Marná Prahy snaha. Centrum globální bankovní regulace u nás (asi) nebude

Česká republika je jednou z osmi členských zemí, které v pondělí podaly nabídky na umístění Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), jenž se po brexitu musí přesunout z Londýna. Vláda doufá, že naše neúčast v bankovní unii by mohla být výhodou, což by mohlo platit, jedině pokud se eurozóna rozhodne vytlačit EBA na vedlejší kolej jako organizaci, s jejímž dalším rozvojem se příliš nepočítá. Praha se tak nejspíš nestane jedním z center globální finanční regulace, i kdyby se k nám EBA přesunul.

Hostit evropské úřady je pro evropská města atraktivní. Agentury Evropské unie přinášejí politickou prestiž, lepší přístup k informacím v daném oboru, řadu schopných profesionálů i nezanedbatelný efekt pro místní hoteliéry či dopravce.

Není divu, že z umístění sídel těchto organizací je velké politikum, kdy lídři zemí jsou ochotni vytáhnout i podpásové argumenty, aby se domů vrátili s kýženým rozhodnutím.

Brexitem přijde Londýn jednak o EBA, ale i o větší Evropskou agenturu pro léčivé přípravky (European Medicines Agency – EMA). O jejich příštích sídlech se začalo spekulovat prakticky hned po loňském referendu Britů. Aby se EU vyhnula nejhorší formě koňského handlování, definovala Evropská komise formální proces rozhodování i hodnoticí kritéria pro posuzování nabídek.

Česko láká EBA

Česká republika je jednou z osmi členských zemí, které v těchto dnech podaly nabídky na umístění EBA. Nové sídlo EBA musí být dopravně snadno dostupné z celé Evropy, musí nabídnout sociální zabezpečení a zdravotní péči pro rodiny zaměstnanců, stejně jako mezinárodní školy pro děti a přístup na trh práce pro jejich partnery. Komise tyto parametry do října vyhodnotí, aby Rada EU mohla po politickém vyjednávání v listopadu rozhodnout.

Nezávislá autorita, nebo razítkovací pracoviště ECB?

Předchůdce EBA vznikl v roce 2004 jako debatní platforma národních orgánů bankovního dohledu (u nás ČNB), kde se připravovala právně nezávazná doporučení a komentovala připravovaná legislativa.

Logickým důsledkem finanční krize v letech 2007 a 2008 byla snaha posílit bankovní dohled na celoevropské úrovni a dát EBA pravomoc zablokovat národní rozhodnutí, která ohrožují finanční stabilitu v ostatních zemích EU. Ovšem britská vláda před volbami v roce 2009 nechtěla ani slyšet o tom, že by někdo z unie mohl cokoli nařizovat bankám v jejich londýnském City.

Přímé rozhodovací pravomoci EBA při rozhodování národních sporů tak byly natolik omezeny politickými pojistkami, že jsou v podstatě nepoužitelné. Nicméně po schválení Lisabonské smlouvy EBA dostal pravomoc rozhodovat o závazných technických parametrech bankovní regulace. Zároveň s tím se také zdvojnásobil počet jeho úředníků na současných 150.

Málem centrum obří moci

Rozhodnutí o bankovní unii v červnu 2012 pak mohlo z EBA udělat jednu z nejmocnějších agentur EU.

Nakonec však byly dohledové pravomoci nad bankami přisouzeny ECB, která má masivně větší kapacitu dohled aktivně vykonávat. Tím ovšem vzniklo mocenské schizma, kdy má EBA rozhodovat o bankovním dohledu ve všech zemích EU, avšak za eurozónu prakticky rozhoduje ECB, jejíž novou součástí je Jednotný dohledový mechanismus (SSM). Pro ten také pracuje desetkrát větší armáda technokratů než pro EBA.

Británie, Polsko a Česko si byly nepoměru vědomy, proto prosadily v EBA rozhodování dvojitou většinou – států v evropské bankovní unii a států mimo ni.

Ovšem tato pojistka platí, jen pokud mimo bankovní unii zůstane alespoň pět zemí, což po brexitu platit nemusí. Pro 19 států eurozóny je účast povinná, přičemž Dánsko, Rumunsko a Bulharsko už oznámily, že se k bankovní unii přidají.

Švédsko se účastnit nechtělo, ale když Nordea – největší bankovní skupina ve Skandinávii a Pobaltí – oznámila, že se přesune buď do Finska, či Dánska, které v bankovní unii budou, vláda ve Stockholmu začala svou neúčast přehodnocovat.

Chorvatsko také vyčkává s rozhodnutím, ale vzhledem k „euroizaci“ tamní ekonomiky a bank se pravděpodobně přidá.

Jediné státy, které členství v bankovní unii odmítají, jsou tak Česko, Maďarsko a Polsko. Ty představují jen pár procent jednotného trhu bankovních služeb a na udržení dvojité většiny nestačí.

Křehká nezávislost EBA

V okamžiku, kdy bude ECB dohlížet prakticky na celý bankovní trh v EU, nebude pro EBA snadné udržet si svou nezávislou roli. I pokud EBA v příštím kole reforem bankovní unie nezanikne, hrozí mu, že bude přežívat spíše jako formální instituce potvrzující návrhy Jednotného dohledového mechanismu z ECB.

Šance Prahy? Nic moc

Tento scénář by mohl nahrát kandidatuře Prahy, jejíž Achillovou patou jsou ale platové koeficienty eurokratů. Ty přizpůsobují mzdy životním nákladům v sídle agentury, takže euroúředníci v EBA by v Praze dostávali jen polovinu své londýnské gáže (pokud by se nepodařilo vyjednat výjimku).

Bude-li však EBA v dohledné budoucnosti jen razítkovat analýzy a rozhodnutí z Frankfurtu (sídlo ECB, pozn. red.), tak v něm nemusí pracovat experti s hlubokou znalostí technických zapeklitostí bankovního sektoru a příslušných IT technologií. Pohodový život za polovic v Praze by byl nejspíš dostatečně atraktivní pro méně specializované úředníky.

Z pohledu Česka i EU není nicméně dobré připustit koncentraci rozhodování o všech finančních záležitostech ve Frankfurtu. Dvojitý mandát ECB – zodpovědnost jak za monetární politiku, tak za finanční stabilitu – se může dostat do konfliktu, proto dává smysl udržet EBA jako agenturu s dostatečnou expertní kapacitou, která nezávisle kontroluje a vyvažuje rozhodování ECB.

To by šlo i z Prahy (či Varšavy, jež také kandiduje), pokud by bylo zajištěno dostatečné finanční ohodnocení expertů. Ovšem bez výhledu na účast v bankovní unii bude nové sídlo EBA spíše v Lucemburku, Bruselu, Paříži, Frankfurtu, Dublinu či ve Vídni, které se o něj také ucházejí. A to i přes to, že evropské agentury se koncentrují ve starých členských zemích, takže politická logika velí přemístit alespoň jednu z Londýna na východní konec EU.

Politika ECB: „Zpomal a prodluž“ z Frankfurtu

Politický tlak na ECB vzrůstá, ale revoluci čekat (zatím) nelze