravdivé klišé. Určitě by se měly všechny relativně rozumné politické strany shodnout na kontinuitě osoby ministra školství. Rezort musí vést člověk s vizí a delší dobu, než je jedno volební období. Když bude dobrý ministr školství v této vládě, pak by ani dalšímu premiérovi v řadě z jiné politické strany nemělo vadit mu úřad ponechat. Další věci už byly objeveny. Stačí se inspirovat například ve zmíněném Finsku nebo i dalších skandinávských státech. Uvědomit si, že jen samotné změny jsou na dvě volební období a jejich efekty se začnou projevovat třeba až za další dvě volební období. Pokud se toto nestane, tak nic zásadního nezlepšíme.

I my máme spoustu problémů

Pojďme k vašemu byznysu. V září máte otevírat American Academy v Brně a Bratislavě…

Nakonec otevřeme jen Brno, protože v Bratislavě jsme měli problém s budovou. Nebyli bychom schopni ji včas zrekonstruovat a otevřít už v září. Takže bratislavskou akademii otevřeme až příští rok.

Přidáte k tomu příští rok i nějaké další?

Před rokem bych vám řekl, že bych za tři roky chtěl mít Brno, Prahu, Bratislavu, Varšavu, Budapešť, Bukurešť a Záhřeb. Teď mi stačí ty zmíněné tři a k tomu naše Pražské humanitní gymnázium. Chceme se více soustředit na kvalitu. Mentálně jsem nyní rozpoložen, že u těch čtyř škol končíme, ale věci se samozřejmě mohou měnit.

Ondřej Kania a Tomáš Jízdný, spolumajitelé jednoho gymnázia a dvou American Academy v Praze a Brně. Foto: FB profil JK Education

Proč ten obrat v plánech?

Stálo nás to dost peněz, stresu a hodně práce. Je to daň za to, že nevíme, jak to dělat. Nejen my, je strašně málo lidí a firem na světě, jež dokáží založit nové školy, které jsou od začátku perfektní. My teprve objevujeme. Marketingově vidíme, že je to velmi silné, všechny alternativní školy, včetně té naší, vypadají velmi precizně a progresivně. Navenek působíme úžasně, ale máme strašně moc problémů, kterým musíme čelit. Osobně jsem byl mnohem bohatší, když jsme jen prostřednictvím naší agentury zprostředkovávali pro zájemce studium na amerických středních školách. Samozřejmě to, co dnes děláme, má už nějakou hodnotu, i když virtuální, na kterou si nesáhneme.

Jakým konkrétním problémům čelíte?

Vše začíná i končí u lidí. Nemáme žádné investory ani úvěry a nabíráme poměrně dost lidí, což není v situaci, kdy je míra nezaměstnanosti na historickém minimu vůbec snadné. Schopné lidi musíme přetahovat, a to klidně i z druhého konce světa. To pak musíte přesvědčit člověka, který učí na zajeté a respektované škole, aby se přestěhoval do Prahy nebo Brna a podílel se s námi na rozjezdu nové podoby školy.

Evidentně se vám to daří, na akademii učí samí cizinci…

Zatím ano. Nicméně si čím dál tím víc začínáme uvědomovat, že vůbec není umění otevřít školu a marketingově ji „prodat“ lidem. Umění je, aby škola měla ideálně od začátku ve všech směrech vysokou úroveň. Pro všechny zúčastněné strany je to úplně nové prostředí a ne každý chce studovat nebo učit na nové škole. Musíte brát to, co je a stojí to hrozně peněz, což je v pořádku, s tím jsme do toho i šli.

Jednou strategického investora mít budeme

Nezvažujete vstup investora, který by té finanční situaci trochu odlehčil?

Měli jsme dokonce nějaké nabídky a jsem si jistý, že kdybych teď přišel za některými subjekty s rozumnou valuací, tak bychom mohli získat poměrně dost peněz. Zatím si to ale chceme dělat sami. Neříkám, že na investora v budoucnu nedojde. Ještě před rokem a půl bych se stavěl hodně proti, ale nyní už vstup strategického investora nevylučuji.
Ostatně myslím si, že tím, jak vzniká strašlivé množství soukromých vzdělávacích subjektů, dojde během dvou až tří let k jejich konsolidaci. Hodně škol skončí nebo se stanou součástí nějaké větší sítě.

Připojení k nějaké větší síti může být i váš případ?

Pokud bychom v budoucnu uvažovali o exitu, tak je to vlastně jediná možná cesta. Prodávat ale můžeme jen zavedenou a stabilizovanou školu a v této pozici ještě rozhodně nejsme.

Čím se vaše American Academy liší od gymnázia PORG, Open Gate či jiných českých mezinárodních škol?

Jsme první americkou střední školu v Česku. A díky americké akreditaci máme velkou svobodu při tvorbě osnov a vzdělávacích plánů. PORG i Open Gate jsou součástí českého vzdělávacího systému a především za sebou nemají jen dva roky existence. Jsou to mnohem lepší školy. Mají zajeté procesy, dobré lidi a mnohem víc peněz.
Nejsem Petr Kellner ani Martin Roman, abych mohl projekty bezlimitně podporovat. My jsme start-up, který zažívá strašně moc kotrmelců a krizí, vlastně bych řekl, že je to jedna nepřetržitá krize, ale víme, že všechny naše problémy mají řešení a pracujeme na nich. Ještě jsme se naštěstí nedostali do fáze jako některé „svobodné“ školy, u nichž rodiče dětí, které takové instituce navštěvují, publikují na internetu a sociálních sítích dlouhé negativní recenze. Nikdo ale neříká, že se to nemůže stát.
Naší nejzásadnější úlohou je, aby se nám podařilo najít na školy dlouhodobě stabilní týmy lidí a pokud nebudou dobře fungovat, tak se nesmíme bát je vyměnit.

Už vám učitelé nebo studenti ze škol odcházejí?

Na American Academy nikoli, ale tam je opravdu ještě moc brzo na hodnocení, otevřeli jsme ji loni v září. Na Pražském humanitním gymnáziu jsme loni vyměnili asi 80 procent vyučujících. U studentů jsou to jednotky.

Zdi chodeb American Academy jsou vyzdobeny citáty významných světových osobností.

Školné se bude zvyšovat

Na vašich školách se platí školné. Když se tak snažíte bojovat proti elitářství, plánujete nějaký stipendijní program pro studenty, kteří si školné nemohou dovolit?

Na Pražském humanitním gymnáziu je školné asi 30 tisíc ročně, od příštího školního roku to bude 50 tisíc. Převzali jsme školu, která byla extrémně špatná, s hroznými výsledky z maturit i inspekčních zpráv. Stále kvůli tomu máme sníženou dotaci na studenta, kdy bereme asi 60 procent normativu. Na každého studenta nám tak chybí asi 13 tisíc korun ročně, proto jsme museli zvýšit školné. Plánujeme znásobit počet studentů, najmout další učitele a ten růst se musí jednoduše něčím zaplatit. Zatím tedy nejsou na stipendijní programy vhodné podmínky.
U American Academy je to obdobné, to je tak investičně nákladná věc, že by bylo proti logice „zavalit“ si školu žáky, kteří neplatí. To bychom pak nezvládali platit vše ostatní, co se provozu školy týče. Náš byznys je o dlouhodobém vytváření hodnoty, čísla se zvyšují rok od roku, nemůžeme ale růst skokově. Drží nás víra, že za pět let budou mít naše školy velkou kvalitu, porostou co do počtu studentů i výše školného, čímž se nám zvýší marže a budeme dosahovat solidního provozního zisku. Poté je možné začít uvažovat o stipendijních programech.

Takže školné se bude zvyšovat?

Určitě, už teď se tak i děje. Na American Academy platí nyní studenti 160 tisíc ročně. Rodiny těch, kteří nastoupí až letos v září, zaplatí už o 100 tisíc víc. Pořád je to ale téměř o polovinu méně než na nejdražších mezinárodních středních školách v Česku.

V čem je výuka na American Academy odlišná od klasického českého gymnázia?

Předně jsou všechny předměty – vyjma dalších cizích jazyků – vyučovány v angličtině. Studenti nejsou rozděleni podle věku, ale podle úrovně, jaké dosahují v daném předmětu. Školní rok je rozdělen na trimestry a v jejich průběhu studenti pracují na nějakém větším tématickém projektu. Teď to třeba byl projekt kolonizace Marsu. Studenti postavili solární panely, zavlažovací systémy a simulovali kolonizaci planety. To by nám český systém se striktně stanovenými předmětovými osnovami nikdy nedovolil. V něm škola musí podřídit vše tomu, že za čtyři roky bude žák absolvovat státní maturitu. U nás se studenti rozhodují sami, co a na jaké úrovni budou studovat, sbírají kredity a na konci každého trimestru vlastně skládají z předmětu takové „malé maturity“.

Práce na projektu kolonizace Marsu v pražské American Academy. Foto: FB profil JK Education

Ale tu klasickou maturitu, která je nutnou podmínko pro přijetí na českou vysokou školu nemají…

Dostanou středoškolský diplom, jakoby studovali na škole v Americe. Ten jim spolu s nějakou úrovní předmětu, kterou tady absolvovali, umožní studovat na jakékoli zahraniční univerzitě. Pokud chtějí studovat na české univerzitě, tak je nutné diplom nostrifikovat a dodělat si zkoušku z češtiny, která není ani na maturitní úrovni.

Co vás vůbec vedlo k tomu se pokusit zkultivovat český vzdělávací systém?

Nevím, asi životní omyl (smích). Neměl jsem ho rád, byl jsem čtyřkař. Boj ve mně zůstal, ale to podnikání spíš byla taková náhoda. Začali jsem spolupracovat se zahraničními školami, viděli, jak to funguje jinde a chtěli to přenést i k nám. Uvidíme, jestli se podaří.