Nelze se zakopat ve 20. století. Tendr na nové obrněnce musíme dotáhnout, shodují se zástupci politických stran

Měla by být dotažena klíčová zakázka za více než 50 miliard korun? Jak bychom měli dále modernizovat českou armádu? Jaká by měla být role českého zbrojního průmyslu? Jak plníme a měli bychom dále plnit naše závazky vůči NATO? Tyto otázky jsme položili zástupcům politických stran. Odpověděli nám představitelé ANO, ODS, TOP 09, STAN a KSČM, oslovení zástupci ČSSD, SPD či Pirátů na dotazy ani přes urgence nereagovali.

Z odpovědí jednoznačně vyplývá, že klíčové pro moderní armádu České republiky je dotažení zakázky na nová vozidla bojové pěchoty (BVP) za více než 50 miliard korun. „Armáda jezdí v zastaralých BVP, a proto v každém případě musíme i tuto výbavu obnovovat, aby byla bojeschopná. Zcela v souladu s Koncepcí výstavby armády ČR,“ prohlásil poslanec Jan Farský (STAN).

Podle poslankyně Heleny Landšádlové (TOP 09) jsou prioritou pro to, abychom měli moderní armádu, velké akviziční procesy. „Zejména nová bojová vozidla pěchoty, ale je třeba vyřešit i další budoucnost taktického letectva po skončení pronájmu letounů JAS-39 Gripen,“ dodala.

Poslanec KSČM Zdeněk Ondráček však zároveň upozornil na pochybení při dřívějších armádních zakázkách. „Vzpomeňme na předražené nákupy letadel CASA, lehkých obrněnců Pandur, na nákupy Land Roverů, které vydržely jen několik málo let a teď je nahrazujeme Toyotami, na obměnu SA58 za BREN 1, který absolutně nevyhovoval a nahradily ho BREN 2, na modernizaci tanků T72. Takto bych mohl pokračovat, a to včetně uvádění cen, které to daňového poplatníka stálo.“

Jan Řehounek (ANO) podotkl, že kromě BVP musí jít modernizace armády v příštích letech „komplexním směrem“. „Nelze se zakopat ve 20. století a nejít dopředu. Hlavní důraz vidím v modernizaci personálních zdrojů – člověk bude vždy ten nejdůležitější článek tohoto řetězce,“ podotkl.

Na Koncepci výstavby armády ČR se odvolává i Jana Černochová z ODS. „Tato koncepce stanovuje, jak by armáda měla v horizontu do roku 2030 vypadat. Jaká by měla být její struktura, jaké by měla mít schopnosti, personální kapacity atd. Jednoduše kam naše armáda má směřovat. Prioritou jsou zmíněné velké akviziční projekty jako BVP, děla, protiraketová obrana atd. Vedle toho ale i opravy armádních areálů, na kterých je velký vnitřní dluh,“ uvedla.

A dodala, že považuje za chybu, že zakázka na BVP nebyla dotažena za stávající vlády, neboť její posun do dalšího volebního období ji ohrožuje.

Technologická bezpečnost

Všichni politici ve svých odpovědích k budoucnosti armády také zmiňovali větší zaměření na obranu před kybernetickými hrozbami, tak abychom se dokázali přizpůsobit novým způsobům války.

„Nejde vždy o přímý střet na bojišti, ten se už dnes odehrává jinde. Mám na mysli zejména takzvané hybridní hrozby. Ty jsou leckdy ničivější, než se může na první pohled zdát. Je snazší dobýt stát ve volbách než tanky,“ připomněl Jan Farský.

„Musíme se soustředit i na oblast kyberobrany, moderních technologických prostředků, jako jsou bezpilotní stroje, a na oblasti obranného výzkumu a vývoje,“ dodala Černochová. Podle ní navíc modernizační projekty vyplývají i ze závazků vůči Severoatlantické alianci (NATO).

„Nelze rezignovat na klasické bojové schopnosti a upnout se jen k robotice. To znamená, modernizace musí jít od nových bot či neprůstřelných vest přes ‚těžké železo‘ až po kybernetickou bezpečnost a autonomní bojové stroje,“ připomněl Řehounek.

VÍCE K TÉMATU:

Padesátimiliardová zakázka na bojová vozidla pěchoty vyvrcholí až po volbách

Nová BVP i celá modernizace armády je i příležitostí pro český průmysl

Výběr nových obrněnců pro českou armádu vrcholí. Inspiraci v zahraničí ale hledat nelze

Závazky vůči NATO

V kontextu našeho vztahu k NATO došlo i na plnění našeho výdajového rámce. Česko závazek dávat z rozpočtu na obranu dvě procenta HDP dlouhodobě neplní.

Zástupci současné politické opozice (ODS, STAN a TOP 09) se shodli, že bychom závazek plnit rozhodně měli. NATO podle nich představuje pro Česko bezpečnostní jistotu, i proto naše další členství v něm vidí rozhodně pozitivně. Podle Řehounka z vládního hnutí ANO jsou však „zaklínaná dvě procenta HDP trochu imaginární, neboť v současné době HDP hodně kolísá“.

„Důležitější jsou reálné peníze, které resort armády a Ministerstva obrany dostane – a jsme na dvojnásobku toho, kde jsme byli při vstupu ANO do vlády –, tady hodnotím financování velmi kladně. Peníze bez nedostatečné přípravy projektů propadnou zpět do státního rozpočtu a v příštích letech už třeba nebudou. Takže raději méně, ale připravené a dotažené do konce,“ prohlásil.

Komunistický poslanec Ondráček však vnímá členství v NATO jako chybu. „Vyvlekli jsme se z chomoutu Varšavské smlouvy a strčili jsme hlavu do chomoutu NATO. Aliance po fiasku v Afghánistánu a blížícím se debaklu v Sýrii prokázala, že nemá budoucnost. Vzhledem k tomu neuznávám ani žádné naše závazky. Dnes požaduje NATO dvě procenta HDP a za pár let to může být procent pět a více. Kolik členských zemí NATO tento závazek plní? Myslím, že ani ne čtvrtina. Tak proč si z toho dělat hlavu,“ konstatoval.

Podle něj by se místo navyšování obranného rozpočtu měly finance využít smysluplněji. „Za 30 miliard korun, o které bychom museli při plnění závazku rozpočet obrany navýšit, by se dalo postavit nejméně deset zcela nových nemocnic včetně přístrojového vybavení. Kdo se chystá na válku, kupuje zbraně, kdo chce mír, staví nemocnice, školy a byty.“

Šance pro český průmysl

Jan Farský však připomněl, že zmíněné udržení slíbeného růstu rozpočtu k hranici dvou procent HDP je nutné i z pohledu plánování zapojení českého průmyslu. „Kapacity se budují roky, pokud není plán, nezbývá než nakupovat v zahraničí,“ uvedl.

Český zbrojní průmysl byl podle politiků v minulosti na špici, ale došlo k jeho útlumu. Podle Jiřího Hynka (Přísaha) situaci resortu obrany nikterak nepřispělo, že za dobu necelých třiceti let, co existuje Česká republika, „se v čele Ministerstva obrany vystřídalo osmnáct lidí“.

Podpora zbrojního průmyslu má přitom podle dotázaných politiků nejen bezpečnostní aspekt, ale i ekonomický. Přináší podle nich zaměstnanost i pozitivní dopad do ekonomického růstu. „Podpora českých výrobců vede postupně k tomu, že se dostáváme tam, kde jsme byli,“ konstatoval Řehounek s tím, že ji chce případně prosazovat i po volbách.

Ostatně obranný a bezpečnostní průmysl je podle Černochové svým způsobem součástí kritické infrastruktury. „Byla bych ráda, pokud by domácí zbrojní průmysl mohl dodávat maximum technologií pro naši armádu. Samozřejmě v náležité kvalitě. Domácí dodávky jsou vždy nejlepší vizitkou pro prodej v zahraničí.“