Pikettyho chyba: Česko dostává z EU více, než platí zahraničním investorům

Francouzského ekonoma Thomase Pikettyho proslavil akademický výzkum změn v rozdělení bohatství v různých zemích. Svá zjištění shrnul v knize Kapitál v 21. století, která dokumentuje, jak dramaticky v posledních desetiletích narostla koncentrace bohatství na celém světě.

Kniha se před pár lety stala neočekávaným bestsellerem a Pikettyho povýšila na globální ekonomickou hvězdu, které novináři i čtenáři naslouchají.

A nedávno se do okruhu Pikettyho pozornosti dostalo i Česko, respektive státy visegrádské čtyřky.

Pnutí mezi starou a novou Evropou?

V článku pro Le Monde Thomas Piketty a jeho chorvatský doktorand Filip Novokmet upozorňují na politické důsledky rostoucí příjmové nerovnosti. Graf srovnávající odliv výnosů do zahraničí s přílivem dotací z EU se objevil v příspěvku, který shrnul výzvy pro Evropu na rok 2018.

Tento graf používají k vysvětlení faktu, že nerovnost u nás nenarostla tak prudce jako v Rusku či USA. Protože zisky odplynuly do zahraničí, nejbohatší Češi se nestali o tolik bohatšími než ostatní z nás.

Autoři zároveň upozorňují na pnutí mezi západem a východem EU. Na jedné straně politici v Paříži, Berlíně či Bruselu nechápou naši nevděčnost za dotace z EU. Na straně druhé si naši politici údajně nenechají ujít příležitost zdůraznit, že zahraniční investoři využívají své silné pozice k nadměrným ziskům, což dokládají odkazem na rozhovor s Andrejem Babišem.

GRAF: Příliv versus odliv financí z visegrádské čtyřky
V letech 2010 až 2016, v procentech průměrného ročního HDP. Srovnání ukazuje, že v prvních šesti letech této dekády z Česka odtekly do zahraničí zisky ve výši 7,6 procenta hrubého domácího produktu (HDP), zatímco na dotacích přiteklo jen 1,9 procenta HDP.

Tím, že popisují politickou debatu, se Piketty a Novokmet vyhýbají jednoznačnému závěru, že západ EU bohatne na úkor východu. Naopak zmiňují, že bez zahraničních investic by se visegrádské ekonomiky nemohly transformovat.

Jejich graf přesto svádí ke spekulacím, že členství v EU je pro nás ekonomicky nevýhodné. To je paradoxní i proto, že Pikettyho návrhy na reformy EU a eurozóny jsou jednoznačně z eurofederalistického konce názorového spektra a mezi euroskeptiky určitě nepatří.

Jablka, hrušky, statistiky

Zavádějící statistiky jsou jedním z nejzákeřnějších způsobů manipulace každé veřejné debaty.

Každé překvapivé číslo je proto třeba několikrát zkontrolovat, protože jakákoli chyba může vést k špatné interpretaci. Grafu Pikettyho a Novokmeta se chyby nevyhnuly.

První chybou je prostý překlep: graf nesrovnává data až do roku 2016, ale jen do konce roku 2015.

Druhou chybou je, že srovnávají příliv dotací z EU s odlivem zisků a výnosů do celého světa. Kritici zneužívající zmíněný graf tak vlastně vyčítají USA, Číně či Rusku, že nepřispívají k dotacím EU plynoucím k nám (resp. do Visegrádu).

Třetí chybou je předpoklad, že všichni cizinci jsou skutečně z ciziny. Z pohledu statistik jsou všichni čeští velkopodnikatelé včetně Petra Kellnera, Andreje Babiše, Karla Komárka či Zdeňka Bakaly z Holandska, Kypru či Lucemburska (viz např. článek na Euro.cz).

Vlastnit firmy v Česku přes různé schránky v zahraničí byla v posledních deseti letech velká móda i mezi menšími podniky, neboť se bály konkurzních mafií, pomalých soudů i vlád šťourajících do dávných privatizací.

Mnoho českých občanů tak převedlo své vlastnické podíly do zemí se stabilnějším podnikatelským prostředím, zvláště když zjistili, že mohou zároveň dost ušetřit na daních.

Chybné použití indikátoru

Čtvrtá chyba je ovšem nejpodstatnější, neboť obrací celý výsledek na hlavu. Piketty a Novokmet zahrnují do čistého odlivu zisků i úrokové platby a reinvestované zisky, nikoli pouze dividendy, které skutečně proudí do zahraničí.

Reinvestované zisky však zůstávají v Česku, kde je zahraniční vlastníci investují, čímž vznikají nová pracovní místa i zisky daněné u nás.

Úroky z vkladů, dluhopisů a úvěrů skutečně plynou za hranice, avšak nejsou důsledkem zahraničního vlastnictví českých firem.

Český stát, firmy i domácnosti si půjčují v zahraničí, a pokud vše řádně splatí, zahraniční věřitel dostane svůj úrok, avšak všechno, co se ze získaného kapitálu vybuduje – od dálnic, přes továrny, po školy – zůstane doma.

Ten zahrnuje tři hlavní položky – úroky, dividendy a reinvestované zisky (plus pár dalších drobností, které nejsou podstatné). Avšak dividendy, které strhly pozornost konspiračních serverů, jsou zdaleka nejmenší položkou, která se pohybuje mezi 9 až 19 procenty celkového důchodu z vlastnictví. Na dividendách tak posíláme do zahraničí jen 10 až 16 miliard korun ročně, nikoli 125 jak naznačuje Piketty s Novokmetem.

GRAF: Tři hlavní položky indikátoru důchodu z vlastnictví a jejich podíl na celku v letech 2010 až 2017 

Pozn.: Důchod z vlastnictví (D.4) použili Piketty a Novokmet jako indikátor odlivu zisků a výnosů; kromě tří hlavních položek uvedených v grafu obsahuje D.4 i několik dalších, které však nepřesáhnou tři procenta celkového objemu (viz definice ESA 2010).

Zdroj: Eurostat

Za posledních sedm let bylo v průměru zhruba 28 procent z celkového “odlivu” v ČR reinvestováno a dalších 59 procent připadlo na úrokové platby (viz graf výše).

Na dividendách jsme do zahraničí poslali jen 13 procent, v průměru pouhých 13,5 miliardy korun ročně.

Nahrávka nekritickým žvanilům

Je tedy příspěvek ekonoma na vyhození? Ne tak docela. Piketty chtěl upozornit na to, že vztahy mezi východem a západem EU nejsou jednostranné. Dotace na rozvoj chudších regionů jsou vzájemně výhodnou investicí (pokud se neutopí v korupci a hlouposti).

Nicméně, k ilustraci tohoto vztahu si vybral statistický indikátor odlivu peněz, který zahrnuje i položky, které nikam neplynou nebo přímo nesouvisí se zahraničním vlastnictvím. Tím vznikl graf, který komplexní ekonomické vztahy s EU zredukoval na dvě zavádějící čísla.

Zároveň tak zbytečně nahrál populistům, kteří nekriticky přejímají jakékoli číslo, které se jim hodí do krámu. Graf se tak objevil u článků o tom, jak je Česko “ekonomickou kolonií”, “poraženým národem” či “krmelcem Evropy”, protože platí moc na dividendách do zahraničí.

Když už bychom měli srovnat odliv dividend a příliv dotací (ekonomicky takové srovnání moc smysl nedává), tak zjistíme, že za posledních sedm let z ČR odteklo necelých 95 miliard korun dividend do zbytku světa, avšak z EU přiteklo za stejnou dobu 598 miliard (viz následující graf).

GRAF: Srovnání dividend a transferů z EU

Zdroj: Eurostat (dividendy), MF ČR (transfery z EU)

V šermování statistikami by se dalo dále pokračovat, ale k žádnému jednoznačnému srovnání nákladů a přínosů členství v EU se dobrat nedá.

Neznámé vody ekonomických vztahů EU a ČR

Můžeme se hádat, nakolik si české pobočky musí půjčovat od zahraničních matek za vyšší úrok, který je vlastně převodem zisků.

Nebo nakolik se statistikům daří identifikovat domácí a zahraniční firmy, když si lze založit evropskou akciovou společnost, která není přímo ukotvena v národním právu (obtíže s identifikací vlastníků nejspíš vysvětlují až příliš nízký objem dividend ve statistice Eurostatu D.42).

Či nakolik jsou reinvestice jen odkládáním finančních zisků, které budou jednou odčerpány.

To je legitimní technická diskuse, ale nedá se čekat, že by statistici a účetní dokázali rozmotat a odhadnout hodnotu komplexních ekonomických vztahů ČR a EU.

Produktivnější debata je o tom, jak využívat příležitosti evropské integrace naplno. K tomu se hodí analýza Úřadu vlády, která se odlivu zisků věnovala daleko sofistikovaněji už dva roky před Pikettym.

Obsahuje řadu nápadů na to, jak zvýšit reinvestice, snížit přehnané zisky špatně regulovaných telekomunikačních firem či omezit úniky do daňových rájů. Obsahuje i lepší odhad odlivu, ale je příliš dobrá na to, aby o ní psali na konspiračních serverech.