Řecko vykročilo k plíživému oddlužení

Řecká ekonomika byla propuštěna ve stabilizovaném, ale zbídačeném stavu. Nezaměstnanost je na 20 procentech. Dlužníci stále nejsou schopni pravidelně splácet téměř polovinu všech půjček, hypoték a úvěrů.

HDP je stále o čtvrtinu nižší než v roce 2007, ačkoli za poslední tři roky vzrostl o 3,5 procenta. Investice jsou stále nižší o drtivých 70 procent a ceny nemovitostí ve městech o 42 procent.

Řecko je čtvrtou nejchudší zemí EU po Bulharsku, Chorvatsku a Rumunsku, takže krize téměř smazala třicetiletý náskok, který země získala před ostatními na Balkáně, když se vymanila z totality a v roce 1981 vstoupila do EU.

Jeho rekonvalescence teprve začíná a bude o to těžší, že mnoho mladých a vzdělaných lidí odešlo do stabilnějších zemí Evropské unie včetně Česka. Populace se během deseti let smrskla z 11,2 na 10,7 milionu obyvatel. Volný pohyb po EU umožnil migrantům přestát krizi a podporovat rodiny doma, ale kolik se jich vrátí, není jisté. Znamená to, že stávající dluhy bude nejspíš splácet méně lidí, s nižším vzděláním, a tedy i menším příjmovým potenciálem.

VÍCE K TÉMATU: Řecko sklízí chválu za reformy. Chybí jen „drobnost“ – dohoda o oddlužení

Neúprosná matematika

Základní aritmetika dluhových splátek zůstává nerealistická. Program financovaný Evropským stabilizačním mechanismem (ESM) sice garantuje, že dlužných 86 miliard eur bude spláceno mezi lety 2034 a 2060, ale jen pokud řecká vláda splní podmínky.

Ty předpokládají, že v příštích pěti letech vybere na daních o 3,5 procenta HDP více, než utratí, aby pak každý rok až do roku 2060 vytvořila přebytek rozpočtu ve výši dvou procent HDP.

Takové předpoklady budou nejspíš fungovat jen na papíře, neboť splnit je ve světě plném ekonomických a politických překvapení nebude snadné. Makroekonomické sumy se dají přepočítat na jednotlivé pracující. Těch jsou v Řecku necelé čtyři miliony, takže až za deset let začnou splátky, znamenalo by to, že každý z nich bude každoročně až do roku 2060 platit asi 670 eur – kolem 15 procent ročních příjmů v běžných profesích – jen na splátkách ESM.

Ať ekonomové Mezinárodního měnového fondu přepočítávají splátky tak, či onak, stále jim vychází, že stárnoucí daňoví poplatníci v nepříliš produktivních odvětvích je nemohou splatit. Ukončení stabilizačních programů je tak stále jen dalším, nikoli však konečným krokem k ekonomické udržitelnosti řeckých dluhů. Přesto to bude nejspíš stačit.

Téměř deset let záchranných programů pro Řecko skončilo, ale následky krize se budou řešit další půlstoletí. Foto: Pixabay.com

Zázrak složeného úroku

Existuje rozdíl mezi intuitivním a ekonomickým chápáním výše dluhu, které je velmi užitečné v politických debatách. Odklad splátek o deset let má velkou finanční hodnotu, takže v ekonomickém vidění světa se jedná o oddlužení. Avšak v intuitivním vidění se o odepsání dluhu mluví pouze tehdy, sníží-li se nominální částka dluhu.

Nominální výše dluhů garantovaných ostatními státy eurozóny však snížena nebyla, což umožňuje politikům v Německu tvrdit, že zatím Řecku neodpustili ani cent, jen odložili splátky. Naopak řečtí politici mohou zdůrazňovat ekonomické kalkulace, které ukazují, že už jim byly odepsány miliardy eur.

Nejednoznačnost ekonomického a intuitivního vnímání je užitečná, protože obě tvrzení jsou vlastně pravdivá – nic nebylo odpuštěno a zároveň bylo odpuštěno relativně hodně. Dohody z letošního června, které umožnily záchranný program ukončit, tak určitě nebudou poslední, které tento politický trik využijí.

Plíživé oddlužení

Řecké dluhy nezmizí škrtem pera, ale budou „užmoulány“ inflací. Ta se konečně vrátila na dvouprocentní hodnotu, kde ji chce Evropská centrální banka držet. Inflace snižuje reálnou hodnotu dluhů, první rok na 98 procent, druhý na 96, ale po 15 letech bude dluh reálně o čtvrtinu nižší a po 35 letech na polovině, aniž by jej Řecko splácelo.

Dluhy vůči ESM mají průměrné úročení 1,62 procenta, které reálnému znehodnocení brání. Ovšem až za deset let splácení začne, státy eurozóny, které ESM vlastní, jistě zváží, zda úrok neodpustit úplně. Že vydělávat na řeckém neštěstí je podivné, usoudí i nejeden volič. Až ESM za pár let oznámí snížení či odpuštění úroků či další odložení splátek, na předních stranách německého bulváru se už zpráva řešit nebude.

Dluhy z dvacet let staré krize nebudou nikoho zajímat, takže inflace je bude moci obrušovat a růst v Řecku zase usnadňovat jejich splacení. Po pár dekádách Řecko dluh ESM splatí. Bez fanfár, jako když latinskoamerické státy po 30 letech splatily Bradyho dluhopisy z krize na počátku osmdesátých let nebo když Německo v roce 2010 doplatilo dluhy vzniklé z reparací po první světové válce. Všimlo si toho jen pár analytiků a ekonomických historiků.

VÍCE KOMENTÁŘŮ AUTORA: 

Konec montovny. Česko může čelit globální konkurenci skrze dětské jesle

Pikettyho chyba: Česko dostává z EU více, než platí zahraničním investorům

Politické předpoklady

Ačkoli je plíživé oddlužení Řecka realistickou strategií pro tamní vládu i její věřitele v eurozóně, úspěch není garantován. Předpokládá to, že se podaří ukočírovat politické vášně mezi státy eurozóny i v okamžicích, kdy dojde k nečekaným ekonomickým šokům či nástupu extremistů v té či oné zemi.

Řecká vláda se bude vždy snažit změkčit podmínky a druhá strana bude trvat na jejich dodržování alespoň v prvních letech. Ke konfliktu, který by strategii plíživého oddlužení vykolejil, může dojít, ale permanentní vyjednávání bude trvale posilovat tendenci k posílení politické unie v rámci eurozóny.

Nakonec to, že jednotná měna potřebuje další unie – bankovní, fiskální i politickou –, je jednou z hlavních lekcí celé eurokrize, takže řecká anabáze přinese i pozitivní výsledky.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr